Medicína
Meningokoková meningitida
Způsob přenosu meningokokové meningitidy
Jedná se o
kapénkovou nákazu, která se přenáší vzdušnou cestou prostřednictvím kapének slin
(při kašli či kýchání). Mezi další způsoby přenosu patří přímý kontakt s
nakaženou osobou (např. líbání).
Onemocnění způsobuje bakterie Neisseria
meningitis, která se přirozeně vyskytuje v nose a krku asi u 5–10 % populace.
Tito jedinci jsou nosiči bakterie a zatím není známo, proč se u některých vyvine
akutní onemocnění a u jiných nikoliv. Významnou roli zde pravděpodobně hraje
zdravotní stav jedince. Před propuknutím nemoci prodělalo velké množství
postižených osob katar horních cest dýchacích, byli vystaveni fyzické zátěži či
se zúčastnili různých kolektivních aktivit (diskotéky, školní zájezdy
aj.).
Existuje mnoho různých kmenů bakterie Neisseria meningitis.
Jednotlivé kmeny se identifikují pomocí specifických polysacharidů, které
bakterie obsahuje ve svém vnějším obalu. Nejběžnější sérologické skupiny, které
v České republice způsobují invazivní meningokokové onemocnění, jsou B a C.
Charakteristika invazivního meningokokového
onemocnění
Časná stadia meningokokové meningitidy lze obtížně
diagnostikovat, neboť se podobají nachlazení. Inkubační doba je velmi
krátká.
Mezi nejčastější příznaky patří celková nevolnost, vysoká
teplota, zvracení, zimnice, bolest hlavy, bolest v krku, bolest svalů a kloubů.
Po těchto příznacích může následovat náhlý nástup ospalosti, zmatenosti,
ztuhlosti krku, vyrážka, poruchy vědomí, křeče.
Jelikož se bakterie šíří do
ostatních částí těla krevním oběhem, mohou být zánětem postiženy i další orgány,
např. oči, srdce, plíce, játra a ledviny.
Následky invazivního meningokokového onemocnění mohou zahrnovat ztrátu sluchu, slepotu, epilepsii či trvalé poškození mozku s psychomotorickou retardací. V nejhorších případech vede toto onemocnění k úmrtí. Interval mezi začátkem onemocnění a úmrtím je velmi krátký, v průměru 24,6 hodin.
Skupiny ohrožené meningokokovým
onemocněním
Nejohroženější skupinou jsou mladí lidé ve věku 15–19
let, u kterých bývá onemocnění provázeno závažnými komplikacemi, včetně případů
úmrtí (úmrtnost v této věkové skupině je 25 %).
Léčba
Při podezření na invazivní meningokokové onemocnění
je nezbytné včas zahájit přednemocniční léčbu, tj. zajištění vitálních funkcí,
podání infuzních roztoků a antibiotik, zajištění převozu na specializované
pracoviště ARO, JIP, dětskou či infekční kliniku. Tam léčba pokračuje tracheální
intubací, umělou plicní ventilací, podáváním antibiotik atd. Nemoc rychle
graduje a velmi těžký stav se může vyvinout během 24 hodin, u dětí dokonce
rychleji.
Antibiotika se podávají i těm, kteří byli v úzkém kontaktu s
pacientem.
Možnosti prevence
Proti meningitidě sérologické skupiny B
nebyla zatím vyvinuta univerzálně použitelná vakcína.
Onemocněním skupinou C je možné předcházet očkováním, které v organismu
vyvolá tvorbu protilátek. Ty pak chrání jedince při styku s bakteriemi před
rozvojem onemocnění. Očkování se provádí u ohrožené části populace nebo jej na
vyžádání, bez indikace, provádí pediatři, praktičtí lékaři nebo pracovníci
očkovacích center zdravotních ústavů. Vakcína není hrazena z prostředků
veřejného zdravotního pojištění.
Závěr
•
Meningokoková meningitida je nejrychleji smrtící infekce, s vysokou úmrtností
(2–25 %).
• Důležité je časné rozpoznání onemocnění – předhospitalizační
antibiotická léčba a rychlost transportu příznivě ovlivní průběh i následky
onemocnění.
• Je nutné přikládat zvýšenou pozornost atypickým příznakům –
průjmům a horečkám, a to zvláště u kojenců!
• Typický je rozvoj onemocnění v
nočních a ranních hodinách.
