Medicína
Smrtelné hříchy
Jedná se o knihu "Osm smrtelných hříchů civilizovaného člověka" od známého etologa Konrada Lorenze. V žádném případě nehodlám paní Olze a její edici Expedice konkurovat v opisování textů. Přesto je zde celá řada nadčasových myšlenek, které si stojí za to připomenout - zejména nyní v době předvánočního šílenství. Šílenství, které již dávno pozbylo ducha vánoc. Šílenství, které je diktováno ekonomickými zájmy. Šílenství, které tak hrozně nemáme rádi a stejně se mu podřizujeme. A tak si namísto pohodových svátků zaděláváme na celou řadu chorob. Ale dejme již slovo Karlu Lorenzovi:
Musíme se zeptat sami sebe, co škodí duši moderního člověka víc: zda zaslepená hrabivost, nebo zničující spěch. Ať to či ono, vládnoucí kruhy kteréhokoli politického zaměření očividně podporují obojí a stimulují do chorobných rozměrů každou motivaci, která nutí lidi soutěžit. Pokud je mi známo, nebyla dosud provedena žádná hlubinná psychologická analýza této motivace. Zdá se mi však pravděpodobné, že kromě touhy po majetku a vyšším sociálním postavení hraje podstatnou roli úzkost a strach: strach podlehnout v soutěži, strach z chudoby, strach z chybného rozhodnutí, strach z možnosti neobstát v celé té úmorné situaci.
Úzkost v kterékoli podobě je jistě tím základním faktorem, který podlamuje zdraví moderního člověka, zvyšuje krevní tlak, působí atrofii, infarkty a jiné nemoci. Člověk spěchá nejen pro svou lačnost; sebelákavější slast by ho nepřiměla k sebepoškozování; spěchá proto, že je čímsi hnán. To, co ho žene, může být jedině úzkost.
Úzkostný spěch a spěchající úzkost zbavují člověka jeho nejpodstatnějších vlastností. Jednou z nich je reflexe. Ve své práci "Innate Bases of Learning" jsem popsal, jaký význam měl v tajemném procesu ontogeneze člověka okamžik, kdy lidská bytost, zvídavě pátrající v okolním světě, objevila pojednou ve svém zorném poli - sebe sama. Tento objev vlastního já ještě zdaleka nemusí znamenat údiv nad nesamozřejmostí samozřejmého, jaký nacházíme u zrodu filosofie. Ale už to, že ruka, která se dotýká a chápe věci vnějšího světa, je sama mezi těmito věcmi spatřena a pochopena jako součást vnějšího světa, musí vytvořit nové spojení, jehož důsledky budou epochální. Bytost, která dosud neví o svém vlastním já, není s to rozvinout pojmové myšlení, řeč, svědomí ani morálku založenou na odpovědnosti. Bytosti, která s reflexí přestává, hrozí ztráta všech těchto specifických lidských atributů.
Jedním z nejhorších účinků spěchu nebo úzkosti, která ke spěchu žene, je zřejmá neschopnost moderního člověka strávit byť i jen krátký čas o samotě. Vyhýbá se úzkostné možnosti být sám sebou, každé meditaci, jako kdyby se obával, že by mu reflexe mohla ukázat děsivou podobiznu, jako je tomu v "Obrazu Doriana Graye". Jediným vysvětlením obecně rozšířené potřeby rámusu, která je v dnešním nervózním světě dosti paradoxní, je potřeba cosi přehlušit. … Proč se jinak docela inteligentní lidé dívají raději na bezduché reklamní pořady v televizi místo toho, aby pobyli chvilku sami se sebou? Zcela jistě proto, že jim to pomáhá potlačit reflexi.
Lidé trpí nervózním napětím ze soutěže se svými bližními. I když jsou od nejrannějšího mládí vedeni k tomu, aby ve vší té bláznivé přemíře soutěživosti spatřovali pokrok, jsou to právě ti "nejpokrokovější", v jejichž očích je nejvíce paniky, a právě ti nejvýkonnější, co jdou s "duchem doby" nejrychleji, kteří nejdříve umírají na infarkt.
I kdybychom z neoprávněného optimismu předpokládali, že obyvatelstvo Země nepřesáhne míru, která je už dnes znepokojivá, musíme připustit, že pouhý ekonomický závod člověka se sebou samým stačí k tomu, aby ho zcela zničil."
A tak nezbývá než si tu předvánoční a vánoční atmosféru hezky užít…
