Medicína
Otevřený dopis ministra zdravotnictví lékařům k výzvě „Děkujeme, odcházíme“:
Příčiny špatného odměňování
lze hledat již v první polovině devadesátých let minulého století, kdy se
začaly objevovat počáteční vlny nespokojenosti. Plně akceptuji, že rozhořčení je
u lékařů zaměstnaných v nemocnicích legitimní, neboť jejich platový
standard je dlouhodobě podhodnocen a pracovní zátěž vysoká. K tomu
přistupuje obecná nespokojenost s celým zdravotnickým systémem a
v případě skupiny mladých lékařů nejistota u specializačního vzdělávání.
Nemohu přehlížet ani mzdové podhodnocení ostatních zdravotníků, které
v řadě případů rovněž neodpovídá nárokům na profesi.
Nespokojenost chápu
a převzal jsem ji po mnoha ministrech zdravotnictví jako věc, kterou je
třeba prioritně řešit. Trpělivě jsem poukazoval na to, že od roku 1995, kdy
vznikl Lékařský odborový klub, se stav nezlepšil. Pokrok se nedostavil ani přes
několik vln stávek, finančních intervencí státu, navyšování mzdových tarifních
tabulek, nespočetné výměny ředitelů nemocnic a přes střídání vlád napříč
politickým spektrem. Neúčinný je i zvyšující se tlak organizátorů a protagonistů
akce „Děkujeme, odcházíme“ na vládu, která nemůže v nejbližších dvou letech
díky hospodářské krizi a propadům státního rozpočtu další injekce do
zdravotnictví dát.
Naše zdravotnictví je
podfinancováno vzhledem k nárokům na ně kladeným. Přesto musím připomenout,
že v posledních deseti letech se zvýšil objem peněz, protékajících našim
systémem o sto procent a v posledních pěti letech o padesát procent. Fakt,
že za tuto dobu výše průměrného platu lékaře vzrostla z 1,9násobku pouze na
necelý 2,1násobek průměrného platu v České republice, je smutný.
V systému na podstatně vyšší zvyšování mezd zdroje byly, ale nedošlo
k jejich využití. Věřím ale, že k tomu dojde, jakmile se hospodářství
oživí. Z vyspělých evropských zemí mají relativně nejnižší platy lékaři v
Dánsku a Švédsku (2,4násobek). Nejsme tedy lepší platové úrovni zase tak
vzdáleni, jak se lékaře snaží odborářští protagonisté přesvědčit. Když nyní
zahájíme reformu a vydržíme do návratu hospodářské konjunktury, nemusí být
čekání na zlepšení mezd nijak dlouhé.
Reforma je připravena a
projde-li snaha pomocí lépe definovaného postupu lege artis umožnit
určité limitace rozvoje medicíny a nastavení odpovědnosti zdravotních pojišťoven
tak, aby nehazardovaly se vstupem nových technologií, bude dost peněz na
platy velmi brzy. Musím však připomenout, že nejde jen o reformu. Lékařský
odborový klub za nízké platy napadá vládu a obrací se výlučně na Ministerstvo
zdravotnictví ČR, jako na viníka vzniklé situace. Dovoluji si připomenout, že
prvními nadřízenými, kteří rozhodují o výši platů, jsou primáři, eventuálně
přednostové klinik. Ti rozhodují, které léky se budou předepisovat, které
materiály používat a zda je vybavovat nejmodernějšími přístroji. Také samozřejmě
rozhodují o tom, kolik personálu si na práci nárokují a kolik peněz půjde na
odměny lékařů a sester. Nemají to lehké, ale nějaký prostor
v hospodaření mají. Pak jsou tu ředitelé nemocnic, o zřizovatelích
nemocnic ani nemluvě, kteří mají rovněž možnost platy ovlivňovat. Takže
zodpovědných je mnoho a je trochu falešné, jestliže někteří zástupci
zřizovatelů, známí profesoři či nemocniční manažeři tvrdí, že viníkem je
ministerstvo.
Představa, že k navýšení
platů dojde v příštím roce, je v současné situaci naprosto
nerealizovatelná a argumenty o zubožení lékařského stavu a požadavky na
navýšení platů lékařů jsou mimo realitu. Žádná rozumná vláda nemůže, i kdyby to
pokládala za jakkoli potřebné, masivně zvýhodnit lékaře právě v době, kdy
krátí veřejné rozpočty a kdy by mohla očekávat vzedmutí nepokojů u dalších
profesí. Nebudu samozřejmě tvrdit, že vláda žádné zdroje pro krize nemá. Pokud
bude Lékařský odborový klub i nadále eskalovat své výhružky a lékaři, zejména
z nejrizikovějších oborů jako je např. anesteziologie skutečně přestanou
pracovat, budou se finanční prostředky muset vložit do systému v havarijním
režimu, stejně jako například do povodněmi postižených krajů. Ty ale
zdravotnictví v podobě, v jaké se nyní nachází, dlouhodobě nezachrání
a povede to k chaosu, který reformní kroky zřetelně zbrzdí.
Pokusy lékařských odborů byly
zprvu jen teatrálně přehnané, ale daly se tolerovat jako určitý folklór. Potom
se ukázalo, že postup rebelujícího Lékařského odborového klubu a představitelů
České lékařské komory se nezastaví před ničím. V návaznosti na výrazně
militantní prohlášení se objevily výhrůžky lékařům, kteří se nechtěli k
nátlakovým akcím připojit a množí se zprávy o tom, jak jsou svými kolegy
v nemocnicích šikanováni ti, kteří stojí stranou. Signálů je tolik, že to
již nelze považovat za ojedinělé zvěsti. Nevím, kolik lékařů je doopravdy
ochotno z práce odejít, ze zcela konkrétních údajů však vím, že řada
odborářských hrdinů si již zajišťuje práci tam, kde jsou místa tradičně volná
a mnoho z nich se potichu domlouvá se svými řediteli či
bezprostředními nadřízenými o tom, že výpovědi, až je skutečně závazně podají,
vezmou zpět a práci budou mít dále zajištěnu.
V dnešní době má mladší
generace lékařů mnoho možností, jak se v oblasti standardního kariérního
postupu na slušně placená místa vedoucích pracovníků v rutinní či
akademické medicíně nebo v zahraničí vypracovat. Je ale jasné, že i tak
bude vždy dostatek dalších slušných, pracovitých a šikovných lidí, kteří
zázračně nezbohatnou a jen chtějí přiměřeně a zodpovědně pracovat a dostat
za to spravedlivou odměnu. Vážím si i jich a jsou vedle špiček, podnikajících
lékařů a soukromých specialistů v lukrativních oborech také velmi potřeba.
Hlavně kvůli takovýmto lidem bych byl rád, aby se poměry ve zdravotnictví a
v platech zlepšily. Jim především se omlouvám, že to nebude hned a
nemyslím, že najdou někoho, kdo by donutil vládu, hejtmany, manažery nemocnic a
jednotlivé primáře, aby platy zvýšili již v příštím roce. Že to však půjde
v rozmezí dvou až tří let, si jsem zcela jist.
Jako ministr, nedávno ještě
podporovaný Českou lékařskou komorou, jsem předložil program reforem, které by
během několika let měly poměry v našem zdravotnictví zkonsolidovat a
otevřít prostor pro uměřený rozvoj zdravotnictví, při kterém by bylo
i dostatek místa na zlepšení platových poměrů. Agresivita jednotlivých
medicínských oborů a segmentů, které upřednostňují svůj rozvoj nad zájmy
zdravotnictví jako celku, by měla být postupně přeměněna na kultivovanou
diskusi. Zahájil jsem také velmi radikální kroky k optimalizaci struktury
specializačního studia lékařů, k eliminaci nedůstojných vázacích dohod a
k větší jistotě lékařů v malých i velkých nemocnicích. Jsem na
přípravu reformních kroků a sestavení reformního týmu na ministerstvu hrdý, ale
pokud k realizaci nedostaneme prostor, bude to i vaše rozhodnutí. Byl jsem
a budu ochoten jednat, ale současnému hrubému nátlaku a stupňující se agresivitě
Lékařského odborového klubu a ČLK již neustoupím.
Vážené kolegyně a vážení
kolegové, nedomnívám se, že byste i teď měli všichni platy tak nicotné, že vám
brání žít kvalitní život nebo se připravovat na své povolání. Jestli hrozbu
medicínské katastrofy překleneme bez úrazu organizačního, medicínského a
politického, bude pozice Ministerstva zdravotnictví ČR posílena a reforma se
hladce rozjede. Nejsem z těch, kteří by své sliby zapomněli, a budu o vaše
spravedlivé platy bojovat. Více vám nyní slíbit nemohu. Věřím, že se nepřidáte
k těm, kteří jsou ochotni konat za každou cenu a dělat lékařskému stavu
ostudu. Buďte proto, prosím, přiměřeně rozumní.
Přeji Vám dobré rozhodování a
šťastný vstup do nového, snad klidnějšího, roku.
Leoš Heger
ministr
zdravotnictví