Medicína

Chřipka je akutní infekce dýchacího ústrojí způsobená některým z chřipkových virů A, B nebo C rodu Influenza, čeledi Orthomyxoviridae. Viry chřipky se přenášejí kapénkovou infekcí a jsou vysoce nakažlivé. Dvakrát ročně vyvolávají sezónní epidemii chřipky – v zimě na severní polokouli, v létě na jižní. Jelikož tyto viry mění svou strukturu, epidemie se pravidelně opakují. Mohou tak onemocnět lidé, kteří chřipku již prodělali, neboť protilátky nepůsobí na pozměněný virus.

V Evropě vzniká obvykle na přelomu kalendářního roku a zpravidla trvá 4 – 8 týdnů. K šíření chřipkového viru v Evropě většinou dochází od západu k východu.

Nejúčinnější ochranou proti sezónní chřipce je jednoznačně očkování, které má největší účinek jak ze zdravotního, tak i z ekonomického hlediska. Očkování se obvykle provádí
v období před předpokládaným výskytem chřipky, tj. od září do poloviny prosince. Jelikož viry způsobující sezónní chřipku mutují, je třeba nechat se očkovat každý rok. Lékaři v letošním roce očkování proti sezónní chřipce obzvlášť doporučují – očkovaní lidé díky němu mohou snížit riziko, že budou oslabeni běžnou chřipkou v okamžiku, kdy se setkají s pandemickou chřipkou.  

Vakcinace vede k výraznému snížení nemocnosti u lidí v produktivním věku (u mladých osob je efektivita vyšší než 90 %) a ke snížení výskytu komplikací a úmrtnosti u osob starších nebo s jiným základním onemocněním (80% efektivita v prevenci úmrtí). Odborníci také často poukazují na zvýšenou imunitu k jiným virovým infekcím horních cest dýchacích u lidí, kteří byli očkováni proti sezónní chřipce.

Česká republika bohužel zaujímá v proočkovanosti proti sezónní chřipce v porovnání s ostatními zeměmi EU jedno z posledních míst. V roce 2003 diskusní fórum Světové zdravotnické organizace naléhavě žádalo členské státy, aby se snažily o dosažení následujícího cíle: pokrytí starší populace vakcinací proti sezónní chřipce alespoň v 50 % v roce 2006 a v 75 % v roce 2010. Každoročně je přitom u nás proti sezónní chřipce naočkováno pouze 7 – 8 % obyvatel.

Očkování se doporučuje u rizikových skupin, mezi které patří starší lidé ve věku 65 let a více, osoby

s chronickým onemocněním (zejména dýchacího systému, srdce, cév, ledvin a jater), osoby s metabolickým onemocněním, osoby s nedostatečností imunitního systému, osoby s poruchou funkce průdušek a plic (tj. včetně poruch respiračních funkcí po poranění mozku, míchy, v důsledku křečových stavů nebo dalších neurologických či svalových poruch).

V ČR zemře každoročně v důsledku chřipky přibližně dva tisíce pacientů, což představuje přibližně 2 % všech úmrtí. Nejvyšší výskyt nemocných je zjišťován u školáků a u mladých dospělých, maximum počtu úmrtí je mezi seniory.

Studie Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) pro celou populaci EU (přibližně 500 milionů obyvatel) dospěla k průměrnému počtu 125 tisíc úmrtí v důsledku chřipky za jeden rok (40 tisíc v mírných sezónách a až 220 tisíc v sezónách s rozsáhlou chřipkovou epidemií). Tato statistika je tak potvrzením skutečnosti, že na chřipku se umírá.

Chřipka má obvykle následující typické příznaky: onemocnění začne náhle, objeví se horečka přes 39 °C, která bývá provázena zimnicí, bolestí svalů a kloubů a bolestí hlavy. S odstupem několika hodin se přidává suchý dráždivý kašel a pálení v krku. Na rozdíl od mnoha dalších virových onemocnění není u chřipky výrazná rýma. Horečka trvá obvykle 3 dny, pak postupně během dalších 2–3 dnů klesá. Postupně mizí také ostatní příznaky, nejdéle přetrvává kašel. Nápadná únavnost může trvat i několik týdnů.

U mimořádných případů může chřipka končit úmrtím v prvních dnech onemocnění za příznaků těžké intoxikace, a to i u lidí do té doby zcela zdravých. Nekomplikované onemocnění trvá přibližně jeden týden, avšak u značné části případů dochází ke komplikacím, jako je např. zánět středního ucha, zánět dutin a zápal plic. Komplikace chřipky, zejména zápal plic, ohrožují především život osob oslabených jinou chronickou nemocí nebo lidí ve vysokém věku.

Chřipka je  virové onemocnění, na které každý rok v ČR umírá 2 tisíce lidí. Pokud se objeví nový virus, úmrtnost se dramaticky zvyšuje. Tím, že každoročně onemocní asi 10 % populace (nejvíce přitom lidé právě v produktivním věku), způsobuje i „běžná“ chřipka obrovské ekonomické škody. Navíc ten, kdo je očkován, nechrání pouze sám sebe, ale i své okolí, protože nemůže chřipku na nikoho přenést.

Světová zdravotnická organizace (WHO) vytipuje dle epidemiologických studií každý rok viry, které budou v dané sezóně příčinou epidemie chřipky. Výrobci poté vyrábějí očkovací látky dle předepsaného složení. V posledních 10 letech byla vždy WHO v oblasti vytipování těchto virů velmi přesná.  Očkovací látky jsou testovány jako jiné léky a každoročně podléhají složitému registračnímu řízení. Pokud by se přesto objevily závažné nežádoucí účinky, byla by daná vakcína okamžitě stažena z distribuce. Nežádoucí účinky jsou velmi malé a projevují se řádově jen u několika procent očkovaných.  

V poslední době se ukazuje, že je výhodné i očkování dětí. Ve světě se běžně očkují děti od 6 měsíců věku. Vzhledem k vyvíjejícímu se imunitnímu systému jsou však děti, na rozdíl od dospělých, očkovány dvakrát za sezónu. Rovněž se doporučuje očkování těhotných žen.

U rizikových skupin a osob starších 65 let je očkování hrazeno, jak zaznělo mj.na TK v září 2009 v Praze. Aktuální problematikou se zabývali ve svých sděleních prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP, MUDr. Jan Kynčl, Ph.D.,

Epidemiolog Státního zdravotního ústavu a MUDr. Cyril Mucha, praktický lékař a odborný asistent ÚVL 1. LF UK v Praze.

www.amic.cz