Hubnutí - obezita

Obezita se stává epidemií moderní společnosti a noční můrou odborníků i obézních jedinců. Její nárůst je hrozbou a mimo vrozené dispozice většinou výsledkem sedavého způsobu života, nedostatku tělesného pohybu, nesprávné skladby jídelníčku a v neposlední řadě také nesmyslného přejídání. Ale obezitu znali i naši předkové i když se vyskytovala vzácně.

Ačkoli zprávy o životě pravěkých lidí máme vzhledem k absenci písma dosti omezené, lze styl jejich života odvozovat ze způsobu života dnes žijících primitivních společenství.

 

Obézní jedinec v této době neměl příliš jednoduchou situaci – pro obezitu nemohl rychle běhat a stával se snadnou kořistí. Ale v určité míře se vyskytovala u těch, kteří měli k obezitě dispozice.  Opakovaná krátká období relativní hojnosti (například po úspěšném lovu) a dlouhá období krutého hladovění (zejména v zimních měsících) dávala evoluční výhodu právě těm jedincům, kteří byli schopni z toho mála, co snědli, přeměnit co nejvíce do tukových zásob, a zajistit si tak rezervu pro horší časy.

 

Přestože pravěký člověk tloušťkou příliš neoplýval, určitě ji ale vnímal. Dokladem mohou být zachované umělecké artefakty z období paleolitu, které představují ženy více než korpulentních tvarů. Známá willendorfská Venuše, pojmenovaná po rakouském nalezišti, „naše“ Venuše věstonická jsou staré asi 25 tisíc let. Je možné, že měly být vyobrazením ideálu Matky - Bohyně nebo sošky Bohyně plodnosti, ale docela určitě ukazují umělcův tehdejší ideál krásy.

 

Starověk je typický objevem zemědělství. Předpokládá se, že v důsledku zemědělství se populace zdvojnásobila a prodloužila se střední délka života. Ve starověku lidé začali rovněž chovat zvířata. Kromě obilovin a masa se tak do jejich jídelníčku zařadily i mléčné výrobky.

 

Studium královských mumií odhalilo, že nadváha a obezita nebyly ani Egypťanům zcela cizí. Nadměrná hmotnost byla mezi staroegyptskou „vyšší třídou“ poměrně častým jevem, ačkoli na ni bylo obecně nahlíženo jako na něco nepatřičného. Výzkum kožních řas u mumií egyptských faraónů Amenophise III. a Ramsese III. prokázal, že oba panovníci byli tlustí.

 

Rozdíl v sociální třídě znamenal i rozdíl v jídelníčku a jeho četnosti. Chudí jedli pouze ráno a večer, zatímco bohatší si dopřáli jedno hlavní jídlo navíc. Strava bohatších byla sice mnohem pestřejší, ale také obsažnější což vedlo k tloustnutí. O obezitě vypovídají i umělecké památky – například vyobrazení kuchaře v hrobce vezíra Ankhmahora, vyobrazení tlustého muže v hrobce vezíra Mereruka, obézní harfista hrající před princem Akimem nebo třeba proslulé vyobrazení Puncké královny.

 

Sledujeme-li Maye, tak zjistíme, že Mayové se věnovali zejména zemědělství.  Nejčastěji pěstovanou plodinou byla kukuřice. Byli i sportovně založení - v každém nalezišti bylo objeveno míčové hřiště.   Nebyli to však žádní statní junáci, první španělští conquestoři je dokonce popisovali jako špatně živené jedince trpící nemocemi. Popisům odpovídají i výsledky výzkumů, které odhalily na kosterních pozůstatcích známky chudokrevnosti, kurdějí a kloubních onemocnění. Ale i zde se objevila u některých Mayů obezita. Ta byla spíše výjimečná. Aztékové věřili, že jde o pohromu seslanou na jedince bohy. Ostatně, příčiny všech nemocí byly považovány za zásah nadpřirozena, i když některé dochované památky zobrazují také tyto obézní „nešťastníky“.

 

Historii obezity nám přibližují Newsiletter 1. LF UK

www.amic.cz

Tweet