Zajímavosti
Základy stupidologie 3
Problematika privatizace
Jedno z navržených řešení tragédie „společné pastviny“ je
důsledná privatizace spojená s rozdělením společného zdroje na jednotlivé části.
Řešení vychází z předpokladu, že se soukromí vlastníci budou o svůj díl starat
lépe, než je tomu v případě vlastnictví společného .
První problém spjatý s tímto řešením je, že řadu společných zdrojů tímto způsobem není možné dělit, například ryby v oceánu nebo atmosféru.
Dalším problémem je způsob dělení, který vyvolá otázku sociální spravedlnosti. Jak ,,obálková metoda", tak druh ,,loterie", za jejíž druh lze považovat českou kupónovou privatizaci, přinesly velké potíže. Kromě toho je skutečností, že se někteří vlastníci starají o privatizovaný majetek dobře, jiní vlastníci jej však systematicky ničí. Jedním z klíčových problémů sociálních dilemat, která se týkají většího počtu lidí, jsou obtíže spjaté s možností přímého ovlivnění chování druhých lidí. Míra spolupráce roste, jestliže lze spolupráci pozitivně podněcovat, například nějakým druhem odměny. Stejně pozitivně ji ovlivňuje vědomí, že se podrazy trestají. Vyhledávání a určování podrazů však mohou být nákladné a obtížně proveditelné, jestliže je obtížný nebo v praxi neproveditelný dozor nad akcemi jednotlivých členů skupiny. Druhou obtíží je, že systém sankcí je veřejný statek sám o sobě. Členové skupiny musí přispívat k jeho vzniku, udržování a k zajišťování jeho účinnosti. Z toho důvodu se může i systém sankcí stát tragédií společné pastviny, být předmětem korupce i tlaku úzkých zájmových skupin.
Je možné tragédii společné pastviny zvládnout?
Společný zdroj (common-pool resource) se obvykle definuje
jako přírodní nebo lidmi vytvořený zdroj, k němuž je obtížné přístup uživatelů
omezit nebo uživatele z užívání vyloučit. Přitom spotřeba nějaké jednotky zdroje
jedním člověkem znamená, že tuto jednotku nemůže získat jiný člověk. Příkladem
společného zdroje jsou:
- ryby v oceánu
- společný zavodňovací systém
-
prales
- atmosféra.
Současná teorie má zato, že společné zdroje jsou relativně homogenní a vzájemně provázané. Stejně předpokládá, že při jejich rozdělování jsou významné co nejpřesnější statistické informace o klíčových proměnných, určení optimálního způsobu využívání, rozdělení výtěžku na podíly a přidělení podílů jednotlivým uživatelům.
Zjišťuje se však, že se v tomto ohledu uživatelé zdroje dostávají mezi Scyllu neefektivního centrálního plánování a řízení na jedné straně a Charybdu privátního drancování zdroje na straně druhé. Zkušenosti řady nejen rozvojových zemí ukazují, že v obou případech bývají porušeny tradiční místní způsoby ochrany a rozdělování společného zdroje.
Státní kontrola znárodněného zdroje se například v mnoha zemích Afriky, v Indii, Thajsku a v Nepálu ukázala neefektivní, společný zdroj byl poškozen, případně se stal tragédií společné pastviny.
Tři nedoložená politická doporučení, která
mají řešit otázku společných zdrojů
Současná politická
doporučení, která mají řešit otázku společných zdrojů, vycházejí ze tří
,,ekonomicky racionálních" předpokladů, které však nejsou doloženy:
1.
Uživatelé zdroje jsou považováni za ekonomicky racionální jedince, kteří se
snaží o co největší bezprostřední zisk. Nemají je vázat žádné normy sociálního
chování.
2.Vypracování pravidel, která budou kontrolovat jejich motivaci, je
poměrně jednoduchý úkol, který nemá vazbu na specifický zdroj. V tomto ohledu je
možné vypracovat obecná pravidla chování.
3. Organizace vyžadují centrální
řízení. Vypracované systémy místní správy, které kontrolují společné zdroje,
jsou v očích této teorie soubory jednotlivců, kteří snaží o nejrychlejší možný
zisk.
Experimenty, ani pozorování lidského chování například při správě stovek místních zavodňovacích systémů, nebo lovu ryb v mnoha místech světa, nedokládají představu lidí jako krátkozrakých jedinců, nevázaných žádnými normami sociálního chování, které zajímá jen maximalizace zisku.
Naopak dokazují pouze to, že se lidé mohou mýlit, jejich racionalita je omezená, normy sociálního chování uznávají a jsou schopni se adaptovat na změny. Prostě řečeno: v těchto souvislostech a prostředích se lidé chovají podstatně slušněji a rozumněji, než se často předpokládá.
Polycentrický systém správy
Z uvedených skutečností je možné vyvodit, že při všech
nedokonalostech je ve vztahu ke společným zdrojům nejefektivnější polycentrický
systém správy (polycentric governance system), jenž zahrnuje jak místní tak
vyšší (,,centrálnější") úrovně.
Pojmem polycentrický se rozumí systém, v němž jsou občané s to vytvořit nikoli jednu, ale větší počet vládnoucích správ (governing authorities), které pracují na různých úrovních (at difffering scales). Výzkum dokázal, že decentralizované užívání společného zdroje má řadu výhod i nevýhod.
(Článek je částí knihy F.Koukolík, J. Drtilová: Základy stupidologie (Život s deprivanty 2), která vyšla v posledním čtvrtletí r. 2001 v nakladatelství Makropulos Praha. První díl této knihy (Zlo na každý den. Život s deprivanty 1., jenž pojednává o lidské normalitě a destruktivitě, vyšel předtím).
