Funkční sexuální poruchy

Falometrie


Kategorie: Funkční sexuální poruchy mužů Funkční sexuální poruchy žen Choroby Sexuální úchylky 
05.listopad 2002
Falometrie je diagnostická metoda, která spočívá v měření změn objemu penisu či prokrvení vulvy v závislosti na sexuálních podnětech různého charakteru.

Tyto podněty mohou být vizuální (fotografie, diapozitivy, videozáznamy) nebo auditivní (popisy různých sexuálních aktivit). Srovnání penilních reakcí diagnostikovaného na deviantní i nedeviantní stimuly pak poskytuje informace o jeho sexuálních preferencích i eventuálních zábranách.

Není bez zajímavosti, že vznik falometrie jako diagnostické metody je spojen především se jménem českého psychiatra a sexuologa Kurta Freunda. Dotyčný takto začal vyšetřovat již začátkem padesátých let 20. století sexuální orientaci. Za tímto účelem zkonstruoval první falometr založený na hydropneumatickém měření. Změny objemu penisu byly přenášeny pneumatiky na stupnici, která ukazovala o kolik mililitrů se náplň zvětšila či zmenšila.

Tato technika se později zdokonalovala. Například Š. Figar ji v roce 1980 obohatil o elektrokapacitní systém. Jeho princip spočívá ve změnách dielektrika (vzduchu) mezi dvěma vodiči - registruje tak změny objemu vzduchu mezi penisem a vodivou spirálou. Ve spirále pak vznikají elektrické proudy, které jsou zesilovány a registrovány. Výhodou tohoto konstrukčního systému je jeho velká citlivost. Jeho nevýhodou to, že změny objemu vzduchu přesně nekorespondují se změnami objemu krve v penisu a konstrukce objemných snímačů působí diagnostikovanému značný diskomfort.

 Kromě volumetrických falometrů (založených na změnách objemu) lze použít i metodiky registrující průměr či obvod penisu. Klasický přístroj může v tomto případě vypadat následovně: snímač má charakter rozevřených kleští, které lehce svírají penis ze stran. Při sexuálním vzrušení pak zbytnění penisu tyto kleště rozevírá, jeho ochabnutí naopak umožňuje jejich sevření. Tim se zasouvá nebo vysouvá jádro elektromagnetické cívky, které je umístěno na jednom z ramen kleští do cívky, která je umístěna na rameni druhém. Tak vznikají proudy, které se opět zesilují, registrují a převádějí na interpretovatelné údaje. Nevýhodou této konstrukce je, že se měří pouze změna průměru penisu a nikoliv jeho objemu. Komplikací zde může být zejména jev, který popsal již v roce 1974 McConaghy. Ten totiž upozornil na skutečnost, že u některých mužů dochází při sexuálním vzrušení současně se zvětšováním objemu penisu ke zmenšování jeho obvodu.

Bez zajímavosti není ani přístroj založený na měření změn teploty penisu. Tato metoda vychází z toho, že teplota penisu je přímo závislá na míře jeho prokrvení. V případě vyšetřování žen lze použít též Figarův elektrokapacitní snímač či vyšetření podle změn teploty. Tyto metody jsou zatím však spíše ve fázi experimentů.

Autor: Mgr. Jiří Široký