Medicína
Index závislosti obyvatelstva ČR bude stále stoupat
Velký počet narozených v polovině sedmdesátých let zůstane pravděpodobně v prvních třech dekádách 21. století nejpočetnější věkovou skupinou obyvatelstva v České republice. Nastane tak neobvyklá situace, jaká se zatím nikdy, nejen v ČR, ale ani v žádné jiné zemi neobjevila.
Období po roce 2020 a po roce 2030 bude v ČR obdobím vysokého počtu starých lidí. V těchto letech vyvrcholí dlouhodobé stárnutí populace a nastane situace, kterou nebudou moci dobře charakterizovat, natož řešit ani současní sociologové. Proto 1. LF UK zahájila 8. 4. 2002 setkávání odborníků z různých disciplín, jak z akademické oblasti, tak z praxe k diskusím pro řešení očekávané situace. "Neboť žádný obor nevyřeší v současné situaci své problémy sám bez spolupráce s ostatními obory".
Do popředí vstupuje perspektiva seniorské generace a to především její sociální zdraví. Situace současných seniorů nevyzněla příliš optimisticky. Řešení problému pro budoucnost bude pravděpodobně začínat v nukleární rodině, která sama je v současnosti ve vážném ohrožení.
Stát sice ekonomicky instituci rodiny potřebuje, ale sám ji příliš nepodporuje. Vzhledem ke stárnutí populace a ubýváním natality se objevuje problém financování starší generace v rámci solidarity. Dochází ke "generační roztržce". Přesto, že i senioři mají svá "lidská práva seniorů", jak zdůraznil přítomný zástupce Helsinského výboru, nejméně 50 % obyvatel České republiky (mezi kterými jsou pochopitelně i členové rodin, do kterých senioři patří) se vůbec nezajímá o sociální situaci seniorů. Při tom staří často podporují mladou generaci. Jsou nevyřešené majetkové i bytové otázky. Mladí čekají na byt, stupňuje se agresivita v rodinných vztazích. Starý člověk je zbavován životní jistoty a klidu, zůstává ve svém stresu sám. Vzniká otázka, jaký model kvalitního života by byl pro budoucnost nejbližší i tu vzdálenější pro seniory přijatelný.
V první řadě je to zřejmě bydlení. V této situaci však budou senioři vždy do určité míry diskriminováni, protože prostě nebudou ekonomicky stačit na služby (drahé léky, ošetřování, obavy z deregulace nájemného), které jejich stav bude vyžadovat. Také prostředky, které již někteří z této početné skupiny investovali do perspektivního bydlení, nejsou chráněny před zneužitím organizací. Starší občané, kteří jsou handicapovaní věkem nebo chorobou a nejsou soběstační, se dostávají do těchto svízelných situací běžně. Pokud zůstávají v rodinách, žije se špatně nejen jim, ale také těm, kteří o ně pečují. (Pečovatelky mizivě finančně ohodnocené, práce je nedoceněná). Pokud se o svého seniora stará člen rodiny, dostává podporu 4 000 Kč měsíčně, což bývá často pro rodinu ekonomicky neúnosné (přitom lůžko v sociálním zařízení stojí stát 16 - 33 000 Kč měsíčně). Z těchto důvodů je paradoxně senior velice často rodinou předán státu jako zcela nemajetný, bezprávný tvor - do domova důchodců nebo jiné formy komunální péče. Tato situace ovšem nenaplňuje představu ideálního a hodnotného způsobu dožití člověka, i když je často jediným způsobem řešení.
Postavení a možnosti starších občanů v naší společnosti bylo v hrubých rysech stručně nastíněno. Jak se bude vyvíjet dále, kolik oborů vstoupí do řešení všech očekávaných i nenadálých problémů bude zřejmě náplní dalších setkání. Z nich by měla vyplynout další zadání pro odpovědné instituce i pro stát. Je to nezbytný krok k řešení akutních situací a cestou k zajištění důstojného stáří pro budoucnost. Kultura národa se pozná nejen v jeho historii, ale i v péči o seniory. A ta současnost není právě dobrou vizitkou.
