Sexuální život slavných

V historii slavných mužů s nadměrně velikým přirozením se to hemží korunovanými hlavami. Historie této sexuální výbavy sahá až do slavného anglického královského rodu Stuartovců.

Charles II. je vskutku osobností, jejíž sexuální výkonnost byla dokonale historicky doložena a velikost penisu dokonce básníky opěvována.

Král Karel II. (29. 5. 1630  - 6. 2. 1685)

Už v roce 1646 - to mu bylo 16 let, uposlechl v důsledku občanské války rady svého otce - anglického krále Karla I. a opustil Anglii. Když mu bylo 19 let, nechal mu Oliver Cromwell tatínka popravit a pro mladíka zůstalo vyhnanství jedinou možností. Spory mezi Cromwellovými následníky pak vedly k restauraci Stuartovců a milý Karel byl ve svých 30 letech povolán na zpět anglický trůn. Slavnostně korunován pojal za choť Kateřinu z Braganzy - dceru portugalského krále. Kateřina mu nebyla schopna porodit dědice a následovníka, snaha byla sice veliká, příroda však byla mocnější, dvakrát došlo k samovolnému potratu. Karel II. se zde zachoval jako gentleman, s manželkou se přes vytrvalé nabádání svých rádců nerozvedl a choval se k ní vždy slušně a ohleduplně. Totéž platí o jeho toleranci k náboženským odpůrcům. Zdaleka to však neplatí o jeho mimomanželských avantýrách.

Král sice proslul jako vášnivý milovník koní, rybolovu a mořeplavectví, největším celoživotním koníčkem pro něj však zůstal sex. Někteří dějepisci popisují jeho dvůr jako semeniště zvrhlosti a rozmařilosti, puritáni ho líčí jako sexuální zrůdu, pravdivější obraz však ukazuje veselého, statného, energického a pro ženy jistě přitažlivého panovníka, který nepohrdl žádným milostným dobrodružstvím. Nemožnost legitimního dědice kompenzoval desítkami, podle některých pramenů snad dokonce stovkami, levobočků. Nikdy se na žádné ženě nedopustil násilí, všechny milenky s ním souložily dobrovolně a většina z nich na toto královské dobrodružství vděčně vzpomínala.

Charles miloval ženy rajtující na koni v obtažených kalhotách, přál si, aby se jim při jízdě dobře rýsovaly jejich hýždě, což byl v 17. století jistě požadavek více než revoluční. Liboval si také v ženských kontrastech - současně obdivoval sexuálně nenasytnou, mírně zhýralou dámu volnějších mravů a na druhé straně panenskou, stydlivou a plachou dívku hrající si s panenkami. Když se pak dostatečně nasytil těchto rozdílných milenek, zařídil mu jeho privátní důvěrník Will Chiffinch návštěvu nevěstince, kde se král povyrazil s děvkami poslední cenové skupiny.

Již v 15 letech byl sexuálně sveden svou vychovatelkou paní Wyndhamovou, tato zkušenost u něj pak vždy čas od času vyvolávala touhu po starších milenkách. Když mu pak léta přibývala, zbavil se častého střídání milenek a více než promiskuitu připomínal jeho život sérii monogamních vztahů. Londýňané ho nazývali přezdívkou "starý kurevník". Když jednou procházel halami svého paláce, slyšel, že za jedněmi dveřmi zpívá mladá dáma satirickou lidovou baladu "Ten starý kurevník - náš král". Okamžitě zaklepal na dveře a když se žena zeptala, kdo je tam, odpověděl: "Sám starý kurevník osobně, madam!"

Různých písní a popěvků, oslavujících královy sexuální schopnosti, byl bezpočet. Za všechny snad jen verš básníka Rochestera:
Ty choutky a moc jeho jsou velké tak jako je žezlo a předlouhý pták. Milenka zvyklá si s penisem hrávat, může pak též snadno tím žezlem mávat.

Přímo románový příběh připomíná historie královy milenky Nell Gwynneové. Její tatínek byl nepolepšitelný budižkničemu a dlouhodobě pobýval ve vězení pro dlužníky (škoda, že u nás nemáme dnes podobnou instituci). Matka byla prostitutka propadlá alkoholismu. Nell se vypracovala na divadelní herečku - byla vlastně první představitelkou ženských rolí v Anglii (do té doby tyto role hráli dospívající chlapci). Králi potom v divadle předváděla cosi jako předobraz o tři století staršího striptýzu, padla mu do oka a sama potom už jako oficiální milenka nazývala krále Charlesem III. bez ohledu na dynastickou posloupnost. Vysvětlila to tak, že už předtím měla za milence dva Karly. Krále fascinovala její vulgární sprostota a sexuální nenasytnost zahalená do jakési falešné stydlivosti.

Dějepisci tradují jednu historku, kdy Nell, cestující v královském kočáru, byla londýnskou chátrou omylem považována za jinou královu milenku, honosnou a elegantní Louise de Kéroualle. Tato byla Francouzska a katolička, a byla proto považována za špiónku francouzského krále Ludvíka a dav na ulici proti ní uspořádal jakousi manifestaci. Nell vystrčila hlavu z kočáru a silným hlasem zvolala: "Lidi, modlete se a buďte uctiví! Já jsem protestantská děvka." V protikladu honosné aristokratické Louise a dravé a smyslné Nell naplňoval Charles svůj dávný ideál dvou protikladných milenek. Další z řady těch dvojic byla ostýchavá a upejpavá Františka Stuartovna a sexuálně nenasytná vášnivka Barbara Palmerová, která o sobě rozhlašovala, že je královou sexuální poradkyní. Historik Samuel Pepys však připomíná italské přísloví, že "muž s erekcí nepotřebuje žádné rady". Pokud se týče všech Karlových nemanželských dětí, budiž řečeno, že ať je zplodil s honosnými šlechtičnami, nebo s anonymními děvkami, vždycky se o jejich budoucnost ekonomicky dostatečně postaral. Celkem správně konstatuje vévoda z Buckinghamu, že král je přirozeně otcem svého lidu, Charles II. však je skutečným otcem z toho lidu nejlepších jedinců.

Tweet