Medicína

Je známo, že jazykově chudé, nepodnětné, „mlčenlivé“ výchovné prostředí dostatečně nerozvíjí inteligenci malého dítěte. Jazykově a citově bohaté zázemí, s mnohotvárnou slovní produkcí, dobrý mluvní vzor rodičů a kvalitní komunikace v rodině jsou naopak podmínkou jeho všestranného rozvoje.

Miminko již od prvních dnů svého života  potřebuje lapat především matčina slova, naslouchat melodii řeči, učit se rozlišovat  její tón a rytmus, a tak postupně vnímat a poznávat okolní svět. Jeho mozek nasává nové pojmy, ústy svého nositele se donekonečna vyptává na řadu věcí a souvislostí, které se často jeví jako samozřejmé, banální či absurdní, řadí je, porovnává, ukládá do paměti, a postupně tak vytváří aktivní a pasivní slovní zásobu. A opět především na jeho nejbližších bude záviset, zda se řeč dítěte bude vyvíjet přirozeně, aby dosáhla co nejlepší úrovně. Řízení fyziologického vývoje řeči, jak se tento proces odborně nazývá, podmiňuje několik obecně platných pravidel.

Patří k nim dostatek přiměřených podnětů, vhodný výběr hraček, her a nejrůznějších činností, potřeba respektovat věk dítěte a dosažený stupeň vývoje, využití zájmů a zálib dítěte, nezbytnost pochvaly, trpělivý přístup k dítěti, podpora rozvoje smyslového vnímání a tělesné obratnosti a rovněž i rozvoj schopnosti vnímat neverbální složky dorozumívání. Dítě by mělo především dobře znát své nejbližší okolí a jeho znalosti by se měly postupně rozšiřovat od nejbližšího k vzdálenějšímu, od známého k neznámému, od konkrétního k obecnějšímu. Na počáteční manipulaci, kdy dítě zkouší, co se dá se kterou věcí udělat, navazuje později jednoduchá práce. Ta se většinou stává zajímavou hrou, při níž je nuceno komunikovat a získává spoustu potřebných návyků, pěstuje si vytrvalost a trpělivost. Zábavou i  zajímavým dobrodružstvím, při kterém může sledovat vznik věcí od jejich počátku. Dítě ji vykonává rádo a dobrovolně, čímž je splněna první podmínka učení – kladná motivace.

V předškolním věku se řeč kultivuje především rozhovorem, poslechem četby. Kvalita mluvního vzoru formování dětské řeči významně ovlivňuje. Práce s knihami, obrázky, básničkami a říkadly a dalšími typy textů, předčítání pohádek, příběhů, hry s obrázkovými pexesy, kreslení, modelování, návštěvy divadel a vhodné využití masmédií, to vše jsou nezastupitelné a pro myšlenkový i citový vývoj dítěte, pro pěstování řečových dovedností nenahraditelné aktivity. „Zdálo by se, že mateřské školy jsou ve výrazné výhodě – mají větší repertoár, se skupinou dětí lze hrát snadněji různé hry než doma. Jenže do mateřinky přichází dítě nejdřív kolem tří let, a to už by mělo mít za sebou celou ,individuální fázi, – počínaje třeba paci paci a konče třeba Ladovými říkadly. Jedině tak může mít dítě přiměřený zisk z ,fáze skupinových her,. Musí se umět naučit básničku, třeba s babičkou, kterou má v tu chvíli jen pro sebe, aby se mohlo rychle učit s paní učitelkou, kterou má společně s ostatními.“ Tolik slova PhDr. Dany Kutálkové, jejíž kniha „Logopedická prevence“ (Portál, 1996) s podtitulem Průvodce vývojem dětské řeči inspirovala i předchozí řádky.

Tweet