Kouření
Mezinárodní nekuřácký den – 15. 11. 2007
Nikotin
je nejrozšířenější drogou. Pohlédneme-li do nedávné historie, zjistíme , že již v roce 1854 byla
založena společnost Philip Morris, 1875 další společnost R. J. Reynolds a 1924 Marlboro zavedena jako značka dámských
cigaret.V padesátých letech
minulého století se značka Marlboro zacílila na válečné veterány a stává se
značkou pro muže.
Již
v roce 1953 byly předloženy první důkazy o tom, že dehet z cigaret
způsobuje nádory a byla dokázána první souvislost mezi kouřením a
rakovinou.
V roce
1963 již bylo známo, že nikotin je návykový, což bylo deklarováno opět
v roce 1988 ve zprávě hlavního lékaře USA.
Mezitím
vrcholní představitelé tabákových společností po počáteční nepravdivé negaci o
návykovosti nikotinu museli
v roce 1988 přiznat, že nikotin je opravdu návykový a tabákoví
magnáti, dle dohody s ministerstvy spravedlnosti 46 států USA odvedli 31 miliard $ na prevenci užívání
tabáku.
Dle
dalších výzkumů bylo dokázáno již v roce 2000, že odhadované číslo známých
chemických složek tabákového kouře převyšuje číslo 4 700. Z nich bylo
identifikováno 401 jedů a 43 kancerogenů!
Je nyní
na každém – jak se všemi informacemi naloží. Výzkumy a statistika jsou
výmluvnými důkazy. Navíc je kouření cigaret zařazeno mezi návykové chorobné
stavy, má svou statistickou značku a kuřák je pokládán za nemocného, který by se
měl léčit.
Za
určitou novinku lze pokládat kouření vodní dýmky, které je v současnosti
rozšířeno převážně mezi mladou populací.
Hypotézy
pro nárůst obliby vodních dýmek vycházejí z módního trendu, rozšíření
aromatizovaných směsí na trhu, zjednodušené přípravy vodní dýmky ke kouření
(vlhké tabákové směsi obsahují glycerol a rychle zápalné uhlíky) a netradiční exotické
aktivity.
Chybí
však dostatečné informace o velké škodlivosti tohoto typu
kouření.
Tabák
s příchutí vzniká přídavkem umělé příchuti a melasy. Vlhčená tabáková směs
se připravuje pomocí glycerolu, který je pak rovněž součástí produkovaného
kouře.
Na
obalech takto připravovaných tabákových směsí jsou uváděny zavádějící údaje o
množství nikotinu a dehtu (0,5 % a 0 % dehtu), což vzbuzuje mylný dojem, že
tento způsob kouření je prakticky „neškodný“. Rozdíl mezi kouřením vodní dýmky a
cigaret je však v objemu inhalovaného vzduchu a tím i množstvím vstřebaných
škodlivin.
Ve
Francii provedená studie s kouřením vodní dýmky ukázala, že za jednu seanci
se vyprodukuje asi 70 litrů kouře, při užití malého rychle zápalného uhlíku bylo
změřeno 32x větší množství dehtu, 17x vyšší obsah oxidu uhelnatého než je
evropský limit pro tyto látky v cigaretě.
Při
užití velkého kusu rychle zápalného
uhlíku byl 27x překročen evropský
limit pro dehet, 15x pro oxid uhelnatý; při užití přírodního uhlíku byl změřen
102x překročený evropský limit pro dehet a 52x vyšší obsah oxidu uhelnatého
oproti limitům v cigaretě.
Obsah
nikotinu byl srovnatelný u rychle zápalného uhlíku s dávkou jedné cigarety,
při užití přírodního uhlíku množství nikotinu ale odpovídalo šesti vykouřeným
cigaretám.
Pozn.:Dehet
je směs chemických látek olejovité konsistence vznikající při tepelném rozkladu
organických látek, obsahuje mnoho toxických látek, z nichž celá řada je
karcinogenní. Oxid uhelnatý je jedovatý plyn, který vzniká při nedokonalém
spalování látek rostlinného původu. Vytěsňuje kyslík z vazby na červené
krvinky a je hlavní příčinou nemožnosti přenosu kyslíků do tkání těla,
včetně životně důležitých orgánů.
Oxid uhelnatý vdechují nejen kuřáci vodní dýmky, ale všichni v místnosti,
kde se kouří!!
Dle TZ
Státního zdravotního ústavu Praha k Mezinárodnímu nekuřáckému
dni