Co víme o chřipce
Jak chřipka vzniká?
Viry útočí
Jediným cílem a posláním virů je
množit se. Protože nemají vlastní mechanismy schopné kopírovat genetickou
informaci, musí k tomu účelu využít buňku cizí. Aby kopírování mohlo začít,
musí se virus s buňkou nejdřív spojit. Vazba virů s buňkami dýchacích cest
je zprostředkována spojením virového hemaglutininu s jejich povrchovými
receptory.
Následuje vniknutí viru do buňky.
K tomu využívá schopnosti buněk „polykat“ částice na svém povrchu (tzv.
endocytózu). Jde o děj, při kterém buňka obalí virus na svém povrchu vlastní
buněčnou membránou. V tomto obalu následně pohltí viry do svého nitra. Zde
dochází k rozpuštění ochranných obalů viru a uvolnění jeho genetické informace
(RNA). RNA putuje do buněčného jádra, kde probíhá její kopírování. Společně
s kopírováním genetické informace se podle nových vzorů začínají tvořit i
obaly budoucích virů. Nová vlákna RNA a ostatní nově tvořené komponenty putují
k povrchu buňky, kde se formují v nové viry a opouštějí
buňku.
Pod
povrchem
Vstup viru do buňky je velkým
zásahem do jejího životního cyklu. Množení viru blokuje mechanismy, které buňka
potřebuje k tvorbě vlastních struktur. Jejich produkce je tak značně
omezena nebo úplně zastavena. Buňka postupně zaniká. Navíc, již samotné navázání
viru na buněčnou membránu mění její vlastnosti a funkci. Virové bílkoviny se
včleňují do povrchu buňky. Takové „označkování“ odsuzuje buňku k zániku.
Imunitní systém považuje pozměněné buňky za cizorodé. Svými obrannými mechanismy
je napadá a likviduje.
Příznaky chřipky jsou vyvolány jak místním poškozením buněk v dýchacích cestách, tak celkovou odpovědí imunitního systému. Množení virů způsobuje otok a poškozování sliznice dýchacích cest. Čas od kontaktu člověka s virem do počátku příznaků onemocnění (inkubační doba), je krátký. Pohybuje se mezi 18 až 24 hodinami.