Medicína

Lidské srdce je nejvýkonnější orgán v těle. Bije už od 8. týdne stáří plodu v matčině těle až do smrti. Za jediný rok se stáhne více než 35 milionkrát. U průměrného člověka, který se dožije 70 let, tak provede více než 2,5 miliardy stahů. Pokud však dojde k poruše rytmické činnosti srdce postižením převodního systému (nedokrevnost, zánět apod., je nutno dle závažnosti poruchy tento stav léčit. V terapii se uplatňují antiarytmika i elektrické zásahy (defibrilace, kardioverze a v neposlední řadě kardiostimulace).

Otázkám kardiostimulátorů, jejich historii a významu pro pacienta se věnoval MUDr. V. Pěnička z II. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze na tiskové konferenci v polovině února 2010..

Kardiostimulátor je přístroj, který sleduje srdeční činnost. Při nepravidelném srdečním rytmu vyšle elektrický impuls, díky kterému dojde ke stahu srdečního svalstva. Impulsy jsou dostatečně silné, aby vyvolaly srdeční stah, ale zároveň tak slabé, že je pacient necítí.

 

První komerčně vyráběný přístroj na elektrostimulaci srdce se objevil ve 30. letech 20. století pod názvem Hymanotor. Jméno získal podle svého vynálezce, amerického lékaře Alfreda Hymana. Přístroj, i přes velká rizika spojená s jeho zavedením, zachránil život několika desítkám osob.

Předchůdce dnešních kardiostimulátorů se objevil v roce 1958. Přenosný přístroj vážil několik kilogramů a umožňoval pohyb pouze po chodbách nemocnice. Ve stejném roce se objevila i menší varianta přístroje, která se dala nosit na opasku. Další miniaturizaci stimulátoru, více než cílený výzkum, pomohla vlastně náhoda. . Poprvé voperovali lékaři pacientovi kardiostimulátor v tehdejším Československu v roce 1962. V České republice je každoročně ve 38 kardiostimulačních centrech zavedeno přes šest tisíc kardiostimulátorů.

Na celém světě bylo doposud implantováno více než dva miliony kardiostimulátorů.

 

V polovině 70. let minulého století se objevily první programovatelné kardiostimulátory. Ty umožňovaly z vnějšku měnit jejich program podle potřeby jednotlivých pacientů. Současné kardiostimulátory pracují jako malé mikropočítače. Jsou schopné se přizpůsobovat proměnlivým potřebám srdce a organismu každého pacienta. Kardiostimulátor svojí činností nahrazuje chybějící impulzy srdce a stabilizuje frekvenci srdečního rytmu.

Vyrábějí se z ušlechtilých kovů a váží asi 20 gramů. Obsahují dvě elektrody, které vzájemně propojují srdeční dutinu a přístroj. Celý mechanismus pohánějí baterie, které je nutné po šesti až osmi letech měnit. Životnost samotného kardiostimulátoru může být až 26 let.

 

Zavedení kardiostimulátoru je jedním z možných způsobů léčby tzv. převodního systému srdce, jak jsme již uvedli, kdy srdce pacienta nedostává potřebný podnět ke stahu. Buď nevysílá potřebné signály, nebo se vyslané signály nedostanou až k srdečnímu svalu.

 

Operace, při které je pacientovi voperován kardiostimulátor, není příliš náročná. Trvá maximálně půl hodiny a provádí se v lokálním znecitlivění. Operatér umístí kardiostimulátor pod klíční kost. Elektrody přenášející impulsy do srdce zavede do žilního řečiště v nitru srdce, kde se připevní. Pod rentgenem zkontroluje jejich správné umístění. O správné poloze elektrod se přesvědčí také pomocí elektrické stimulace. Nakonec připojí samotný kardiostimulátor.

 

Doba rekonvalescence je relativně krátká. Trvá 4 až 6 týdnů. Pacient by neměl prudce pohybovat pažemi, především na straně, kde se nachází kardiostimulátor. Také by neměl zvedat předměty těžší než pět kilogramů nebo sportovat.

Kardiostimulátor vrací pacienta do života. Pacienti mají šanci dožít se v plné síle vysokého věku. Musí se však vyhýbat některým činnostem a vyšetřením. Ohrožuje je silné magnetické pole a elektrické napětí. Ty by mohly přístroj nenávratně poškodit a především ohrozit život pacienta. Pokud chtějí pacienti například sportovat nebo založit rodinu, měli by se  poradit se svým ošetřujícím kardiologem.

 

Na konferenci zaznělo rovněž několik důležitých upozornění. Mobilní telefon  nenosit v náprsní kapse a přikládat si jej k uchu na opačné straně, než je umístěný kardiostimulátor. Vždy nosit u sebe průkazku nositele kardiostimulátoru. Vyšetření magnetickou rezonancí, elektroléčba apod. pacienta ohrožuje, na rozdíl od počítačové tomografie nebo-li CT. Mikrovlnná trouba ani další běžné domácí spotřebiče činnost  kardiostimulátoru neovlivňují..

Cestování letadlem pacientovi nevadí, ale velkým nebezpečím je sváření elektrickým obloukem nebo blízkost silných elektromotorů!

 

Tiskovou konferenci pořádala II. interní klinika – klinika kardiologie a angiologie VFN a 1. LF UK v Praze, která  je komplexním pracovištěm zaměřeným na kardiovaskulární onemocnění. Pracoviště je spolu s II. chirurgickou klinikou kardiovaskulární chirurgie a klinikou KARIM součástí Kardiocentra VFN.

Poskytuje nepřetržité služby pro nemocné s akutními koronárními syndromy (akutní infarkt myokardu, nestabilní angina pectoris) i pro nemocné s akutními onemocněními periferních cév (kritické končetinové ischémie, rozsáhlé flebotrombózy, aortální disekce). Pro akutní péči je klinika vybavena kromě standardního lůžkového zázemí i třemi plně vybavenými jednotkami intenzivní péče a dalším speciálním zařízením.

 

Rozvíjen je program pro vzácnější onemocnění, jakými jsou kardiomyopatie a myokarditidy. Zcela specializovanou oblastí činnosti je péče o nemocné s Fabryho chorobou – vzácným metabolickým onemocněním. Na klinice rovněž působí Centrum plicní hypertenze, největší tohoto typu v České republice a jediné, kde je ve spolupráci s II. chirurgickou klinikou kardiovaskulární chirurgie realizován program endarterektomií plicnice u nemocných s chronickou tromboembolickou nemocí.

Klinika je jedním z výukových pracovišť 1. LF UK a sídlí zde i subkatedra angiologie IPVZ.

Na pracovišti probíhá několik grantových projektů a rozsáhlý výzkumný záměr MŠMT.

www.vfn.cz

www.amic.cz

 

Tweet