Medicína

Před šedesáti lety, 15. května 1951, zahájila v Apolináři činnost Protialkoholní záchytná stanice - první instituce svého druhu na světě. Záchytná stanice byla koncipována jako zařízení zdravotní péče s výrazně preventivním charakterem. Záměrem zakladatele, MUDr. Jaroslava Skály, bylo pomoci osobám závislým na alkoholu, předejít zdravotním a jiným komplikacím vyskytujícím se při opilosti, nebo po vystřízlivění z opilosti. Současně se jednalo o včasný ""záchyt"" osob v riziku závislosti a prevenci vzniku a rozvoje závislosti, představující významný faktor v oblasti veřejného zdraví.

Vedle vlastního zdravotnického dohledu při  návratu do stavu střízlivosti a léčby zdravotních komplikací, včetně ošetření drobných poranění,  zvládání agrese bylo součástí činnosti záchytné stanice také zjišťování důvodů záchytů a následná pomoc problémovým pijákům a osobám závislým na alkoholu. Ošetřené osoby musely kontaktovat po návratu buď protialkoholní oddělení v Apolináři, nebo jiné specializované zařízení pro léčbu alkoholismu.

 

Během následujících let vznikaly podle apolinářského vzoru další záchytné stanice jak v naší zemi, tak i v zahraničí. V roce 1955 bylo v ČSR již 17 protialkoholních záchytných stanic a 10 000 zachycených osob.

 

V 90% byla záchytná stanice prvním zařízením, které provedlo evidenci a nabídlo ošetřeným osobám další, bezprostředně následující léčbu. Výsledky z jejich sledování se promítly v následně přijaté vyhlášce o nulové toleranci alkoholu u řidičů.

 

Záchyt byl hlášen protialkoholní poradně, či ambulanci místně příslušné podle bydliště zachycené osoby. Existovala tak přesná evidence o počtech zachycených, opakovaných záchytech a dalším průběhu péče o zachycené osoby. Podle ustanovení platného zákona 379/2005 Sb. by se měl záchyt hlásit registrujícímu lékaři, většinou se tak však neděje. Ambulantní léčba je dnes limitována naprostým nedostatkem ambulancí – počátkem devadesátých let se prakticky rozpadla síť specializovaných ordinací pro závislé na alkoholu.

První záchytka v Praze u Apolináře byla v provozu v letech 1951 - 1993, poté byla přemístěna - nejprve na Míčánky a poté na Bulovku. V uprázdněných prostorách v Apolináři zahájila činnost detoxifikační jednotka pro léčbu abstinenčních stavů u závislých osob.

 

Záchytné stanice, kterých je dnes v ČR 17pracují jinak než původní pracoviště v Apolináři a o jejich budoucnosti se vedou diskuse. Původní, výrazně preventivní charakter záchytky byl opuštěn, dnešní záchytné stanice jsou z valné části zařízeními represivními. Výrazně přibylo zdravotnických komplikací a agresivity u zachycených. Stávající záchytné stanice nejsou většinou adekvátně vybaveny pro zvládání život ohrožujících stavů.

 

Nad současným stavem, resp. činností záchytek se zamýšlejí jak jejich zřizovatelé (obce), tak také členové pracovní skupiny pro návykové nemoci ministerstva zdravotnictví ČR. V odborné obci se již řadu let objevují pochybnosti o tom, zda se současné praxe záchytek slučuje s principy, na kterých byl tento typ zařízení založen a jak dále postupovat.

 

Nabízí se několik řešení. Je velice pravděpodobné, že nedostatečné finanční zajištění provozu záchytných stanic povede k omezování jejich provozu. Pravděpodobně se také budou množit případy, kdy na záchytných stanicích nebude poskytována adekvátní zdravotní péče. Také je možné, že záchytné stanice budou postupně ukončovat svoji činnost a péče o osoby pod vlivem alkoholu vyžadující zdravotní péči se přesune na bedra zdravotnických zařízení, starost o agresivní opilce bude více věcí policie.

Nebo dojde k transformaci současných záchytek do podoby zdravotnických zařízení, schopných adekvátně pečovat o pacienty, včetně další péče o osoby, škodlivě užívající alkohol, resp. na alkoholu již závislé, jak upozornil  mj. ve svém vystoupení na TK  v květnu 2011 primář MUDr. Petr Popov z Oddělení pro léčbu závislosti VFN .

 

Podle WHO je bezpečnou denní dávkou 20 g čistého alkoholu pro ženy, pro muže zhruba dvojnásobek. Ženy jsou k alkoholu vnímavější, protože se u nich tvoří méně enzymu alkoholdehydrogenáza, který štěpí alkohol.

Prakticky to znamená, že ženy mohou za den vypít půl litru desetistupňového piva, nebo třetinku dvanáctky, případně dvě deci vína. Přípustný je jeden „panák“ čtyřicetiprocentního alkoholu. Muži mohou vypít dvojnásobek. Uvedené dávky se týkají pouze dospělých, tělesně i duševně zdravých osob, bez dispozice pro vznik závislosti (zjednodušeně - mezi jejichž příbuznými v prvním, ani v druhém příbuzenském stupni se nevyskytovala závislost na alkoholu).

Je nutné také podotknout, že jde o dávku alkoholu na jeden den, kterou si nelze „nastřádat“ a jednou za čas se „pořádně opít“. Tento způsob konzumace alkoholu je již škodlivým pitím a odborníci o něm hovoří jako o epizodách těžkého pití. Zda vznikne závislost na alkoholu, či zda dojde k poškození organismu u konkrétního jedince nelze s jistotou předpovědět

Neměly by pít děti, mladiství a těhotné ženy. Pro seniory platí, že by měli buď abstinovat, nebo pití omezit, resp. snížit dávky alkoholu.

 Otrava alkoholem: smrtelná dávka pro dospělého se pohybuje mezi 200 – 750 ml čistého alkoholu vypitého během krátké doby. . Alkohol patří podle Světové zdravotnické organizace společně s tabákem k vedoucím příčinám úmrtí. Viz příloha 2.

 

.

Počet rizikových a závislých konzumentů v ČR lze odhadovat na základě dotazníku AUDIT, který byl použit (anonymně) v populačním šetření Názorů občanů na zdraví a zdravotnictví v roce 2006 (2326 respondentů ve věku 18 - 64 let).

Výsledky ukázaly, že 2% populace, tj. více než 140 tisíc ekonomicky aktivních obyvatel ČR konzumuje alkohol s takovými problémy, které by vyžadovaly odbornou pomoc. S velkou pravděpodobností jde o závislé osoby.

Rizikovým nebo škodlivým způsobem pije alkohol téměř pětina dospělé populace, tj. více než 1,3 miliónu obyvatel z dospělé ekonomicky aktivní populace ČR. Jde přitom o konzervativní odhad, který reprezentuje jeho dolní hranici. Je tomu tak, protože i v anonymních šetřeních mají dotázaní tendenci udávat nižší spotřebu alkoholu než je skutečnost (tendence vypovídat sociálně žádoucím způsobem), a také proto, že osoby s problémy ve vztahu k alkoholu častěji odmítají účast na dotazovém šetření.

(Podle údajů Národního informačního centra pro mládež (www.nicm.cz)

autoři PhDr. Ladislav Csémy, Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc., MUDr. Hana Sovinová zpracovala MUDr. Marta Šimůnková.

 

 

 

Důsledky nadměrného pití podle světové úmrtnosti

(WHO, 2004, uvedeny jsou jen nejčastější příčiny)

 

Celkový počet: 2 250 000 úmrtí v souvislosti s alkoholem (2004)

 

Jaterní cirhóza                 (372 995 úmrtí)

Dopravní nehody                (268 246 úmrtí)

Další nehody                       (223 252 úmrtí)

Rakovina jater                (184 679 úmrtí)

Násilí                                     (180 499 úmrtí)

Rakovina jícnu                (157 058 úmrtí)

Hypertenzní nemoc   (130 895 úmrtí)

Mozkové mrtvice                (110 544 úmrtí)

Další rakoviny: hlavy a krku, tlustého střeva a konečníku, prsu aj. (150 000 úmrtí)

Infarkt srdečního svalu (85 509 úmrtí)

Otrava                    (66 513 úmrtí)

 

www.vfn.cz

Tweet