Hubnutí - obezita

Jídlo hrálo také v životě Řeků důležitou úlohu. Stejně jako v jiných společnostech se stravovací návyky prostého lidu a vládnoucí vyšší třídy diametrálně lišily bohatstvím kuchyně. U obou skupin však nesměly na talíři chybět obilniny, víno a olivový olej. Snídaně se jedla brzy po východu slunce, hlavním jídlem dne byla večeře v době západu slunce.

Ačkoli o výskytu obezity ve starověké antice nemáme žádné dochované materiály, byla tehdejším lékařským autoritám (Hippokrates, Galén apod.) známa, jak o tom svědčí lékařské spisy s popisy léčby. Spíše však než na léčbu obezity, tak jak ji chápeme dnes, směřovalo jejich snažení ke zdravému životnímu stylu. Tehdejší doporučení se příliš nelišila od těch dnešních – koupele, masáže, horké lázně a vyvolávání pocení, plavání v moři. Stejně tak byla doporučována chůze a cvičení.

 

Součástí tehdejších doporučení byly i dietní předpisy. Doporučoval se ječmen, česnek, cibule a zelenina. Z mas se doporučovalo maso divokých zvířat. Mléko, sýry, víno a med byly zakázány stejně jako vnitřnosti zvířat. Na druhé straně za hubnutí se považovalo jakékoli snížení hmotnosti, a tak mezi metody tehdejší léčby patřilo i vyvolávání zvracení a průjmů. Popisována byla i jakási obdoba dnešní liposukce, kdy se obézním pacientům zapichovaly do kůže v oblasti tukových polštářů jehly. V neposlední řadě se doporučovalo pouštění žilou. Ale protože se k tomuto zákroku přistupovalo velice často při nejrůznějších obtížích, nebyla to speciální metoda pro snížení hmotnosti!

 

 

Život římského obyvatelstva měl svůj zaběhnutý kolorit. Římané vstávali velmi brzy, někdy již před rozedněním, a zvláště ti chudší už za tmy pracovali. Téměř všichni Římané chodili ale brzy spát, jelikož jejich osvětlení spíš škodilo očím, než aby se hodilo k práci. Co se týče stravovacích návyků, ráno se podávala snídaně, v poledne kolem 11 hodiny původně vydatné hlavní jídlo dne a večer skromnější večeře. Někdy se také podávala odpolední svačina. Časem se hlavní jídlo posunulo k večeru a v době polední byla jen přesnídávka.

 

Obezita byla ve starém Římě mezi vládnoucí vrstvou rozšířeným jevem. Jeden z římských senátorů byl dokonce tak tlustý, že se nemohl pohybovat, pokud mu dva otroci nepodpírali břicho. Římský lékař Galén v 1. století popisoval obézního muže jménem Nychomachus ze Smyrny, který pro svou tloušťku nemohl ani slézt z postele. Galén se zaměřil při léčbě zejména na podávání léků a požíval obdobné metody jako lékaři starého Řecka – dietu, cvičení, masáže. Zcela ignoroval (a oprávněně) chirurgické metody léčby, včetně tolik používaného pouštění žilou. A to i navzdory tomu, že mylně věřil, že potrava se mění uvnitř těla na krev a právě nadbytek tekutin v těle je příčinou obezity.

 

www.zijzdrave.cz

 

 

Tweet