Medicína
Tetanus
Zvlášť nebezpečná pro možnost vzniku tetanu jsou drobná uzavřená poranění, např. zadření třísky, oděrky, píchnutí o trn. Často jde o poranění, která se zdají být banální a člověk ani nevyhledá lékařskou pomoc. Možným místem, kterým může Clostridium tetani vstoupit do organismu, jsou otevřené bércové vředy, ale také omrzliny, kožní ekzémy apod. Tetanus je nepřenosný z člověka na člověka. To znamená, že se člověk nakazí pouze poraněním, které je znečištěno půdou nebo půdním prachem, který obsahuje Clostridium tetani. Nejvíce jsou tedy nebezpečí tetanu vystaveni lidé, kteří pracují a dotýkají se bezprostředně půdy (zemědělci, zahradníci, stavební dělníci atd.).
Onemocnění tetanem vzniká za 1 až 3 týdny po vniknutí mikroba Clostridium tetani do rány. Při době kratší než týden je předpověď na přežití velmi malá. Tetanus se projevuje křečemi svalů. Obvykle začíná křečemi žvýkacích a obličejových svalů, později křeče ve formě záchvatů zachvacují celé tělo, které je ohnuté do oblouku a má tvar napnutého luku. Nebezpečí spočívá v křečích dýchacích svalů. Tetanus končí v 50 až 70 % smrtí.
Naštěstí je k dispozici velice účinná zbraň proti tomuto onemocnění – očkovací látka. Očkují se malé děti od 9. týdne života, celkem třemi injekcemi s měsíčním intervalem. První přeočkování probíhá ve 3 letech a pak v prvním a posledním roce školní docházky. Po očkování je vytvořena solidní imunita, trvající zhruba 10 let. Důležitý je správný postup při ošetření poranění: ránu je nutné vymýt vodou a mýdlem a dezinfikovat. Při větším poranění lékař aplikuje 0,5 ml anatoxinu (očkovací látka), při nebezpečí tetanu pacient dostane injekčně již připravené protitetanické protilátky.
