Medicína
Tisková zpráva České onkologické společnosti k hrazení biologické léčby
Profesor
Vorlíček uvedl, že Česká onkologická společnost ČLS JEP (ČOS) upozorňuje
veřejnost a politickou reprezentaci České republiky, že ani v polovině
listopadu nejsou ze strany zdravotních pojišťoven podepsány dodatky na rok 2010
ke speciálním smlouvám uzavřeným mezi Komplexními onkologickými centry a plátci
péče.
Onkologové
v centrech se dostávají do určitého rozporu -: buď vhodným pacientům
moderní účinnou léčbu nenaordinují, a riskují tak žalobu na sebe i na
zdravotnické zařízení, které je zaměstnává, protože pacienty vědomě poškodí,
nebo biologickou léčbu pacientům předepíší a vystaví svého zaměstnavatele riziku
zadlužení. Vedení zadlužené nemocnice, ve které se Komplexní onkologické centrum
(KOC) nachází, může odpovědného lékaře obvinit za vzniklou finanční situaci, což
může v konečném důsledku vést k výpovědi lékaře ze
zaměstnání..
Onkologové
odmítají nést za tuto situaci společenskou zodpovědnost, i když ji vůči
pacientovi právně nesou. Česká onkologická společnost požaduje pokračovat
v systému zavedeném v letech 2007-2009, který byl transparentní, pro
všechny předvídatelný a zajistil, že specializovaná a nákladná péče byla
poskytnuta všem pacientům, kteří ji potřebovali.
KOC měla od plátců péče podepsaný
dokument, ve kterém bylo písemně zaznamenáno, v jakém rozsahu bude léčba
pojišťovnou hrazena. Počet léčených pacientů vycházel z demografických a
epidemiologických dat, podle kterých dokáže ČOS přesně odhadnout počty pacientů,
kteří budou v daném roce potřebovat nákladnou léčbu. Tato data jsou
nezpochybnitelná a lékaři měli až do letošního roku jistotu, že pojišťovna léčbu
každého správně indikovaného pacienta uhradí.
V roce
2010 se situace změnila a zdravotní pojišťovny v rozporu s předchozími
dohodami změnily svůj přístup k financování péče a přestaly hradit léčbu
poskytnutou konkrétnímu pacientovi. Tím plátci péče zrušili systém, kdy náklady
za léčbu šly za pacientem. Na místo dosavadního, dohodnutého a funkčního systému
navrhly zdravotní pojišťovny omezit počet pacientů, kterým by bylo možné
poskytnout určenou péči. Limitování
počtu pacientů podle tzv. léčebných míst bylo většinou zdravotnických zařízení
odmítnuto a pracoviště letos léčila a léčí pacienty bez jistoty, zda a kdy jim
bude léčba uhrazena.
Vedení
VZP několikrát veřejně přislíbilo, že náklady za biologickou léčbu půjdou i
v letošním roce za pacientem a že lékaři mohou léčit všechny pacienty,
kteří tuto léčbu potřebují. Regionální pobočky pojišťoven, jež jsou zodpovědné
za vypracování dodatků, trvaly na
limitu nákladů. Mnozí ředitelé nemocnic proto vydali pokyn onkologům, aby
omezili cílenou léčbu tak, jak to navrhovaly zdravotní pojišťovny. Podle slov
profesora Vorlíčka toto rozhodnutí v praxi znamená, že biologická léčba
bude pacientovi poskytnuta až ve chvíli, kdy jiný pacient terapii ukončí nebo
zemře. Takový postup je v rozporu se zákonným nárokem pacientů, kteří mají
nárok na okamžitou léčbu a pokud ji nedostanou, mohou se soudit a dá se
předpokládat, že soudní spor vyhrají, jak potvrdil přítomný
právník.
ČOS na
základě přesných dat, která má k dispozici z pečlivě vedených registrů
biologické léčby, vypracovala metodiku výpočtu ročních nákladů na moderní
onkologickou léčbu podávanou pacientům v České republice. Za dvanáct měsíců
činí náklady na nejmodernější protinádorové léky v naší zemi cca 2,2
milardy korun. Pokud by neexistovala podléčenost a biologická léčba by byla
ordinována všem indikovaným pacientům, kteří z ní budou na základě své
diagnózy nepochybně profitovat, činily by náklady téměř 6 miliard korun. Tato
čísla jasně dokazují, že biologickou léčbu nedostává každý pacient, ale její
indikování je přísně výběrové.
Vedle zájmu o onkologické
pacienty má ČOS na paměti stabilitu zdrojů zdravotního pojištění. Řešením
nelichotivé situace je návrat k systému hrazení biologické léčby, který byl do
roku 2009, kdy úhrada péče šla za konkrétním pacientem.
Ze zdrojů Ústavu zdravotnických informací
a statistiky ČR* (ÚZIS) je zcela zřejmé, že celkové tržby lékáren za léčivé
přípravky v roce 2008 činily 42,769 mld. Kč, v roce 2009 to bylo 47,434 mld. Kč.
Biologická léčiva, tedy i ta, která se používají v jiných medicínských oborech,
přísluší do rozsáhlé skupiny léků na žádanku. Mezi roky 2008 (11,538 mld. Kč) a
2009 (12,249 mld. Kč) došlo podle ÚZIS k nárůstu všech léků na žádanky o 711
mil. Kč.
Celkové výdaje za léky na
žádanku tvořily pouze čtvrtinu všech výdajů na léky.
Fakta jasně dokládají, že
systém kdy šla úhrada péče za pacientem, systém pojištění nezatěžoval. O této
skutečnosti svědčí také vyjádření představitelů resortu zdravotnictví z května
2010** „Úspory plynoucí z efektivního vynakládání prostředků veřejného
zdravotního pojištění umožní zvýšit dostupnost moderní dražší léčby většímu
okruhu pacientů“.
Druhou
možností je, aby zdravotní pojišťovny jasně a veřejně deklarovaly, jakou
léčbu svým klientům hradit nebudou a proč. Každý klient zdravotní pojišťovny by
měl uzavřenou smlouvu a přesně by věděl, na co má za své peníze nárok. Není
pochyb, že možné úspory leží v oblasti motivace pacientů při ambulantní
léčbě, jinak by nemohlo docházet k tomu, že téměř 1/4 všech ambulantně
předepsaných léků*** (9 mld. Kč/rok) není pacienty využívaná
a končí v odpadu.
Stávající
situaci doplnila konkrétními údaji o léčbě a výsledcích léčby primářka MUDr.
Prausová.
S přednesenou
zprávou nesouhlasil MUDr. Jiří Horák, ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny.
* Ekonomické informace ve
zdravotnictví 2009, ÚZIS 2010
** Tisková
zpráva MZ ČR, 20.5.2010,
http://www.mzcr.cz/dokumenty/ceny-leciv-i-vyse-uhrad-razantne-klesaji-stat-uspori-miliardy-korun_3839_1513_1.html
*** Studie Univerzity Karlovy, Farmaceutické fakulty v Hradci Králové, 2005, Prof. RNDr. PhMr. J. Solich, CSc. a kol.