Medicína

Začínáme si zvykat na změnu vztahu lékař-pacient. Původní paternalistický postoj lékaře k pacientovi se mění na vztah partnerský. Lékař je ten, který poskytuje pomoc, a pacient nebo rodič dítěte je ten, který jeho pomoc vyhledává. Vztah je pochopitelně často ovlivňován emocemi, strachem o vlastní osobu nebo o dítě, bolestí, obavami o další osud a vývoj choroby, případně z následků a podobně.

Jmenované skutečnosti jsou někdy úskalími, které v emoci často nezhodnotí správně pacient a někdy ani lékař. Přesto po přečtení kritického článku o dětském chirurgickém oddělení v Praze Na Bulovce vznikl ve mně pocit rozčarování, a dokonce bezmoci, přesto, že nejsem ani chirurg, ani zaměstnanec zmíněného nemocničního zařízení. (viz Mladá fronta 25. 3. 2002).

Matka byla přijata na oddělení zároveň s dítětem, ačkoliv zprvu přijímací lékařka s přijetím matky nesouhlasila. Byla vedena určitým způsobem péče o malého pacienta, který utrpěl otřes mozku. Péče byla bezchybná. Ale spustila se nevůle a nedostatek vzájemného respektu - tentokráte pacienta k lékaři. Zúčastněným se totiž přestalo líbit i to, co již není předmětem lékařské péče (vybavení toalet, zařízení apod.).

 A tak, jak je již dnes zvykem, začal "hon na čarodějnice", totiž zkritizovalo se především oddělení dětské chirurgie, lékaři, jejich práce a všechno, co jen trochu s případem souviselo. Nespokojenci jsou a budou, stěžovatelé také.

Je to však zavádějící situace. Čtenář, byť by byl sebevíce nezaujatý, si odnese dojem, jak je to oddělení špatné, "když se o něm psalo i v novinách". A už nebude vědět, jakých úspěchů lékaři zde dosáhli, kolik vyléčených a zcela zhojených malých pacientů zachránili A například ani to, že dětská chirurgie Na Bulovce byla první dětské chirurgické oddělení v Praze, které zavedlo přijetí matek k nemocnému dítěti…

Také nebude vědět, jaké jsou problémy s neukázněnými rodiči, kteří tajně "na přilepšenou" nosí dítěti, které je třeba první den po operaci slepého střeva,"maminčin závin", a i jinak porušují nejrůznějšími způsoby doporučení lékařů. Nebude to čtenář vědět, protože na to si lékaři nestěžují. Většinou mají plné ruce práce, aby "láskyplné" zásahy rodičů zase napravili. A stačilo by tak málo. Jen rozumná domluva, několik slov, smysluplná výměna názorů, vzájemný respekt a důvěra a také uznání doporučení lékaře.

On totiž, i když to teď není zvykem připomínat, zůstává odborníkem a je zde zejména proto, aby pacienta léčil. To je totiž opravdu jeho hlavní náplní.

Tweet