Medicína

V červnu 2007 proběhla dvě významná výročí české vědy - 40. výročí otevření prvního oddělení nukleární medicíny v tehdejší fakultní nemocnici I (KÚNZ Středočeského kraje) a 50. výročí transformace Fyzikálního ústavu lékařské fakulty UK na Ústav lékařské fyziky, předchůdce dnešního Ústavu nukleární medicíny 1. LF UK a VFN v Praze.

Nukleární medicína je jedním z nejmladších oborů klinické medicíny. Zabývá se diagnostikou a léčbou pomocí radioaktivních zářičů, které jsou ve formě radiofarmak aplikovány do organismu. Osud radiofarmak v organismu lze sledovat pomocí vnější detekce záření a z naměřených hodnot usuzovat na funkci orgánů a tkání.

 

Je to především zobrazovací diagnostika - scintigrafie, která poskytuje snímky rozložení radiofarmak v těle pacienta. Radiační zátěž nemocných při scintigrafii je obdobná jako při rentgenovém vyšetření. Na rozdíl od rentgenového vyšetření, které zobrazuje především strukturu orgánů, scintigrafie zobrazuje zejména jejich funkci (intenzitu prokrvení, metabolismus a vylučování látek, rozložení receptorů, poškození tkání zánětem, některé druhy nádorů, apod.).

 

Rychlé a spolehlivé stanovení správné diagnózy onemocnění často vyžaduje zobrazit strukturu i funkci orgánů. Proto se v poslední době začínají využívat tzv. hybridní zobrazovací metody, které kombinují rentgenové a scintigrafické zobrazení.

 

 

Počátky oboru nukleární medicíny v českých zemích položili v padesátých letech 20. století doc. MUDr. Karel Šilink, DrSc. a doc. MUDr. Bohuslav Vavrejn, CSc. v Praze, doc. MUDr. Miloš Wiedermann, CSc. v Olomouci a doc. MUDr. PhMr. Josef Dohnálek v Brně. Zakladatelem oboru na Univerzitě Karlově v Praze je prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc., který se před 50 lety v roce 1957 stal přednostou nově koncipovaného Ústavu lékařské fyziky a o 10 let později v roce 1967 založil s doc. MUDr. Karlem Bakosem, CSc. první oddělení nukleární medicíny v tehdejší fakultní nemocnici I (KÚNZ Středočeského kraje). O dalších 10 let později v roce 1986 k němu přibylo další oddělení ve fakultní nemocnici II (KÚNZ Hlavního města Prahy).

 

Sloučením fakultních nemocnic a obou oddělení v roce 1994 vzniklo Klinické pracoviště současného Ústavu nukleární medicíny, který je společným zařízením 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Od svého vzniku až do osmdesátých let patřila oddělení nukleární medicíny ve FN I a II k nejlépe vybaveným pracovištím v republice a obstála i v porovnání s mnoha pracovišti v západní Evropě. V současné době jsou ve VFN čtyři moderní scintilační kamery, které by v blízké budoucnosti měly být doplněny hybridním přístrojem pro pozitronovou emisní tomografii PET/CT.

 

 

Prof. Dienstbier byl přednostou ústavu plných 34 let od roku 1957 do roku 1990. Jeho aktivita na mezinárodním poli a vysoký odborný standard pracoviště vyústily v uspořádání Evropského kongresu nukleární medicíny (1979) a v sérii 6 mezinárodních sympozií  v Karlových Varech, o které projevila rovněž velký zájem evropská odborná veřejnost. Dnes v této tradici pokračuje Česká společnost nukleární medicíny ČLS JEP, jejíž členové se podíleli na organizaci 3 mezinárodních sympozií nukleární medicíny (Bratislava 1991, Praha 1998, České Budějovice 2002), postgraduálních kurzů Evropské školy nukleární medicíny, 8. mezinárodní konference nukleární kardiologie (Praha 2007) a byli pověřeni uspořádáním 14. mezinárodní konference o využití radionuklidů v diagnostice onemocnění ledvin a močových cest v roce 2010.

 

V současné době se vyšetřovací metody nukleární medicíny využívají především v diagnostice onemocnění srdce, centrálního nervového systému, kostí, plic, štítné žlázy a ostatních žláz z vnitřní sekrecí, ledvin, močových cest a dalších orgánů. Významné místo mají v diagnostice nádorových onemocnění, kde umožňují neinvazivně posoudit rozsah postižení organismu a na základě zobrazených výsledků zvolit vhodný způsob léčby. Významně doplňují rentgenová vyšetření tam, kde samotné strukturální znaky ani vyšetření s použitím umělého kontrastu nevedou k jednoznačnému závěru a diagnózu lze uzavřít teprve po současném posouzení strukturálních a funkčních patologických změn.

 

Česká věda a Univerzita Karlova má v oboru nukleární medicíny významnou světovou prioritu. Nejčastěji používaným radiofarmakem v diagnostice nádorů, zánětů a dalších onemocnění pomocí pozitronové emisní tomografie (PET) je dnes fluorodeoxyglukóza (FDG) značená pozitronovým zářičem fluorem ¹⁸F. Doyen americké nukleární medicíny profesor Henry N. Wagner, Jr., označil FDG za "molekulu století" protože zásadně změnila onkologickou diagnostiku. Prvně v historii syntetizoval tuto látku český chemik prof. RNDr. Josef Pacák, DrSc. na Přírodovědecké fakultě UK v roce 1968. V sedmdesátých letech 20. století pak přispěl i k vývoji FDG značené ¹⁸F pro pozitronovou emisní tomografii.

 

Více na http://unm.lf1.cuni.cz a http://www.vfn.cz.

Dle TZ prof. MUDr. Martina Šámala, DrSc.

přednosty Ústavu nukleární medicíny VFN a 1. LF UK

Tweet