Sexuální život slavných

Jeho dílo v sobě spojuje ruské lidové hudební prvky s technikou evropského romantismu.

Petr Iljič Čajkovskij (7.5.1840 - 6.11.1893)

Složil šest symfonií a deset oper, z nichž nejznámější jsou Piková dáma a Evžen Oněgin. Málo se ví, že měl vřelý vztah k českému hudebnímu životu, několikrát byl v Praze, kde 6. prosince 1888 osobně řídil premiéru Evžena Oněgina. Čajkovskij trpěl celý život navzdory svému nespornému talentu a neobyčejně krásnému zevnějšku psychickou nevyrovnaností a neurastenií.
Potíže nastaly, když rodinu v roce 1848 opustila vychovatelka Fanny Durbachová, na které byl tehdy osmiletý Petr silně závislý. V jeho čtrnácti letech pak umírá jeho vlastní matka, která pro budoucího hudebního skladatele představovala tak silné pouto, že ještě po čtvrt století plakal, když náhodou narazil na svazek matčiných dopisů. Začal vyučovat na moskevské konzervatoři a brzy zapadl do tamního nočního života. Avšak při prvním veřejném vystoupení, kdy byla předváděna jeho vlastní skladba, pocítil náhle halucinace, že pokud nebude pevně zpříma držet hlavu, že mu tato upadne. Téměř na deset let se pak veřejného vystupování vzdal. V roce 1866 zase při nočním komponování utrpěl tak prudký nervový záchvat, že se pevně rozhodl již nikdy v noci nepracovat. Homosexuální zážitky svěřoval svému deníku, dbal však na pečlivé zašifrování a používal zkratky.

Víme jen, že jeho nejtrvalejší sexuální partner se jmenoval Modest, dále pak své něžné city projevoval svému synovci - studentu moskevské konzervatoře Vladimíru Davidovovi, kterého ve svých zápiscích nazývá jménem Bob. Jemu také věnoval své dvě klavírní skladby a šestou symfonii. Toto slavné Čajkovského dílo později nazval známý sexuolog Havelock Ellis "homosexuální tragédií".

Jeho sexuální orientace představovala v druhé polovině minulého století v Rusku skutečnou tragédii, proto není divu, že se skladatel co nejvíce snažil maskovat tento handicap heterosexuálními známostmi. Mezi nejznámější patřila francouzská operní zpěvačka Désirée Artotová, s níž se Čajkovskij seznámil při jejím uměleckém turné v Rusku. Uvažovalo se dokonce o sňatku, ale kamarádi mu to nakonec rozmluvili a Désirée si později vzala jednoho španělského barytonistu.

Nakonec se však přece oženil se svou žákyní z konzervatoře. Nevěsta se jmenovala Antonina Ivanovna Miljuková. Přestože se jí už před svatbou přiznal k homosexuální orientaci, zbožňovala dotyčná jeho hudební dílo tak, že vydržela celý život psát skladateli zamilované dopisy. Ten ovšem už tři měsíce po svatbě poznal, že udělal chybu a z manželského svazku uprchl. Intenzivně pak usiloval o rozvod, o kterém však Antonina nechtěla ani slyšet. Neurastenický Čajkovskij se jednou pokusil o sebevraždu, jindy zase uvažoval, že by svou ženu raději zabil. Z rozvodu měl přece jenom trochu strach, protože jeho žena vyhrožovala, že veřejně odhalí jeho homosexuální orientaci. Proto ji také finančně podporoval až do její smrti v roce 1917. Dotyčná však mezitím také porodila několik nemanželských dětí.

Jako protiklad tohoto kuriózního manželství pak působil bizarní vztah k bohaté vdově Naděždě von Meck, která se projevovala jako mecenáška umění a mimo jiné podporovala i Debussyho. Byla o devět let starší než Čajkovskij a tento vztah vydržel dlouhých čtrnáct let. Celou tuto dobu ovšem komunikovali výhradně jen prostřednictvím korespondence. Dokonce když jednou skladatel bydlel v Itálii v jejím apartmá, usídlila se mecenáška v kilometr vzdálené vile a vůbec se spolu nesetkali. V roce 1890 přerušila Naděžda náhle s Čajkovským styky bez udání důvodu. O tři roky později, když skladatel ležel v Petrohradě na smrtelné posteli, pronášel opakovaně a stále její jméno. Kamarádi shromáždění kolem skladatelova lože to ovšem nesli žárlivě a s určitou nelibostí.

Tweet