Medicína
Problémové?
Poněkud nelichotivým seznamem se nenechte v žádném případě odradit, a naopak pokračujte ve svém úsilí charakterizovat co nejúplněji svého potomka. Ovšem teď pro změnu z té druhé, lepší stránky. Rozpomeňte se na všechny hezké chvilky, které spolu prožíváte, na vše, čím vás dennodenně obdarovává, na neopakovatelné dětské něžnůstky, na jeho šibalské oči, překvapivé nápady, zvídavé otázky, jimiž vás téměř vždy odzbrojí. S tímto obrazem před očima znovu projděte svůj „negativní“ seznam. Co se stane?
Každé slovo – nálepka vám nyní odhalí svůj nový, skrytý, hlubší význam, kvalitu, která zůstala nevyslovena. Stačí si tento fakt uvědomit a na mysli vám současně vytane i pojmenování. Ne jedno. Hned celá škála synonym se nabízí, aby lépe charakterizovala to, co jste předtím jednoznačně odmítli. Zkuste takto nově získané charakteristiky vyslovit, opakujte si je a vnímejte proměnu, k níž postupně dochází…
“Slova, která vytvářejí pozitivní obrazy, dokážou obalit naše děti ochranným brněním a dát jim sílu, kterou potřebují, aby mohly ve svém chování učinit změny…Výzkum, který prováděla Cate Cauleyová na Iona College a Bonnie Tylerová na Marylandské univerzitě, ukazuje, že existuje významná souvislost mezi pozitivním obrazem, který má dítě o sobě, a jeho ochotou spolupracovat,“ čteme v knize Mary Sheedyové-Kurcinkové Problémové dítě v rodině a ve škole (Portál, 1998, 288 s.). Volně tlumočený úvodní příklad s následující dokreslující citací nebyl z této publikace vybrán náhodně. Není jednoduché vyznat se ve složitém emocionálním světě, který je uschován v nitru každého z nás. Není ale příliš složité pochopit, že každý můžeme svým jednáním, svými postoji přispět k tomu, aby se lidé v našem okolí cítili lépe, hodnotněji, uznávaněji. Zvlášť důležitý je tento pozitivní obraz o sobě samých pro děti, jejichž osobnost a hodnotový systém se teprve formují, zprvu výlučně v závislosti na okolí, které je obklopuje.
Dvojnásob to pak platí o tzv. problémových dětech (což není označení hanlivé, ale podle autorky, která je rovněž nazývá dětmi mimořádně citlivými, vnímavými, tvrdohlavými, aktivními, zcela vystihující to, jak je vnímáme my sami i naše okolí). Mimořádnost jejich temperamentu, zvýšená emocionalita, citlivost, vyostřená vnímavost, neústupnost, to jsou vlastnosti společné všem těmto dětem – vlastnosti, které na rodiče kladou zvlášť vysoké nároky při výchově. Právě pro tyto vyhraněné rysy se mnozí rodiče problémových, a jak se dále dozvídáme výjimečných dětí a postupem času téměř vždy něčím mimořádných dospělých, často cítí jako v pasti. Sotva lze tento temperament, vyznačující se tak intenzivní aktivitou a energií, měnit, lze však změnit rodičovské reakce na tyto základní osobnostní rysy dítěte.
Zdánlivě široké instrumentárium dovedností, jež se mohou stát předpokladem a výrazem takové změny, je ve skutečnosti citlivě vypracovaný systém kroků umožňujících prevenci vypjatých situací, o něž v životě s problémovým dítětem není nouze.
Na otázku, jak předvídat těžkosti a předcházet jim, přináší Mary Sheedyová-Kurcinková odpověď v podobě „čtyř „p“:
Předvídejte reakce. – Uvědomte si reakci svého dítěte v typické krizové situaci a temperamentové rysy, které v takové chvíli mohou ovlivnit jeho reakci.
Připravujte prostředí. – Přemýšlejte, zda jste svému dítěti připravili prostředí s činnostmi a předměty, v němž by mohlo být úspěšné.
Pracujte společně. – Zamyslete se nad tím, jak pomáháte svému dítěti ovládat jeho emocionalitu, zda zná pravidla a aktuální program činností, jak si získáte jeho pozornost.
Prožívejte radost z úspěchů. – Zvažte, co udělalo dobře vašemu dítěti a co jste udělali dobře vy.
Srozumitelné rady a pokyny vám rovněž mohou pomoci chápat pocity problémového dítěte, vyrovnávat se s výbuchy jeho emocí a pomáhat mu ve škole. A především lépe porozumět sobě samým jako rodičům a chopit se příležitosti ujmout se svého výchovného břemene jako úkolu, jehož řešení přinese radost vám i vašim dětem.
