Pohlavní choroby
Infekce HIV a AIDS
Člověk
nakažený virem HIV nemusí mít řadu let žádné zdravotní obtíže. Toto období se
označuje jako bezpříznakové nosičství viru HIV. Ale i v tomto období může
nakažený člověk přenést infekci na další osoby, i když sám vypadá a cítí se
zcela zdráv.
Je velmi
důležité u nakažené osoby infekci HIV co nejdříve prokázat, aby se mohla včas
zahájit léčba, která má šanci rozvoj onemocnění výrazně zpomalit, prodloužit tak
život a zlepšit j kvalitu života nemocného.
Odborníci odhadují, že na celém světě je nakaženo HIV infekcí zhruba 39,5 milionu lidí.V České republice žije přibližně 1600 HIV pozitivních osob. Výskyt nemoci je nejvyšší v Praze, Středočeském a Jihomoravském kraji.
Mezi
nejčastější způsoby přenosu HIV patří pohlavní styk mezi homosexuálními či
bisexuálními jedinci. Na konci září 2011 bylo v ČR evidováno celkem 967
případů. Dalším nejvíce rozšířeným způsobem nákazy je pohlavní styk mezi mužem a
ženou. Další možnost infekce je přenos krví (injekční uživatelé drog, -
v současnosti počty se nezvyšují!) a
přenos infekce z matky na dítě, kde se toto riziko pohybuje kolem 20 – 25
%.Velké riziko představuje pro dítě i kojení!
HIV/AIDS dosud podlehlo 2020 obyvatel České republiky.
Hledání
účinné léčby proti nákaze virem HIV následovalo ihned po jeho objevení v první
polovině 80. let minulého století. Po dobu asi dvou let, kdy ještě nebyl znám
původce onemocnění, byla léčba pacientů velmi obtížná. V uplynulých desetiletích
byly postupně objeveny léky působící na různých místech životního cyklu viru.
Potlačují především množení viru, a tím oslabují jeho negativní vliv na lidský
organismus.
Pro
přenos viru HIV je určující jeho přítomnost v krvi a sekretech pohlavního
ústrojí (sperma a vaginální sekret) nakažených osob. V ostatních tělesných
tekutinách, jako jsou slzy, sliny, pot a moč, se za normálních okolností (bez
příměsi krve) virus vyskytuje v minimálním množství a pro přenos HIV infekce
nemá prakticky význam.
Osoby s
HIV infekcí jsou při vyhledání zdravotnické péče povinny informovat ošetřující
personál o své HIV pozitivitě, stejně tak i ostatní osoby, kterým by hrozilo
nakažení (sexuální partneři, ostatní osoby v těsném kontaktu, např. při krvavém
poranění apod.).
Během
vyšetřování a ošetřování HIV pozitivních pacientů nehrozí přenos HIV infekce,
pokud jsou důsledně dodržovány zásady bezpečnosti. Dojde-li při provádění
invazivních zákroků k poranění kontaminovaným předmětem (jehla, skalpel apod.)
nebo k zasažení sliznice infekčním materiálem, je třeba zahájit preventivní
opatření, které spočívá v řádném
ošetření poranění včetně dezinfekce a v podávání antiretrovirotik, která se
obvykle užívají po dobu jednoho měsíce.
Prostřednictvím
těchto opatření lze snižovat i riziko infekce po pohlavním styku s nakaženou
osobou. Účinnost ochrany je však nižší. Antiretrovirotika jsou trvale k
dispozici v regionálních AIDS centrech při infekčních odděleních krajských
nemocnic (Praha – FN Na Bulovce, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Ostrava, Brno,
České Budějovice, Plzeň). Na těchto pracovištích jsou také odborníci, kteří
mohou v případě nutnosti poskytnout konzultaci.
Rodina a
přátelé by měli být pro HIV pozitivního člověka významnými spojenci, kteří mu
poskytují podporu, porozumění a upevňují vědomí vzájemné pomoci.
Především
je nutné mít důležité informace o možnostech přenosu infekce HIV a vědět, jak se
účinně bránit nákaze.
Pokud
jde o sexuální přenos, lze mu zabránit pouze abstinencí nebo správným používáním
kondomu.
Prevencí
přenosu infekce HIV z matky na její plod jsou speciální léčebné postupy, které
využívají v AIDS centru FN Na Bulovce.
Úzký a
trvalý kontakt související s běžným každodenním životem nevede k přenosu
HIV.
V
současné době neexistuje žádný důvod, proč by člověk infikovaný HIV měl být
vyloučen ze své rodiny či pracovního prostředí, pokud striktně dodržuje základní
pravidla. Absence rodinného prostředí může významně ovlivnit samotný průběh
onemocnění, ztráta zaměstnání může mít závažný ekonomický dopad pro
člověka s HIV.
.
Nastane-li obava z možného nakažení virem
HIV, je vhodné se dát testovat. Je
však nutno počkat dva až tři měsíce v nejistotě a pak si nechat udělat test
v nejbližším AIDS centru nebo v některém z dalších testovacích
míst.
Podrobný
seznam testovacích míst je na webových stránkách
http://www.aids-hiv.cz/kdehledatpomoc.html.
Zároveň lze využít bezplatnou Linku pomoci AIDS 800 144 444.
Teprve
po 2-3 měsících od nákazy virem HIV lze totiž laboratorním vyšetřením spolehlivě
prokázat HIV protilátky nebo antigen viru HIV. Do té doby nemusí být HIV infekce
laboratorním vyšetřením prokazatelná – hovoří se o tzv. „imunologickém
okénku“. V tomto období je
infikovaná osoba nositelem velkého množství viru HIV. Při nechráněném sexuálním
styku, sdílení injekčních pomůcek a darování krve představuje vysoké riziko pro
své okolí. Proto je nutné během
8-12 týdnů, než budou známy výsledky testu, se chovat tak, jako by člověk byl
HIV pozitivní.
Pokud od
vysoce rizikové události (znásilnění apod.) ještě neuběhlo 72 hodin, je tu stále
šance rozvoji HIV infekce zamezit prostřednictvím tzv. postexpoziční profylaxe
HIV (ochrana proti přenosu viru HIV). Jedná se o podávání protivirových léků,
tedy stejných, jaké užívají i HIV pozitivní pacienti. Podání těchto léků je však
poměrně drahou, nejistou a rizikovou záležitostí. Nemusí totiž vždy zabránit přenosu HIV
infekce. O postexpoziční profylaxi HIV lze zažádat rovněž v AIDS centrech. Zde také odborníci posoudí, zda je
podání léků opravdu nezbytné.
Pokud
nejde o znásilnění či jiný trestný čin (bodnutí infikovanou jehlou), hradí toto
preventivní opatření plně samotný žadatel. Je třeba počítat s úhradou minimálně
15 000 až 30 000 Kč. Podávání léků nezabrání stoprocentně infekci, jen sníží
riziko přenosu.
Problémem také je poměrně špatná snášenlivost protivirové terapie, která plyne z častých vedlejších nežádoucích účinků, které jsou někdy i dost závažné (může například podpořit rozvoj cukrovky). Přestože v západních zemích existují zkušenosti s podáváním preventivních léků po jednorázovém nechráněném pohlavním styku, nelze předpokládat, že se taková možnost stane běžnou formou prevence. (Kondom je levnější, má méně nežádoucích účinků, a když se správně používá, je dosti spolehlivý.)
Ženy
tvoří méně než pětinu osob infikovaných HIV v ČR. U některých z nich
byla HIV pozitivita diagnostikována při sérologickém screeningu
v těhotenství, jiné měly zjištěnou HIV infekci po kontaktu s HIV
pozitivním mužem či na základě odběru iniciovaného z různých dalších
důvodů, v nejhorším případě až po objevení klinických příznaků
nemoci.
Vyšetření,
léčba i celková péče mají u HIV pozitivních žen své specifické rysy. Situací,
která vyžaduje mimořádnou pozornost, je HIV infekce u těhotných, protože
ohrožuje nejen ženu, ale i dosud nenarozené dítě. Naštěstí existují taková
opatření, která účinným způsobem omezí riziko přenosu infekce na plod, resp.
novorozence.
Patří
k nim podávání antiretrovirových léků ženě i novorozenci, vedení porodu
císařským řezem a vynechání kojení. O ženy pečují společně lékaři různých
specializací – infektologové, specialisté na AIDS, gynekologové. Infekce HIV u
dětí je u nás zatím raritou.