Medicína
Stres
Byla také pozorována souvislost mezi trvalým napětím a fyzickými chorobami – příkladem mohou být žaludeční vředy. Výsledky dalších výzkumů naznačovaly, že chorob, na jejichž vyvolání a rozvoj má vliv psychické napětí, je celá řada. Patří sem degenerativní onemocnění srdce, rakovina, revmatismus a chronické infekce. Průkopníkem v této oblasti výzkumu byl profesor H. Selye z Montrealu. V roce 1976 publikoval knihu Životní stres, ve které poprvé vyslovil nyní široce uznávané myšlenky o úloze psychických faktorů při vzniku fyzické nemoci.
Termín „stres“ je vypůjčen z techniky a označují se jím změny vyvolané v organismu, když smysly a vědomí vnímají hrozbu nebo překážku, skutečnou, či imaginární, fyzickou, či duševní. Mechanismus spouštěný uvolněním hormonů do krevního oběhu a nervovými impulsy vysílanými do mozku má v podstatě ochranný význam. Připravuje tělo na to, aby se s překážkou buď vypořádalo, nebo od ní uteklo. Uskutečňuje to celou řadou reakcí, které zvyšují pozornost, zrychlují dýchání a činnost srdce, zvyšují krevní tlak a mění činnost svalů a zažívacího systému.
Při normálním průběhu se stres vyvíjí ve třech fázích: od počátečního vybuzení až po stav nejvyšší fyzické a duševní připravenosti. Když je vnímaná překážka odstraněna, překonána nebo se jí člověk vyhnul, stres se vytratí a tělo se může vrátit do vyrovnaného, klidného a uvolněného stavu. Pokud je tento průběh zachován, stres nejen není škodlivý, ale často je velmi užitečný.
Selye a ostatní však ukázali, že moderní život u mnoha lidí tento průběh narušuje. Příprava na útok nebo útěk se původně vyvinula u zvířat i u lidí jako reakce na situace, které byly většinou rychle a jednoznačně vyřešeny, stres se uvolnil při fyzické aktivitě. V moderní společnosti jsou ale příčiny stresu častěji mentální a emocionální než fyzické, a vzhledem ke společenským zábranám nemohou být vyřešeny fyzickým zásahem. V mnoha případech jsou navíc dlouhodobé a přichází jich několik současně. Jedním z důsledků je to, že tělo je neustále udržováno připravené na útok nebo útěk, nikdy se nevrátí do stavu úplné relaxace ani nepokročí dál k akci, která by stres uvolnila.
Selye byl mezi prvními, kdo na pokusných zvířatech ukázal, že dlouhodobý stres může vyvolat některé z nenapravitelných poruch, které dnes sužují lidstvo, jako jsou žaludeční vředy, srdeční choroby a poruchy imunity. Ukázalo se také, že po určité době tělo ztrácí schopnost vrátit se do normálního stavu, i když příčina dlouhodobého stresu odezněla. Každý jedinec má limit tolerance stresu, který záleží na jeho povaze, intenzitě a době trvání.
Jak předcházet stresu
• pravidelnost v denních činnostech
• klidné rodinné rituály (společné
stolování, výlety)
• láskyplné vztahy v rodině
• dostatek přátel
•
dobré vztahy na pracovišti
• plánování aktivit
• určování priorit
•
pravidelný odpočinek (aktivní i pasivní)
• pravidelný spánek
• pravidelné
ranní vstávání s krátkým cvičením a vlažnou sprchou
• dostatek příjemných
zážitků
• dostatek pravidelného pohybu
• asertivita
• vyhýbání se
alkoholu, kouření, spěchu
• čas na koníčky a zájmy
• kultura