Sexuální život slavných
Bonaparte Napoleon
Na první pohled je toto zařazení nesmyslné. Vždyť tento věhlasný muž přece proslul četnými milostnými dobrodružstvími. Nicméně pitevní nález doktora Antommarchiho potvrzený ještě svědectvím několika anglických lékařů hovoří jasnou řečí: tělesná výška 5 stop a dva palce (158 cm) a délka penisu jeden palec (2,54 cm).
 Napoleon Bonaparte (15.8.1769 - 5.5.1821) |
Napoleonův civilní občanský zákoník zavedl povinný civilní sňatek a umožnil rozvody - opatření vpravdě revoluční a pokrokové. Po ohromujícím vítězství u Slavkova 2. 12. 1805 nadiktoval císař Napoleon I. Prusku mírné podmínky dalšího mírového soužití. Po vítězství u Jeny 14. 10. 1806 se mu otevřela cesta k tažení do Ruska, k němuž se odhodlal o pět let později. Ruské tažení skončilo prvním debaklem, známá je bitva u Borodina, požár Moskvy a tisíce Francouzů utopených v řece Berezině. Vážnější porážku utrpěl pak ve slavné bitvě národů u Lipska 19.10.1913 a po známé stodenní vládě v roce 1815 pak přišla už jenom definitivní prohra u Waterloo 18. 6. 1815.
Během svých dvou oficiálních manželství Napoleon udržoval milostný poměr s desítkami různých milenek. Podle svého vlastního vyznání ztratil panictví v 18 letech s jednou prostitutkou z pařížského bulváru. Tato zkušenost ho však nezbavila v budoucích letech určité ostýchavosti k ženám. V roce 1795, celý žhavý do ženění, se dvořil své švagrové Eugénii Desirée Clary a doufal, že jeho bratr Josef, který byl ženat s Eugéniinou starší sestrou, mu nějak v milostném úsilí pomůže. Tato aktivita však náhle ztroskotala, když si Napoleon přestal věřit a začal mít obavy z impotence. Své namlouvací tendence pak přesunul na nejméně pět podstatně starších žen, z nichž jedna mohla být věkem i jeho matkou (Madame Permon - 40 let) a jedna snad i babičkou (Mademoiselle de Montansier - 60 let). Obě byly šokovány vážností a pílí, s jakou Bonaparte přistupoval k sexuálnímu učení.
Zběsilé pátrání po vhodné manželce přivedlo nakonec hraběte Paula Barrase na myšlenku nabídnout Napoleonovi svou velice náročnou, drahou a pozvolna stárnoucí milenku Joséphine de Beauharnais. Slovo dalo slovo a brzo se slavila svatba. Aby věkový rozdíl mezi 26letým Bonapartem a mnohem starší Josefinou nebyl tak nápadný, přidal si Napoleon na svatební smlouvě dva roky věku a Josefina si zase čtyři roky ubrala. O svatební noci se z ložnice novomanželů ozval mohutný mužský řev. Vášnivou soulož pozoroval totiž zpovzdáli Josefinin oblíbený mopslík Fortuné, který náhle usoudil, že je paničce ubližováno, vyskočil do postele a zahryzl se generálovi do lýtka. O dva dny později již musel zraněný válečník přerušit líbánky a odtáhnout na italskou frontu. V posteli sexuálně nenasytné novomanželky se záhy vystřídala pěkná řádka milenců.
Avšak ani malý generál milostně nezahálel. Při tažení do Egypta v roce 1798 se zamiloval do dvacetileté blondýny Pauline Fourésové, manželky jednoho svého důstojníka. Parohatý poručík byl spěšně odeslán zpět do Francie s jakýmsi vzkazem a krásná Pauline ubytována v Káhiře hned vedle Napoleonovy rezidence. Pikantní na celé historce bylo, že loď s Fourésem byla zadržena Angličany a důstojník odeslán zpět do Egypta, kde jako potupený manžel byl nucen asistovat milostným pletkám své ženy a svého velitele.
Pro Napoleonovy zálety byl zcela nepostradatelným pomocníkem jeho pobočník Duroc. Tento důstojník mu patnáct let sloužil jako dohazovač a kuplíř. Duroc přiváděl dívky tajně do příruční ložnice vedle císařovy pracovny v Tuileriích. Tam musela už předem svlečená dívka čekat, až Napoleon ukončí denní práci a bude se jí moci věnovat. Některé tyto známosti měly i delší trvání. Zejména v tom vynikly dvorní dámy Eléonore Denuellová a Marie Antoinette Duchatelová, které dokonce tajně spolupracovaly s Bonapartovou rodinou v úsilí dokázat, že manželka Josefina je neplodná. Eleonoře se to nakonec povedlo a v roce 1806 porodila Napoleonovi syna Leona, kterého císař uznal za vlastního. Většinu milostných dobrodružství Napoleon chtěl uchovat v tajnosti. Ne zcela se to podařilo s jistou Mademoiselle Georges, která měla přezdívku "Velryba", protože byla tak veliká a tlustá. Její karikatura byla také vděčným námětem tehdejšího bulvárního tisku.
Nejoblíbenější milenkou byla Marie Walewská - nevyžádaný dárek od polských přátel. Seznámení bylo kuriózní: v Napoleonově varšavském apartmá Marie při milostných hrátkách omdlela a Bonaparte ji doslova znásilnil. Všechno mu posléze odpustila a byla to prý jediná žena, kterou císař doopravdy miloval. V roce 1810 mu porodila jeho druhého syna Alexandra, což znovu dokázalo, že není impotentní. Jelikož manželství s Josefinou bylo bezdětné, volil císař rozvod a záhy se oženil s 18letou pannou Marií Louisou Rakouskou, která na tom byla s plodností také docela dobře, jelikož mu již v roce 1811 porodila kýženého dědice.
Na svou dobu měl císař Napoleon velmi pokrokový vztah k homosexuálům. Nejenže docela toleroval homosexuální chování ve svém okolí, ale dokonce odstranil z trestního práva i některé paragrafy homosexualitu postihující. Po své druhé abdikaci žil Napoleon ve vyhnanství na britském ostrově Svatá Helena, kde zemřel ve věku 51 let pravděpodobně na rakovinu žaludku. Toto onemocnění bylo komplikováno zhroucením žláz s vnitřní sekrecí, ucpáváním močové roury a mnoha jinými neduhy, takže se dokonce vyskytly domněnky, že šlo o chronickou otravu jedem. Rapidní zmenšení penisu je však značně nevysvětlitelné. Napoleon byl pochován v naprosté tichosti. V letech svého vyhnanství žil zdrženlivě a zabýval se psaním vzpomínek. Velmi trpěl tím, že nedostával zprávy od své manželky Marie Luisy ani od svého syna Napoleona, narozeného v roce 1811.
