Medicína
Rodina, dítě a výchova
Svým dílem vytvořil soubor principů, jež jsou pro východu dětí dodnes aktuální a těžko zpochybnitelné. Základní význam při výchově přičítá rodině, kterou považuje za prvního a nejdůležitějšího vychovatele. Spolu s ostatními odborníky – pedagogy, psychology, dětskými psychoterapeuty – se shoduje na tom, že právě v dětství uprostřed rodiny prožívá člověk svébytnou, nezaměnitelnou a zásadně důležitou část svého života. Ve své rodině se dítě seznamuje se světem a prostřednictvím vztahů s nejbližšími se učí navazovat další sociální kontakty a poznávat svět v jeho rozmanitosti. Hra jakožto nejvlastnější a nejduchovnější aktivita dítěte, sjednocující mechanismus a prostředek, jehož pomocí dítě nahlíží svět a uchovává si jednotu prožitků, je pro dítě mimořádně důležitá.
Zejména hra, k níž dávají podnět děti samy, pomáhá svým aktérům objevovat tvořivost a rozvíjet přirozené sklony. Činnosti, jimž se dítě věnuje i pod vedením dospělého, se přirozeně mění s s jeho věkem. Vždy by však měly být zaměřeny spíše šířeji a umožňovat, aby v každém stadiu svého vývoje bylo dítě samo sebou, tak jak odpovídá úrovni jeho věku a vývoje. Toto pravidlo postupně narůstající obtížnosti rozmanitých činností i vzdělávání samotného, myšlenka začít od toho, co už dítě umí, je zakotveno i v jakémsi desateru shrnujícím základní principy, jež by měly být při výchově dětí respektovány:
1 . Dětství je považováno za plnohodnotnou součást života, a ne
pouze za „přípravu na dospělost“. Proto i výchova je chápána jako
přínosná pro daný okamžik, a ne jen jako příprava a výcvik na pozdější
období života.
2. Důležité je dítě jako celek. Zdůrazňuje se
zdraví jak tělesné, tak duševní, stejně jako potřeba vnímat, přemýšlet, mít
duchovní zážitky.
3. Učení nelze rozškatulkovat, protože
všechno poznání, vědění je vzájemně propojeno.
4. Velký význam
má vnitřní motivace, která ústí v činnost, k níž dítě dává podnět samo a samo ji
i řídí.
5. Důraz na sebekázeň.
6. Vývoj dítěte
lze rozdělit na specifická stadia.
7. S výchovou a vzděláváním
dítěte je třeba začít u činnosti, kterou dítě ovládá, ne u činnosti,
kterou nezná.
8. Dítě má svůj vlastní vnitřní život, který
projevuje jen za příznivých okolností a podmínek.
9. Pro dítě
jsou velmi důležití lidé, jak dospělí, tak děti, s nimiž je v kontaktu.
10. Výchova dítěte je chápána jako vzájemné ovlivňování dítěte a
vnějšího prostředí, které zahrnuje ostatní osoby v jeho okolí a vědění samo
o sobě.
Důraz na celek a jednotu by pak měla klást zejména škola, jejíž podstatou by
podle Fröbela mělo být především sdělování poznatků o různorodosti a
mnohotvárnosti věcí a jejich vzájemných souvislostech. Nezbytnost oné jednoty
poznání a konečně i z ní vyplývajícího způsobu chování a jednání vysvítá i z
práce dalších významných pedagogů Marie Montessoriové a Rudolfa Steinera.
Posledně jmenovaný shrnuje nejvýznamnější moment výchovy v lapidární větě, jejíž
citací uzavřeme toto krátké shrnutí: „Naprosto nejdůležitější je to, jací jsme
lidé, jaké dojmy z nás dítě má a zda nás může napodobovat.“
(Zdroj: T. Bruceová, Předškolní výchova, Portál 1996)
