Nemoc a zdraví

Diabetes mellitus (DM), resp. cukrovka, je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišují se dva základní typy: diabetes I. typu a diabetes II. typu, které vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku inzulínu. Obě dvě nemoci mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku. V prvotních stadiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulín, vlastním imunitním systémem. Proto se řadí mezi autoimunitní choroby. Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulínu i poruchou sekrece inzulínu. Cukrovka se léčí antidiabetiky nebo inzulínem, což je hormon bílkovinné povahy, který umožňuje glukóze obsažené v krvi vstup do buněk. Proto je hlavním projevem diabetu zvýšená koncentrace glukózy v krvi.

Vzhledem k neustálému zvyšování počtů diabetiků nejen ve světě, ale i v České republice, byl letošní Světový den zaměřen na prevenci.  Možnosti prevence zejména diabetu 2. typu jsou známé, ale je nutno je stále připomínat. Je to především pohyb, dietní opatření a možnosti farmakoterapie, jak upozornili odborníci III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze  na TK 14. 11. 2012.

Téměř každý nově objevený diabetik se podivuje, jak mohl dostat cukrovku, když nejedl sladké. A podobně každý občan na otázku, jak předcházet cukrovce odpovídá „nejíst sladké". Ono to však takto úplně neplatí.

 

Dnes je již známý tzv. prediabetes – stav, při kterém jsou hraniční biochemické nálezy - glykémie 5,6 - 6,9 mmol/l, glykovaný hemoglobin 38 – 47 mmol/mol, porušená glukózová tolerance při vyšetření glykemické křivky. Je to stav, ze kterého se cukrovka kdykoliv může vyvinout a hlavně však přináší stejná rizika pro cévy srdce. Jako opravdový diabetes přináší i riziko vzniku nádorů, které je  jen mírně nižší než u opravdové cukrovky 2. typu,  významně však  vyšší než při normální glykémii.  Prediabetes je nemoc a je třeba ji intenzivně léčit – především vhodně volenou stravou (např. vyřadit z jídelníčku uzeniny, mletá masa, fast foody) a dostatečným tělesným pohybem.

 

O dietě u prediabetu by dnes měl umět pacienta poučit každý nutriční terapeut. Je chyba, že si bohužel mnoho pacientů myslí, že káva je škodlivá a málo se ví, že snižuje výskyt cukrovky i nádorů. Podobně je chyba, pokud se prediabetici dietně nevzdělávají a čeká se na diagnózu diabetu. Je důležité, aby opatření byla kontinuální.

Dieta diabetika by měla být prakticky stejná jako u prediabetika. K zajímavostem např. patří, že vezme-li si diabetik ke každému jídlu za závěr hrst ořechů, glykovaný hemoglobin signifikantně klesne. Edukací o prevenci diabetu a prediabetu lze docílit snížení nákladů na léčbu komplikací cukrovky - infarktu, mozkových příhod, nádorů, potřebnou dialýzu, a to mnohem více než samotnou léčbou již vzniklého diabetu.

S prevencí diabetu bude proto opravdu nutné začít už ve školním věku!

 

Obezita a nadváha mají k nejrozšířenějšímu typu diabetu (cukrovka 2. typu) tak těsný vztah, že prakticky všichni tito nemocní (lidé středního a vyššího věku, kteří nepotřebují zcela nutně inzulín) mají nadváhu nebo jsou obézní. Diabetolog proto musí být vzdělán také v obezitologii.

Riziko je zvýšeno především u osob, kterým se tuk ukládá nejen v podkoží, ale ve větší míře také do útrob. Redukce nadváhy je základním a zcela zásadním léčebným požadavkem pro diabetiky 2. typu. Mohou jim v tom pomoci některé novější (bohužel také dražší) léky. V případě obézních diabetiků je možno uvažovat o chirurgickém zákroku na zažívacím ústrojí (metabolická chirurgie). Zmírnění obezity je účinnou prevencí srdečních a mozkových příhod, kterými jsou diabetici 2. typu mimořádně ohroženi.

 

V letošním roce uplynulo devadesát let od zavedení léčby inzulínem, který znamenal naprostý průlom v léčbě diabetu. Již v roce 1923 byl na I. interní klinice profesora Syllaby poprvé aplikován inzulín, což otevřelo novou éru i pro diabetiky. Současný epidemický nárůst počtu diabetiků na celém světě, který je provázený zvyšujícím se výskytem cévních komplikací je však signálem pro hledání účinnější terapie. Vedle nefarmakologických opatření se proto pozornost zaměřuje na nové skupiny léků s cílem ovlivnit nejen patogenetické mechanismy rozvoje onemocnění, ale i změny vedoucí k nežádoucím komplikacím. Hodnotí se účinnost nových léků včetně jejich vedlejších účinků a současně se studium zaměřuje i na dnes již klasická léčiva - zahrnující jak inzulíny, tak běžná perorální antidiabetika.

 

Renesance dosáhl především metformin původně objevený v roce 1957, neboť vedle jeho příznivého působení na cukrovku se v posledních letech oceňují i jeho protinádorové účinky. Metformin se stal prvním lékem nasazovaným při stanovení diagnózy diabetu 2. typu.

Na základě poznatků o rozvoji diabetu 2. typu je cílem léčby zejména zachování funkce B-buněk tvořících inzulín, protože jejich postupný zánik se snižováním sekrece inzulínu je hlavní příčinou, proč se s délkou trvání cukrovka zhoršuje a vede k potřebě léčby inzulínem. V současné době se staly účinnou skupinou léky s tzv. inkretinovým efektem. Jsou to jednak injekční preparáty (agonisté GLP-1 receptoru), jednak tablety (gliptiny), které ochraňují B-buňky tvořící inzulín a tedy nevedou k jejich vyčerpání. Mají rovněž celou řadu velmi příznivých efektů na různé tělesné orgány.

V současné době probíhá několik studií, v nichž se zkoumá efekt těchto látek na srdce a cévy, především jejich působení na ischemickou chorobu srdeční. Jsou proto velmi slibnými léky.

Jinou skupinou, která se do praxe dostala již dříve, jsou glitazony. Jejich účinek je velmi komplexní, působí především na zlepšení účinku inzulínu ve tkáních, např. ve svalech (jde o tzv. inzulínové senzitizéry). Mění uložení tuku v organismu a také u nich bylo popsáno příznivé působení na srdečně cévní systém. V současné době je k dispozici jediný zástupce, pioglitazon. Do budoucna se však počítá i s dalšími látkami (glifloziny).

 

Významnými se staly inzulíny, u nichž se hodnotí především vlastnosti tzv. inzulínových analogů. Mimo dlouhodobě užívanými inzulíny se objevují nové preparáty. S nimi přichází i vylepšování jejich aplikace pomocí moderních aplikátorů. V současné době je již zcela obvyklá intenzivní léčba inzulínem, neboť právě technický pokrok odstranil dřívější problémy s aplikační technikou. Rozšiřuje se léčba inzulínovými pumpami. Pacient má dokonalejší pomůcky na kontrolu glykémie a vedle běžných glukometrů umožňujících dokonalou sebekontrolu glykémií se stav intenzivně léčených diabetiků může kontrolovat i kontinuálními senzory glykémií, které umožňují nepřetržitý záznam hladiny cukru v krvi během celých 24 hodin.

Je tedy zřejmé, že technika i farmaceutický průmysl vytvořily předpoklady, aby diabetici byli léčeni stále lépe a mohli dosahovat lepších dlouhodobých výsledků. To je zároveň nezbytnou podmínkou, aby se mohl do budoucna snížit výskyt chronických cévních komplikací, které zahrnují postižení zraku, ledvin či nervů, ale také postižení velkých cév, tedy aterosklerózu s projevy jako je ischemická choroba srdeční či mrtvice nebo na dolních končetinách poruchy prokrvení (diabetická noha).

 

Při pohledu na vývoj péče o diabetiky však zůstává nezbytnou podmínkou úspěchu aktivní přístup diabetika k vlastní nemoci, především v oblasti fyzické aktivity a správných jídelních návyků. Proto sehrává stále významnou úlohu výchova k osvojování potřebných zvyklostí. O to usilovali již i předchozí lékaři. Na příklad ve Všeobecné fakultní nemocnici vznikla první poradna pro diabetiky, což je vhodné připomenout právě v souvislosti se Dnem diabetu. Pro úplnost - v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus při III. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice byl též poprvé v Československu stanoven inzulín a též prokázány protilátky proti inzulínu u dosud inzulínem neléčených diabetiků.

Diabetes mellitus bude znamenat i do budoucna velké nasazení týmů zdravotníků, ale i  pacientů. Vedle komplexní péče se však bude nutno se stále zaměřovat nejen na prevenci komplikací, ale především na prevenci samotného diabetu.

 

Nedílnou součástí v léčbě a prevenci diabetu je pohybová aktivita..Za posledních 30 let došlo k významnějšímu snížení pohybové aktivity než ke zhoršení stravování.  Při tom se zdá, že pravidelná pohybová aktivita je nejsilnější zábranou vzniku nejen nadváhy nebo obezity, ale i výskytu diabetu.

Jestliže u obézních je 5x častěji výskyt diabetu než u štíhlých, tak pokud porovnáme pravidelně sportující populaci bez rozdílu BMI resp. hmotnosti, tak se ukazuje, že sportující člověk má při stejném BMI dokonce šestkrát nižší riziko výskytu cukrovky. Tato situace zvláště u dětí hraje velkou roli. Pohybová aktivita může významně ovlivnit zdraví a tím i budoucnost dítěte!

Z TZ

www.vfn.cz

Tweet