Sexuální život slavných
Toulouse-Lautrec Henri de
 Repro PanaxHenri de Toulouse-Lautrec |
Tělesná vada mu znemožnila věnovat se obvyklým šlechtickým zábavám: jízdě na koni a lovu, dokonce nepřicházel v úvahu ani sňatek s příslušnicí modré krve. Ošklivý, deformovaný skřet však nepostrádal nesporné osobní charisma, vynikající malířský talent a v neposlední řadě nadměrně vyvinuté přirození nadané skálopevnou potencí. Útlé tělo s dlouhodobou erekcí nepoměrně rozměrného penisu mu vynesla přezdívku “čajová konvička s dlouhým sosákem”.
V 80. a 90. letech minulého století byl Toulouse-Lautrec nesmírně populární postavou ve všech uličkách pařížského Montmartru. Oděn do baňatých kalhot, nadměrně dlouhého kabátu, buřinky a s nezbytnou bambusovou rákoskou v ruce tam pobýval den co den v nesčetných bordelech a lesbických barech. Znetvořená a poněkud groteskní postava se stala důvěrně známou v celém pařížském podsvětí. Již v 19 letech se na Montmartre zcela odstěhoval a plně se ponořil do pařížského nočního života, kde vytrvale maloval a souložil.
Sexuální poradna pro
lesbičky
Sexuální kariéru započal pochopitelně se svými modelkami,
z nichž proslula zejména pověstná Marie Charlet, která se také svým
upovídaným jazykem postarala o Henriho sexuální pověst, slávu, statečnost a
vytrvalost. V roce 1885 se zapletl s modelkou Suzanne Valadon,
matkou malíře Maurice Utrilla. Známost končila, jak jinak, aférou a pokusy o
sebevraždu. Po rozchodu se Suzanne pak Lautrec maloval šest studií Rosy La
Rouge, rudovlasé prostitutky, která mistra bohužel s největší
pravděpodobností nakazila příjicí.
V roce 1891 Lautrec připravil první plakát nočního podniku Moulin Rouge, proslavil tím nejen tento bar, ale také sebe. Od té doby pak už celý zbytek života prožil pouze v různých bordelech. Ve dne v noci neztrácel sexuální apetit a v přestávkách sexuální aktivity maloval nahé a polonahé prostitutky.
Obrazy byly proto tak přirozené, že dotyčné dámy vůbec nepózovaly, byly namalovány tak, jak skutečně při práci v nevěstinci vypadaly. Lautrec hrál s děvkami karty, sdílel s nimi stůl i lože. Když byl někdy sexuálním životem přece jen poněkud unaven, navštěvoval lesbické bary v okolí náměstí Pigalle, kde obklopen jejich návštěvnicemi žertoval a provozoval sexuální poradenství.
Voyer a fetišista
V roce 1891 se
Lautrec zamiloval do své vzdálené příbuzné Aline, když však její otec
známost rázně překazil, upadal umělec do stále hlubšího alkoholismu a posléze
byl nucen uchýlit se do azylu pro delirium tremens. Notorický alkoholismus a
syfilis ukončily jeho život předčasně v necelých 37 letech. Zemřel na
paralýzu v náruči své milující matky.
Umělec tedy proslul nejen svým nadměrně velikým přirozením. Provozované sexuální praktiky a výtvarný projev zařazují Toulouse-Lautreca zcela jednoznačně mezi voyery, hlavně však mezi fetišisty. Byl uchvácen jednotlivými částmi ženského těla. Hodiny dokázal pozorovat ženskou ruku. Rudé vlasy ho přiváděly do extáze. Přátelé popisovali, kterak umělec slastně předl jako kočka se zabořenou hlavou mezi nadměrně velikými ženskými ňadry, v jejichž úžlabině se celý doslova ztrácel. Zvedl prostitutce její odložené použité punčochy, smotal je do klubíčka a dlouhou dobu k nim vydržel slastně čichat. Jednou byl na dlouhou dobu zcela zaujat divadelní tanečnicí jménem Marcelle Lender. Řadu dní si rezervoval stejné sedadlo v blízkosti orchestřiště a dotazován na příčinu tohoto svého počínání sdělil, že nikdy v životě neviděl nic tak úchvatného jako je Marcelin zadek.
