Sexuální život slavných

Anglický spisovatel irského původu je považován za nejnadanějšího představitele anglické dekadence.

Narodil se v Dublinu excentrickým rodičům, jeho matka si velmi přála dceru, proto byl malý Oscar po celé dětství oblékán do dívčích šatů, podobně jako o dvacet let mladší básník Rainer Maria Rilke, který se nedávno vyskytl v naší galerii slavných lidí s malým přirozením.

Oscar Wilde (16. 10.1854 - 30. 11.1900)

Sotva však odrostl dětským šatům, byl už Oscar Wilde znám jako švihák vždy pečlivě upraveného zevnějšku, dodávající společnosti svérázný styl svým důvtipem a inteligencí. V Dublinu i posléze v Oxfordu se vyznačoval pořádáním bohémských večírků, byl obdivován jako perfektní a zábavný společník a znamenitý řečník. Z básní a próz přešel posléze k dramatickému umění, kde slavil veliké úspěchy (divadelní hry Ideální manžel a Jak je důležité míti Filipa). O sexuální Wildeově sexuální orientaci bylo vysloveno mnoho teorií. Jisté je, že svůj život skončil jako ortodoxní homosexuál, jeho rané zkušenosti se ženami však mohou znamenat buď intenzivní snahu o zamaskování, nebo částečnou bisexualitu. Jisté je, že se ve svých 21 letech zamiloval do jisté Florrie Balcombové. Tato láska však byla nešťastná - dotyčná se provdala za Brama Stokera - autora slavného Drákuly. Další nešťastnou láskou byla herečka Lillie Langtry, která ovšem byla vdaná. Spisovatelův přítel Robert Sherard pak dosvědčil, že společně s Wildem několikrát navštívili dokonce bordel.

Heterosexuální začátky ovšem nemůže dokázat nic přesvědčivěji než manželství s Constancí Lloydovou uzavřené v roce 1884, z něhož se narodili dokonce dva synové - Cyril a Vyvyan. Constance však zcela jednoznačně prohlásila, že Wilde sice své syny miloval, v žádném případě však nebyl uzpůsoben pro rodinný život. O jeho homosexuální proměně snad rozhodla syfilitická infekce, kterou se nakazil od oxfordské prostitutky. Zprvu se zdálo, že infekce byla zvládnuta tehdy užívanými preparáty rtuti, po dvou letech latence však nemoc propukla znovu, spisovatel od té chvíle přerušil veškeré styky s manželkou a od svých 32 let se začal stýkat výhradně s hochy.

Jeho prvním milencem byl sedmnáctiletý krasavec Robert Ross, již ve svých 38 letech se však seznámil se svou dlouholetou láskou - o šestnáct let mladším Lordem Alfredem Doughlasem. Tento mladý bisexuální básník pocházel z velmi bohaté šlechtické rodiny, ve společnosti byl znám pod přezdívkou "Bosie". Jednalo se o velice nápadného, vášnivého a impulzívního šviháka, s nímž Oscar Wilde trávil každodenní obědy v prvotřídních anglických restauracích. Bosie se ve svých zápiscích svěřuje s tím, že nikdy nedovolil Oscarovi pohlavní styk do konečníku, jejich intimní kontakty spočívaly převážně v mazlení a v orálním sexu.

Historie se zmiňuje také o společném Oscarově a Bosieho zájezdu do Alžírska, kde byli ubytováni v hotelu v menším městě Blidah a setkali se tam s dalším homosexuálním spisovatelem André Gidem, o 15 let mladším než Wilde. Gide ovšem ještě v té době usilovně a marně proti své homosexualitě bojoval a když ho oba přátelé zvali k návštěvě jakýchsi místních lázní proslavených tím, že se tam muži společně koupali a tančili za zvuků exotické hudby, zbaběle uprchl. Bosie tam byl posléze svému příteli nevěrný s jakýmsi mladým arabským hochem, což Oscar pochopitelně nesl velmi těžce.

Později v Londýně byli Wilde a jeho přítel Bosie představeni poloprofesionálnímu kuplíři Alfredu Taylorovi, který jim za úplatu obstarával mladé hochy z řad nezaměstnaných úředníků, poslíčků a sluhů, kteří se od svých bohatých mecenášů za své sexuální služby rádi dávali hostit v prvotřídních londýnských restauracích a jejich homosexuální prostituce byla odměňována kaviárem a šampaňským. Tento způsob života a četné klepy týkající se prostopášného života se pochopitelně přestaly líbit Bosieho otci, bohatému devátému markýzi z Queensberry. Ten Oscarovi začal vyhrožovat a zakázal mu styk se svým synem. Wilde ovšem nelenil a proti markýzi sepsal jakýsi hanlivý pamflet. Qeensberry najal stádo soukromých detektivů a placených informátorů a zosnoval v Londýně proti Oscaru Wildeovi obrovský proces, při němž vypovídaly desítky mladíků, kteří podrobně líčili všechny používané homosexuální praktiky. Rovněž hotelové pokojské detailně popisovaly skvrny na ložním prádle. Spisovatelovi přátelé naléhali, aby obžalovaný raději uprchl z Anglie, ten však spoléhal u soudu na svou výřečnost a doufal v dosažení osvobozujícího rozsudku. Soud však při svém třetím sezení přiřkl Wildeovi vinu za homosexuální praktiky spočívající ve vzájemné onanii, orálním sexu a občasné sodomii. Společně s kuplířem Taylorem byl odsouzen na dva roky nucených prací, což v té době znamenalo velmi přísný trest.

Po svém propuštění z vězení pak Wilde žil v exilu ve Francii a v Itálii, kde používal krycího uměleckého jména Sebastian Melmoth. Básník Ernest Dowson líčí, jak se ještě na sklonku spisovatelova života pokoušel dotyčného "léčit" návštěvou nevěstince, ovšem bezúspěšně. Celý osud Oscara Wildea je smutným příběhem o neradostném životě homosexuálů před sto lety v tak osvícené a civilizované zemi, jakou v té době bezesporu byla Anglie.

Tweet