Bylinky

Hořkost pelyňku byla příslovečná už ve starověku. Hořčiny obsažené v pelyňkové nati podporují činnost žaludku a zvyšují vylučování žluče. Popularita pelyňku dosáhla svého vrcholu v 19. století ve Francii. Pelyňku tehdy holdovali umělci zvučných jmen. Nikoliv však pro jeho léčivé vlastnosti, leč jeho ""předestilované"" podobě - absintu.

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium L.) náleží do čeledi rostlin hvězdicovitých (Asteraceae). Ve fytoterapii se můžeme setkat s dalšími příbuznými druhy, s pelyňkem kozalcem neboli estragonem (Artemisia dracunculus L.) a pelyňkem brotanem (Artemisia abrotanum L.).

Popis:
Pelyněk pravý je silně hořce aromatická trvalka. Dorůstá do výšky  30-90 cm, lodyha i listy jsou  stříbrošedě plstnaté. Tvar listů v přízemní růžici a na lodyze se liší. Listy přízemní růžice jsou v obrysu vejčité, přenosečné, horní listy jsou naopak méně dělené. Pelyněk kvete žlutě, drobné úbory jsou nahloučeny do bohatých lat.

Rozšíření:
U nás se setkáváme s pelyňkem pravým na suchých mezích, podél cest, na rumištích a skalách. V teplejších oblastech je hojný, pěstuje se jako léčivá rostlina a na příhodných stanovištích zplaňuje.

Historie používání:
Pelyněk pravý provází člověka, jeho kuchyni, rituály i lékárnu po několik tisíciletí. Ve starověkém Egyptě se pelyňkem bojovalo proti cizopasníkům a bolestem v anální oblasti. Pelyněk se používal k ochucení vína a piva, sloužil jako obětní dar. V Řecku a Římě se pelyněk přidával do nápojů, protože se věřilo v jeho posilující účinky. Plinius radí vkládat pelyňkovou snítku do bot proti únavě. Už tehdy byl díky své hořkosti považován za symbol utrpení a bolesti. Latinské jméno rostliny souvisí s bohyní Artemis. Na jaře v době úplňku se pořádaly na její počest extaticko-orgiastické slavnosti Artemisie, při nichž se pelyněk pravý pojídal jako ztělesnění samotné bohyně. Rostlina v této souvislosti byla chápána jako vyloženě ženská a používala se při poruchách menstruačního cyklu i jako abortivum. Pelyněk pravý se používal také ke kouření a vykuřování pro své údajné omamné účinky. Literární údaje v této oblasti jsou však rozdílné, až protichůdné. Jisté je, že pelyněk pravý byl součástí např. starogermánské vykuřovací směsi "devatera bylin" spolu s pelyňkem černobýlem a brotanem, dále s omanem pravým, sadcem konopáčem, kozlíkem lékařským, svízelem syřišťovým, lilkem potměchutí a vratičem obecným.  Na počátku 20. století se používal pelyněk pravý jako lék při horečnatých onemocněních, žaludečních obtížích, proti červům a svrabu, také ve veterinární praxi. Užívala se nejen nať, ale sbíral se také kořen, který sloužil jako potopudný a utišující prostředek. Pelyňkový prášek se přidával do polévky nebo se míchal s vodou a užíval při jaterních chorobách. Odvar s octem se používal na klystýr, s medem jako oční voda, na vymknuté údy se přikládaly obklady ze spařené pelyňkové natě. Ve většině indikací se používal ve směsích s dalšími rostlinami, např. s meduňkou lékařskou při melancholii, s puškvorcem obecným při bolestech hlavy apod.

Sběr:
Pelyňková nať (Absinthii herba)se sbírá v červenci a srpnu.

Obsahové látky:
Pelyňková nať obsahuje silici. Její součástí je toxický thujon (asi 10 %), dále seskviterpenické laktony, z dalších hořčin, absintin a anabsintin a třísloviny.

Vlastnosti:
Amarum, stomachikum, cholagogum, tonikum, metabolikum, spazmolytikum, diuretikum, emenagogum, anthelmintikum.

Účinek na organismus:
Hořčiny obsažené v nati pelyňku pravého povzbuzují činnost žaludeční sliznice a sliznice střev. Působí také na vylučování žluče.  Silice má protikřečové účinky. Pozitivně ovlivňuje vstřebávání živin ve střevě a vylučování metabolitů močí, čímž zlepšuje celkový metabolismus organismu.

Použití:
Jednotlivá dávka drogy na šálek záparu je 1 g. Užíváme třikrát denně. Jako stomachikum se užívá po lžících nálev, který připravíme z 10 g drogy a 170 ml vody. Tinkturu užíváme v dávkách 10-30 kapek ve 100 ml vody a pijeme půl hodiny před každým hlavním jídlem. Pelyněk pravý většinou kombinujeme s dalšími rostlinami obdobného účinku. Je např. součástí žaludečních čajových směsí.

Toxicita a vedlejší účinky:
Při užívání drogy je nutné dodržovat terapeutické dávky, droga se nesmí užívat dlouhodobě. Otrava nastává již při užití 15 g silice, projevuje se nauzeou, křečemi, poruchami citlivosti a bezvědomím. Nesmí se používat v těhotenství.

Další význam:
Listy pelyňku pravého si udržely své místo i v současné kuchyni. Vzhledem k vedlejším účinkům rostliny zde platí dvojnásob rčení, že méně znamená více. Do pokrmů stačí přidat jeden až dva čerstvé listy. Pelyňkem můžeme kořenit především pečená masa. Výborně doplňuje pečený vepřový bůček, skopové maso, ovar nebo uzené. Můžeme ho přidat do palačinkového těsta. Pelyněk je především kořením likérnickým. Přidává se do vermutů a žaludečních likérů. Pamětníci si jistě vzpomenou na kdysi populární limonádu Amara, která pelyněk obsahovala. V domácnostech se pelyněk používal na odpuzení molů, ale také jako přísada do pracích lázní. Výborně prý pomáhá odstranit skvrny od oleje.

Zajímavosti:
Zvláštní kapitolu si zaslouží pelyněk pravý jako hlavní ingredience absintu, jemně zeleného nápoje, který se stal nedílnou součástí života i tvorby mnoha umělců francouzské společnosti 19. století. K vyznavačům absintu patřil např. Paul Verlaine, Oscar Wilde, Paul Gauguin, Vincent van Gogh,Charles Baudelaire, Guy de Maupassant či Henri de Toulouse-Lautrec. Historie absintu začíná v roce 1792, kdy jej vyrobil francouzský lékař Pierre Ordinaire, který absint předepisoval jako lék. Po pěti letech získal recepturu H. Louis Pernod, který začal s velkovýrobou a prodejem tohoto nápoje. Ke stálým zákazníkům nepatřili pouze spisovatelé, malíři, ale i francouzští vojáci bojující v severní Africe, kteří absint užívali jako prevenci proti chorobám. Ještě v roce 1913 se ve Francii vypilo čtyřicet milionů litrů absintu za rok. Historie jeho konzumace byla přerušena v roce 1915 striktním zákazem. Při dlouhodobé konzumaci absintu se projevují účinky toxického thujonu. Chronická závislost na absintu se nazývá absintismus, který začíná třesem, kolikami, bolestmi údů, křečovitými záškuby svalstva a končí poruchami intelektu, halucinacemi a epileptickými záchvaty. Není bez zajímavosti, že Česká republika patří v současnosti k pouhým třem evropským zemím, kde je legální výroba, prodej a konzumace absintu. Ale nenechte se mýlit. Současná receptura se od původní zásadně liší: pelyněk pravý se dnes totiž při výrobě louhuje nikoliv v alkoholu, ale v teplé vodě, čímž do nápoje přecházejí všechny potřebné složky, ale bez nebezpečného thujonu. Takže pokud budete nadměrně holdovat výhradně absintu, nečeká vás absintismus, ale prachobyčejný alkoholismus! Více než dvě stě let stará receptura však neupadla zcela v zapomnění. Postupu se využívá při výrobě aperitivů Pernod a Ricard, jen pelyněk bychom na seznamu použitých bylin hledali marně.

Tweet