Medicína

Časté močení, náhlá potřeba odejít na toaletu není synonymem pro benigní hyperplazii prostaty, jak se řada lidí domnívá. Za tzv. příznaky dolních močových cest u mužů se v desítkách procent skrývají jiná onemocnění, z nichž je nejvážnější karcinom prostaty, jehož výskyt stále stoupá. Může jít také o hyperaktivní měchýř. Proto by měly být jakékoliv potíže s močením důvodem k návštěvě urologa a k pečlivému vyšetření.

Současné medicínské poznání svědčí pro to, že ne všechny potíže s močením jsou způsobeny onemocněním prostaty, ale mohou být zapříčiněny hyperaktivitou svaloviny močového měchýře tzv. syndromem hyperaktivního měchýře (OverActive Bladder, OAB) nebo poruchou funkce ledvin (zejména při zvýšené tvorbě moči v nočních hodinách).

Benigní hyperplazie prostaty (BHP), která se projeví jejím zvětšením, nebo jen mikroskopickými změnami ve struktuře předstojné žlázy bez jejího zvětšení, se vyskytuje u 50 % mužů po padesátém roce a téměř u 90 % osmdesátiletých. Avšak jen u části mužů vyvolává benigní hyperplazie prostaty potíže s močením, u značného počtu mužů jde o současný výskyt dvou na sobě nezávislých onemocnění: po odstranění překážky v odtoku moči (po operaci prostaty) vymizí potíže s močením jen u části mužů. Avšak léčí-li se současně hyperaktivita svaloviny močového měchýře, léčebné výsledky jsou výraznější.( Guidelines on Conservative Treatment of Non-neurogenic Male LUTS, European Association of Urology, 2010)

Podle odborníků  by  proto měl být každý pacient, jehož obtěžují potíže s močením, vyšetřen. Nelze spoléhat na účinky volně prodejných léků a potravních doplňků. Vždy je nutné objasnit, o jaké onemocnění se skutečně jedná, vyloučit možnost karcinomu prostaty a zahájit skutečně účinnou léčbu. Rozhodně nelze veškeré potíže svádět  jen na „ zvětšenou prostatu“!.

Příznaky dolních močových cest (LUTS, Lower Urinary Tract Symptoms) by se laicky daly vysvětlit jako potíže s močením, někdy mylně vztahované pouze k zvětšení prostaty. Urologové je rozdělují na jímací (naléhavé nucení, časté močení, event. neudržení moče - inkontinence),  dále mikční příznaky (slabý proud moči, přerušované močení, nutnost vytlačovat moč, obtížný počátek močení) a postmikčn (umočování po ukončení mikce, pocit neúplného vyprázdnění).

Onemocnění související s LUTS je především nezhoubné zbytnění prostaty, které  je jedno z nejběžnějších onemocnění. Změny v mikrostruktuře prostaty (charakteru benigní hyperplazie) jsou přítomny u 8 % čtyřicetiletých, 50 % padesátiletých a 88 % osmdesátiletých mužů. Avšak jen polovina z nich má prostatu skutečně zvětšenou a jen u části z nich prostata stlačuje močovou trubici a působí potíže s močením (mikční a postmikční LUTS).

K rizikovým faktorům BHP počítáme kromě vyššího věku vliv testosteronu, dědičnost (existuje i familiární forma BHP), stravovací návyky, přítomnost diabetu, hypertenzi a další. Nevyjasněný vztah je k sexuální aktivitě, abusu alkoholu a příslušnosti k určitému etniku.

Diagnostika BHP spočívá v rozboru a posouzení pacientových obtíží při urologickém vyšetření, vyšetření prostaty konečníkem, základním vyšetření (rozboru) moče, stanovení PSA, vyšetření ultrazvukem, urodynamickém vyšetření, ev. dalším podrobném urologickém vyšetření.

K léčbě patří režimová opatření (pitný režim), poučení pacienta, úprava stávající léčby, která může ovlivňovat potíže s močením (diuretika,  farmakologická léčba (alfa-blokátory, inhibitory 5-alfa-reduktázy a další). Dále méně invazivní chirurgická léčba (využívá účinky laseru, ultrazvuku a další postupy -transuretrální mikrovlnná termoterapie – TUMT, radiofrekvenční energie – TUNA, prostatické stenty a další).

Karcinom prostaty (CaP) je onemocněním nejvážnějším. Záludnost onemocnění spočívá v tom, že je karcinom  (rakovina) v počátečních stadiích zpravidla zcela klinicky „němý“   nikterak se neprojevuje. Potíže s močením (ve smyslu LUTS) se projeví až v pokročilejším stadiu, kdy je léčba již komplikovanější a prognóza pacienta nejistá. Karcinom prostaty je nejčastěji diagnostikovaným nádorem u mužů v ČR a EU a jeho výskyt stále stoupá. V roce 2007 bylo v ČR diagnostikováno 5 094 nových případů a 1 443 mužů pro toto onemocnění zemřelo. (V roce 1977 byl karcinom prostaty diagnostikován u 1 115 mužů a 260 mužů s touto diagnózou zemřelo, zdroj: SVOD). Četností již předstihl i karcinom plic (v roce 2007 byl ca plic diagnostikován u 4 630 mužů). Příčina jasná není.  Dědičnost je nejdůležitější rizikový faktor. Onemocnění u přímých příbuzných (otec, bratr) znamená zdvojnásobení rizika, pokud jsou v rodině dva a více nemocných s karcinomem prostaty (CaP), pak riziko stoupá pětinásobně až jedenáctinásobně.

Příčinou vzniku rakoviny prostaty mohou být  i potravinové kancerogeny – vysoký obsah živočišných tuků a červeného masa ve stravě, hormonální vlivy – inzulin, androgeny, profesionální vlivy – kadmium, herbicidy a pesticidy, kouření( relativní riziko je 1,5 až 2,0).

Plošný screening přináší nízkou výtěžnost (maximálně do 3 %), přičemž je ekonomicky značně náročný. Doporučuje se proto vyšetřit prostatický specifický antigen (PSA) u mužů s rodinným výskytem poprvé ve 40 letech, u ostatních v 50 letech. Je-li PSA nízký a vyšetření per rektum (konečníkem) je negativní, další vyšetření následuje v dvouletých intervalech.Léčba karcinomu prostaty závisí na rozsahu onemocnění  a patří vždy odbornému pracovišti.

Hyperaktivní měchýř (OAB, overactive bladder, detruzorová hyperaktivita) je charakterizován tzv. jímacími příznaky. Je to především silné nucení na okamžité močení – urgence, což je patologický pocit, naprosto odlišný od normálního nucení na močení, který nutí postiženého zpravidla okamžitě vyhledat toaletu. Urgence přichází nepředvídatelně i při minimální náplni močového měchýře. Při urgenci může, ale nemusí – až u 50 % pacientů dojít k inkontinenci. Postižené netrápí samotná urgence, ale strach z nevypočitatelné urgence. Jsou postiženy i ženy!

 

 Příčiny hyperaktivního měchýře zatím nejsou zcela objasněny. Na vzniku onemocnění se podílí vyšší nervová soustava, která řídí mikční reflex, nervy, které ovlivňují stahy svaloviny močového měchýře, i nervy, které informují centrální nervovou soustavu o náplní močového měchýře. Svou úlohu má i samotná svalovina (lépe receptory v svalovině), které reagují „přehnaně“ na podráždění. V poslední době se věnuje velká pozornost i výstelce močového měchýře, tzv. urotelu. Tak, jak roste náplň močového měchýře, napínají se buňky urotelu. Při tom dochází k nitrobuněčným změnám, které vedou k uvolňování látek (neurotransmiterů), jejichž úlohou je předávat impulzy nervové soustavě. Při změnách v urotelu se vylučují tyto látky ve větším množství a při menším napětí, a tak vznikají „chyby v komunikaci“ mezi močovým měchýřem a centrálním nervstvem. Proto může dojít k falešným pocitům extrémní náplně močového měchýře i při náplní minimální.

 

K dalším příznakům  hyperaktivního měchýře patří  vysoká frekvence močení, která je vyšší než osmkrát za 24 hodin. Nejzávažnějším problémem OAB je jeho dopad na život postiženého. Nejenže vede k výraznému zhoršení zdravotního stavu (je provázen dvojnásobným rizikem doprovodných onemocnění v porovnání se stejně starou populací bez OAB), snižuje kvalitu života mnohdy až za únosnou mez. Postižení se vzdávají společenského života, třetina z nich má depresi, OAB znemožňuje sexuální aktivity, komplikuje partnerské vztahy. Více na www.hyperaktivni-mechyr.cz, www.inkontina.cz

Pacienti se syndromem hyperaktivního měchýře vyžadují dlouhodobou léčbu, která je zbaví příznaků a zároveň nemá závažné nežádoucí účinky. Cíl terapie spočívá v tom, aby nemocní byli schopni vykonávat běžné a nezbytné aktivity bez náhlé potřeby močit. V případě nemožnosti dojít na toaletu léčba zabraňuje inkontinenci.(anticholinergní terapie).

 

www.hyperaktivni-mechyr.cz

www.inkontina.cz

www.yourcomm.cz

Tweet