Medicína

Tisková konference Očních klinik 1. LF UK a VFN a ÚVN v Praze, která se konala 29. 6. 2009 se věnovala problematice závažných očních onemocnění a možnostem jejich léčby. Byla to především věkem podmíněná makulární degenerace a šedý zákal.

Věkem podmíněná makulární degenerace – VPMD - (dříve nazývaná senilní makulární degenerace) je oční onemocnění postihující centrální část oční sítnice, kterou nazýváme žlutá skvrna, neboli macula lutea, zkráceně makula. V rozvinutých zemích je VPMD nejčastější příčinou praktické slepoty lidí starších 55 let. Včasná diagnostika a správná léčba může zabránit hrozící ztrátě zraku, zlepšit zrakovou ostrost a pomoci nemocným zlepšit jejich činnosti závislé na vidění a podpořit tak jejich samostatnost.

 

Makula poskytuje ostré vidění detailů. Pacienti při jejím onemocnění od samého začátku ztrácejí schopnost číst a rozeznávat tváře na dálku, všechny tvary vnímají pokřiveně, nerozeznávají barvy, nemohou řídit  auto, sledovat televizi a nakonec nedokážou přečíst ani velké titulky v novinách. V pokročilých stádiích onemocnění VPMD se stává nemocný závislým na okolí a postupně oslepne.     

 

Porucha vidění má následky v psychické oblasti. Téměř třetina pacientů trpí depresemi. Ztráta zraku je rovněž častou příčinou úrazů ve stáří. Dle realizovaných výzkumů pacienti s mírnou makulární degenerací trpí srovnatelně s pacienty se středně těžkou anginou pectoris, jejich kvalita života je dle jejich hodnocení snížena až o 20 %. Nemocní se středně těžkou makulární degenerací mají potíže na úrovni pacientů s trvalou dialýzou nebo těžkou anginou pectoris a uvádějí snížení kvality života o 40 %. Pacienti s těžkou degenerací makuly hodnotí svou kvalitu života jako sníženou o více jak 60 %, tedy stejně jako postižení pokročilou rakovinou prostaty s neléčitelnými bolestmi nebo jako pacienti s masivní ochromující mrtvicí.

 

Věkem podmíněná makulární degenerace je onemocnění, které se vyskytuje až v pozdějším věku. Podle celosvětové incidence (výskyt nových případů) vlhké formy VMPD (500 000 nových případů ročně) lze odhadovat počet nových pacientů v ČR asi na 2000 ročně.  Celkovou prevalenci (počet postižených pacientů) VPMD lze odhadnout ze studie kanadské populace (Beaver Dam Eye Study), podle níž jsou chorobou postižena 23 % obyvatel ve věku od 43 do 64 let, avšak až 56 % obyvatel starších 65 let. Vzhledem ke stárnoucí populaci v naší zemi se tato skutečnost stane závažným sociálním a ekonomickým problémem. Počet nemocných se podle odhadů ztrojnásobí během následujících 25 let.

Onemocnění VPMD má rovněž závažné důsledky ekonomické. Celosvětově finanční náklady,  spojené s péčí o tyto postižené jsou vysoké a představují např. v Kanadě 2,6 miliard dolarů ročně. Tyto náklady zahrnují i výdaje spojené se sníženou produktivitou v práci, později s nezaměstnaností pro VPMD, náklady na ošetřování pacientů a pomoc s nákupy, stravováním, pobytem v ústavech apod. Podstatné jsou i výdaje na léčbu přidružených následků a komplikací praktické slepoty, např. porucha zraku zdvojnásobuje riziko pádu a zlomenin. Zahraniční cost-benefit analýzy jednoznačně ukazují, že investice, vynaložené na léčbu i výzkum této choroby, jsou návratné, jelikož náklady na léčbu VPMD jsou poloviční ve srovnání s náklady na péči o slepé osoby.

Finanční náklady na jednoho nevidomého v ČR nejsou příliš deklarovány, protože v této oblasti existuje velmi omezený výzkum a minimum dat. V dostupné analýze jsou výsledky rozděleny do tří skupin podle profilu nevidomého. Zhruba lze odhadnout, že náklady na nevidomého či slabozrakého člověka se v ČR pohybují v řádu statisíců a to v rozpětí od 196 až do 731 tisíc korun ročně (počítáno včetně ztráty na HDP u pacientů v produktivním věku).

 

V současnosti jsou již k dispozici léčebné možnosti, kterými lze postup choroby zpomalit nebo zcela zastavit u 70-90 % pacientů, a dokonce u většiny – 37-58 % diagnostikovaných pacientů zrakovou ostrost zlepšit a odvrátit tak praktickou slepotu.

Důležitým předpokladem úspěšné léčby je správná a včasná diagnostika a dostupnost léčivých přípravků. Obojí umožní splnit společný cíl lékařů i pacientů – zabránit hrozící ztrátě zraku, zlepšit zrakovou ostrost a zachovat pacientům jejich samostatnost a kvalitu života, jak uvedl primář MUDr. Pavel Diblík z Oční kliniky 1. LF UK a VFN.

 

Šedý zákal je druhé závažné onemocnění. Jedná se o snížení průhlednosti oční čočky, ke kterému dochází po 50. roce života. Vzniká v souvislosti s přirozenými biochemickými pochody v čočce a není spojeno s jiným onemocněním oka, nebo onemocněním systémovým, pokud se jedná o jednoduchou formu. Zatím co v rozvojových zemích je toto postižení příčinou slepoty, šedý zákal je v Evropské unii vyřešeným problémem. Oční kliniky 1.LF UK Praha jsou v léčbě šedého zákalu na jednom z nejpřednějších míst v České republice.

 

Mezi očními onemocněními, která způsobují snížení zraku a slepotu, zabírá šedý zákal největší procento. Na Zemi je z 30-45 milionů případů slepoty 45 % způsobeno šedým zákalem. Výskyt šedého zákalu široce kolísá v závislosti na působení místních podmínek, stoupá s věkem a je větší u žen.

Šedý zákal se u lidí mezi 65 až 74 roky věku vyskytuje asi v 50 %, u starších 75 let se zvyšuje na 70 %.

 

Léčba je výhradně chirurgická. Operace se provede po důkladném zvážení nálezu. K operaci vedou příčiny objektivní, ty stanovuje oftalmolog s chirurgickou erudicí a optické, subjektivní, ty stanovuje pacient.

Podle současného stavu vědy se za správnou operaci šedého zákalu považuje co nejšetrnější odstranění zkaleného vnitřku čočky při zachování podstatné části pouzdra čočky s následnou implantací umělé nitrooční čočky do tohoto zbytku pouzdra.

U většiny pacientů může být operace provedena ambulantně pouze v lokální anestézii.

 

Prognóza závisí na předoperačním stavu ostatních optických struktur oka, funkci jednotlivých oddílů zrakové dráhy, typu a průběhu operace a pooperačním hojení. Pokud je průběh operace nekomplikovaný a ostatní zrakové funkce nejsou narušeny, je prognóza návratu vidění vynikající, většinou nad 90 %.

 

Možnosti prevence vycházejí z eliminace poznaných rizik (např. UV-B záření, těžká dlouhodobá dehydratace, malnutrice, nikotinismus, alkoholismus apod.) Délka pracovní neschopnosti je přísně individuální. Závisí na stavu zrakových funkcí před a po operaci, na typu operační techniky a zaměstnání pacienta.

 

Vyšší náklady vynaložené na koupi moderních technologií se vyrovnají zkrácením pracovní neschopnosti pacienta. To je umožněno ambulantní operací s minimálním operačním postižením oka a rychlým návratem zrakových funkcí po moderní chirurgii šedého zákalu. (Starší způsoby operace tak nejsou levnější než způsoby moderní.)

 

Jak informoval doc. MUDr. Jiří Pašta, pověřený vedením Oční kliniky 1. LF a ÚVN Oční kliniky 1.LF UK Praha provádějí diagnostiku i operace šedého zákalu na současné nejvyšší světové úrovni s využitím nejmodernějších přístrojů a s implantací měkkých nitroočních čoček. Operaci provádějí jedni z nejzkušenějších očních chirurgů v zemi. Výsledky jsou plně srovnatelné s nejvyspělejšími zeměmi světa. Finanční restrikce by neměly omezit dosavadní praxi v realizaci této nejčastější a nejúspěšnější operace v medicíně vůbec.

 

 

Tweet