Sexuální život slavných

Repro Panax Édith Giovanna Gassionová * 19.12.1915  † 11.10.1963 (Na snímku se svým přítelem Ch. Dumontem.)

Édith byla objevena svým prvním impresáriem, který ji sebral na ulici jako potulnou zpěvačku a zaměstnal ji ve svém kabaretu. Tento muž byl také původcem uměleckého jména Piaf, což znamená v pařížském slangu vrabčáka. Asi mu začínající umělkyně tohoto ptáčka připomínala. Její zpěv se však zdaleka nepodobal vrabčímu cvrlikání. Měla silný a vibrující hlas, který posluchačstvo často přinutil až k slzám.

Hubená, pouhých 148 cm vysoká působila plochým a křehkým dojmem. Její životní vášeň a láska však vyzařovala z jejích velikých jasných očí. Sama o sobě říkala: “Mám sice ochablá prsa a nízko posazenou povislou prdel, ale dostanu s tím jakéhokoliv muže.” S ohromnou vášní po léta konzumovala alkohol, až nakonec tato závislost, užívání drog, několik automobilových nehod a nezřízený bouřlivý citový život ji zahubily v necelých 48 letech. Na pařížském pohřbu jí pak tisíce lidí vzdaly poctu a četní ctitelé dodnes přinášejí květiny na její hrob na hřbitově Pere Lachaise.

Sexuální aktivita Piafové byla neuvěřitelná. Přiznávala pohlavní styk s mnoha muži ještě před dosažením patnáctého roku a vůbec si nepamatovala, který z nich byl první. Ačkoliv vydělávala milióny franků a statisíce dolarů a vlastnila několik přepychových sídel v Evropě i v USA, všechny peníze stačila utratit za přepychové róby, dary a obleky pro své milence a projevovala se jako bohatý sponzor všech svých přátel, jakým byl například Charles Aznavour. Když Édith Piaf zemřela, nezanechala prakticky žádný majetek, všechno stačila za života utratit.

V posteli není možný švindl

Repro Panax

Snad jediná pravá láska Édith Piaf: boxer Marcel Cerdan

Všechny své milence si žertem rozdělovala do skupin jako “pouliční”, “profesoři”, “dělníci”, “námořníci”, “pasáci”, “umělci” a podobně. Chlubila se také několika novými objevy v pěvecké branži, nejslavnějším z nich byl Yves Montand. Jednou prohlásila: “O mužském se toho dozvíte za jednu noc v posteli mnohem víc než za dlouhé měsíce konverzace. Když ho vyzkoušíte v posteli, zjistíte, že s obsahem svého pytlíku nemůže švindlovat.”

V dobách svých začátků na ulici strávila často noc v hotelovém pokoji společně se svou sestrou Momone a třeba i několika muži. Navzdory mnoha milencům měla snad jenom jednu skutečnou lásku a tou byl plachý, svalnatý a uhlazený arabsko-francouzský profesionální boxer Marcel Cerdan přezdívaný “marocký bombarďák”. Ačkoliv dotyčný boxer byl ženatý a měl tři syny, prožila s ním Édith nezapomenutelná milostná dobrodružství. Jednou během svého uměleckého angažmá v New Yorku přemluvila Cerdana, který se zrovna zúčastnil boxerské exhibice v Evropě, aby za ní okamžitě do USA přicestoval a jelikož už to bez něj nemohla vydržet, nařídila mu cestovat letadlem raději než lodí. Tato cesta stála jejího milence život – zahynul při leteckém neštěstí nad Azorami. Po smrti milence byla Piaf blízka sebevraždě, od které jí v poslední chvíli zachránila věrná sestra Momone.

Nemohu žít bez pohozené mužské košile
Mezi ostatní milence patřil slavný herec Eddie Constantine, už zmíněný Yves Montand a John Garfield, kterého vypátrala, když hrál v Paříži. Zpěvačka vždycky prohlašovala, že nevěří v manželství, nicméně byla dvakrát vdaná. Prvním manželem byl zpěvák Jacques Pills. Za toho se provdala v roce 1952 a manželství skončilo po pěti letech rozvodem. V posledním roce života byla provdána za 26letého řeckého holiče a zpěváka jménem Theo Sarapo. Ten ji tak miloval, že po smrti ještě choval její mrtvé tělo po dlouhé hodiny v náruči.

Pro Édith Piaf představovali modroocí muži obzvlášť neodolatelný objekt. Ve skutečnosti však mezi svými milenci nedělala rozdíly. Zamilovala se vždycky prudce a na první pohled. Své sestře Momone jednou řekla: “Nemohu žít v domě bez muže. Bylo by to horší než den bez slunečního svitu. Cožpak bez slunce, to se dá ještě vyřešit elektrickým světlem, ale dům bez pohozené mužské košile, když nemůžeš procházet kolem pánských ponožek nebo kravaty, to je jako život v domě vdovy a pro mne naprosto zničující.”

Autor: MUDr. Radim Uzel CSc.