Medicína

Diabetes mellitus – Epidemie naší doby Cukrovka je v současné době rozšířeným a stále narůstajícím onemocněním. Podle epidemiologických údajů ÚZIS se v České republice v roce 2005 léčilo na cukrovku 739 tis. osob (v roce 2000 „jen“ 654 tis) Od roku 1985 se počet nemocných téměř zdvojnásobil. Diabetiků, kteří překročili pětašedesátku, je v českých zemích dokonce 18 procent. Mnoho pacientů dosud o svém onemocnění neví. Do roku 2025 podle Mezinárodní diabetologické společnosti počet nemocných vzroste o 45 % a pacienti s diabetem budou tvořit až 12 % populace, jak uvedl na besedě s novináři počátkem listopadu doc. MUDr. Milan Kvapil, CSc., přednosta interní kliniky FN Motol, Praha a předseda Diabetologické společnosti ČLS JEP.

Prevenci onemocnění cukrovkou má v moci především sám pacient, proto by měla být populace dobře informována. Je důležité, aby každý o rizicích  onemocnění věděl, a byl ochoten uzpůsobit svůj životní styl, tj. omezil přísun nadbytečných kalorií, zařadil do jídelníčku dostatek ovoce, zeleniny, netučné maso, upravil svou hmotnost a dbal na fyzickou aktivitu. Důležité také je, aby se o své nemoci dozvěděl pokud možno co nejdříve. Základem úspěšné léčby je dlouhodobé sledování a kontrola hladiny krevního cukru, která se zjišťuje měřením glykovaného hemoglobinu neboli „dlouhého cukru“.

Diabetes mellitus (cukrovka) vzniká nedostatečným působením hormonu inzulinu, který se tvoří v tzv. beta buňkách slinivky břišní: buď jeho absolutním nedostatkem anebo špatnou funkcí při jeho relativním nadbytku. Na vznik diabetu má vliv řada zevních i vnitřních faktorů, které působí současně.

Hlavní úloha inzulinu spočívá v udržení stabilní hladiny glykémie (krevního cukru) v organismu. Jestliže tzv. beta buňky slinivky nejsou schopny vytvářet dostatečné množství inzulinu, glukóza v krvi stoupá a dochází k zvýšené hladině cukru v krvi – hyperglykémii.. Opačný stav, tedy  nízká hladina cukru v krvi, se nazývá hypoglykémie. Oba stavy jsou nepříznivé pro organismus a musejí se vždy okamžitě řešit.

Známe dva druhy cukrovky - 1. a 2. typu.  Při cukrovce 1. typu imunitní systém našeho těla napadne buňky, které produkují inzulin. Ty zanikají a nejsou schopny tvořit inzulin. Bez pomoci inzulinu se molekuly glukózy nedostanou do buněk. Tento typ cukrovky se dříve nazýval inzulin-dependentní (na inzulinu závislý) diabetes mellitus, IDDM.

Při cukrovce 2. typu není primární porucha pouze v tvorbě inzulinu. Základní porucha spočívá ve snížené citlivosti tkání k inzulinu, čímž nedochází k aktivaci přenašečů nutných ke vstřebání glukózy z krve do buněk. Glukóza se v krevním oběhu hromadí, narušuje životně důležité procesy a poškozuje stěny cév. Tento typ cukrovky se dříve nazýval non-inzulin-dependentní diabetes mellitus, NIDDM. Tímto typem trpí 90 % pacientů s cukrovkou.

Existují ještě další typy cukrovky, jejichž výskyt není tak častý. Jedním z nich je cukrovka jako součást jiných chorobných syndromů a definovaných stavů – tzv. sekundární diabetes. V těchto případech je diabetes důsledkem nemoci slinivky břišní, součástí hormonálních nebo genetických syndromů, někdy též následkem toxického působení. Dalším možným typem je těhotenský diabetes mellitus, který vzniká a diagnostikuje se během těhotenství. Po porodu se metabolická odchylka většinou normalizuje.

Hypoglykémie. Nízká hladina krevního cukru vede k závažným poruchám činnosti mozku, který je na přívodu cukru jako jediného zdroje energie závislý. K hlavním příznakům patří slabost, třes, hlad, studený pot, zmatenost až bezvědomí, někdy provázené křečemi.

Hyperglykémie. Glukóza se při překročení určité hladiny v krvi dostává do moči, tím dochází ke značným ztrátám energie a tekutin. V těžkých případech dochází až k zahuštění krve, pocitu žízně, závratím, bolestem hlavy, poruchám vědomí až bezvědomí. Buňky pak využívají místo glukózy tuky, jejichž spalováním může vzniknout nadměrné množství ketolátek. Jak hypoglykémie, tak hyperglykémie, nejsou-li adekvátně léčeny, ohrožují nemocného na životě.

Cukrovka způsobuje řadu dalších závažných onemocnění, jako je postižení nervů a oční sítnice, selhání ledvin a ucpávání cév, kardiovaskulární poruchy a poruchy mozku.

Všechny komplikace vznikají na základě zhoršeného prokrvení tkání a orgánů. Cévy jsou jedinou cestou, kterou se do orgánů dostávají živiny, proto může být nedostatečným prokrvením postižen jakýkoliv orgán. Převážné postižení  mikrocirkulace, drobných cév, vede k postižení ledvin, očí nebo nervů. Postižení makrovaskulární, velkých cév, vede k projevům aterosklerózy s postižením srdečních tepen i tepen v celém těle. Kombinací mikro a makrovaskulárnícho postižení vzniká syndrom „diabetické nohy“, tj. patologický stav, který může vést k narušení tkáně chodidla a nohy.

Lidé, kteří trpí cukrovkou nebo obavami, že právě jim civilizační onemocnění nazývané diabetes mellitus hrozí, si mohou u lékaře nechat změřit „dlouhý cukr“. Toto vyšetření patří dnes k  nejdůležitějším vyšetřením cukrovky. Poskytne totiž informaci o dlouhodobé hladině cukru v krvi a tím i o závažnosti onemocnění.

Stanovení dlouhého cukru (glykovaného hemoglobinu) je důležitým laboratorním vyšetřením, které posoudit riziko rozvoje cukrovky i komplikací této choroby. Dlouhý cukr proto, že vyšetření přináší informaci o hladině cukru v krvi za delší období. Hodnoty cukru v krvi během dne i během delšího období přirozeně kolísají. Je proto důležité mít k dispozici údaje o tom, jaká byla jeho průměrná hodnota během týdnů až měsíců.

Vyšetření glykovaného hemoglobinu probíhá odběrem kapky krve z prstu. Na rozdíl od běžného vyšetření glykémie v krvi nemusí probíhat nalačno a nelze jej zkreslit krátkodobou dietou.  U pacientů léčených pouze dietou se provádí jednou ročně, u pacientů léčených inzulínem jednou za čtvrt roku, jinak se vyšetřuje dle stavu pacienta.

 Hodnota glykovaného hemoglobinu zdravého člověka se pohybuje v rozmezí 2,8 až 4 %. Dobře léčený diabetik by měl mít hodnotu glykovaného hemoglobinu do 6 %. Čím vyšší hodnota, tím více je organismus ohrožen rizikem vzniku a rozvoje diabetických komplikací.

Cílem terapie je normalizace všech metabolických odchylek, tj. dosažení normálních hodnot glykémie a úprava dalších odchylek – normalizace hodnot krevního tlaku, dosažení optimální hmotnosti, odstranění klinických příznaků zhoršeného diabetu.

Základem léčby diabetu 1. typu je inzulinoterapie, dodání inzulinu, který nemocnému chybí. Pacient také dodržuje dietu, která se prakticky kryje s požadavky racionální výživy. Protože pacienti trpící 2. typem cukrovky jsou obézní, součástí jejich léčby je snaha o snížení hmotnosti. Základem diety je racionální strava. K dietě, kterou doporučí lékař, patří i pravidelný pohyb (rychlá chůze, plavání, jízda na kole). Kromě toho pacient užívá léky – antidiabetika. Medikamentozní léčba musí zasáhnout do podstaty nemoci - měla by ovlivnit inzulinovou rezistenci. Takový cíl splňují moderní účinné léky.

Vhodně zvolené preventivní strategie pomohou pacientům dosáhnout a udržet stanovené cílové hodnoty.

Ti,  kteří trpí cukrovkou nebo obavami, že právě jim cukrovka hrozí, si mohou na  třech místech v ČR dát změřit tzv. „dlouhý cukr“. A to v Ostravě v neděli 12. listopadu 2006 od 11 do 16 hod, na Jiráskově náměstí,  v pondělí 13. listopadu od 12 – do 17 hod. na Moravském náměstí v Brně a v úterý 14. listopadu v Praze na náměstí Jiřího z Poděbrad od 12 – 17 hodin. Putovní akci „Nechte si změřit dlouhý cukr“ připravila Pracovní skupina pro zlepšování veřejného povědomí o diabetu České diabetologické společnosti za podpory společnosti GlaxoSmithKline. Vyšetření budou provádět zdravotní sestry a lékař. Jak na tom zájemci s rizikem diabetu jsou, se dozvědí asi za  ¼ hodiny po odběru.

  Dle TZ AMI Communications

Tweet