Sexuální život slavných

Repro Panax Honoré de Balzac narozen 20.5.1799 zemřel 18.8.1850

Pracovní den začínal Balzac o půlnoci, psal oděn do bílé klášterní řízy, k psaní používal husího brka a hned vedle desky psacího stolu měl stát mramorovou bustu Napoleona Bonaparta. Dokázal psát nepřetržitě třeba šestnáct hodin pouze s krátkými přestávkami, během nichž byl schopen zkonzumovat nepředstavitelné množství černé kávy. Kromě toho čas od času trpěl enormní žravostí, takže psaní, káva, spousta jídla a milostné aféry tvořily rámec spisovatelova bohémského života.

Jako slavný spisovatel nepostrádal houfy ctitelek, přestože vzhledem nebyl žádný krasavec. Měřil pouze 160 cm a když k tomu připočítáme ještě pořádnou nadváhu, neupravený oděv a špinavé nehty, můžeme směle konstatovat, že ženský vkus je opravdu nevyzpytatelný. Balzac byl ovšem znamenitým společníkem, hýřil vtipem a dobrou náladou, takže tyto vlastnosti pravděpodobně jeho pochybný zevnějšek zcela zastínily. Proslul také jako sběratel kuriozit a starožitností. Vlastnil sbírku holí se zlatými, stříbrnými a tyrkysovými rukojeťmi, v jedné z nich prý byl vždy uschován portrét jeho poslední milenky – pochopitelně nahé. Jeho konec se od ostatních bohémských kolegů spisovatelů lišil. Zatímco většina z nich umírala na následky nestřídmého pití alkoholu, osudným Balzacovým nápojem se stala černá káva konzumovaná každodenně po litrech.

Virtuóz svádění a laškování
“Žena je jako dobře prostřený stůl,” tvrdil Balzac, “člověk se na to jinak dívá před jídlem a jinak po jídle.” Skutečně se pak choval k ženám a k jídlu stejně nenasytně. Mladé dívky ho nevzrušovaly. Dával vždy přednost vyzrálým, zkušeným milenkám. Tuto jeho náklonnost snad vysvětluje přiznání, že nikdy nepoznal mateřskou lásku. Byl virtuózem ve svádění, laškování, milostném žonglérství a flirtu. Shromáždil více než 12 000 milostných dopisů od různých žen, ve většině z nich jsou obsaženy všelijaké milostné návrhy, mnohé byly skutečně realizovány. Není divu, že tyto milostné situace pak často používal ve své literární tvorbě.

Jelikož dovedl vždy udeřit na citlivou strunu každé ženy, není divu, že mu šmahem podléhaly příslušnice bohaté aristokracie, manželky počestných měšťanů, také však mnohé pařížské děvky a coury. Oslnivá rozmanitost a mnohotvárnost jeho milostných afér sloužila pak jako umělecká inspirace klasické “Lidské komedie”.

Když dostal košem, přišly deprese
Přes všechna pomíjivá dobrodružství některé vztahy trvaly déle. Již ve svých 23 letech se Balzac vášnivě zamiloval do 45leté Laure de Berny, která byla v té době již babičkou. Jen o pár let později, v roce 1825 zase vzplanul láskou ke 40leté blonďaté vévodkyně d’Abrantes a velice si cenil toho, že tato dáma byla dříve milenkou knížete Metternicha. Nezůstalo však jen u sexuálních radovánek. Tato dáma byla ochotna za Balzaca také zaplatit jeho nesčetné dluhy. I v budoucnu tak umělec dokázal spojit ekonomické potřeby s uměleckou inspirací, a mistrně tak vést dvojí život – milence a spisovatele.

Nicméně v roce 1832 taky jednou dostal košem. Zapudila ho markýza de Castries, jedna z nejkrásnějších francouzských šlechtičen té doby. Tato dáma přiznala, že ke slavnému spisovateli pocítila přímo fyzický odpor. Balzac to nesl těžce a trpěl přechodnými depresemi, které se znásobily ještě momentálními dluhy. Tyto dluhy pak naštěstí zaplatila osvědčená paní de Berny.

Láska jako trám – a spousta flirtů okolo
Balzac záhy obdržel obdivný dopis z Ukrajiny, který měl podpis “Cizinka”. Brzy po výměně dopisů byla jako pisatelka odhalena jistá Evelina Hanska, provdaná v té době za staršího barona. Brzy z toho byla láska jako trám a Balzac se Evelinou opakovaně tajně scházel ve Švýcarsku a v různých evropských městech. Baronka Hanska mu také slíbila, že se za něj provdá, jen co se její starý manžel odebere na věčnost.

To všechno ovšem nezabránilo slavnému spisovateli v tom, aby mezitím laškoval s jinými ženami. Mezi nimi pak vynikla 24letá Marie Louise du Fresnay, která mu dokonce porodila syna – toto dítě ovšem podvrhla svému manželovi. Balzac měl dále dvouměsíční divokou známost s božsky krásnou a notoricky promiskuitní Lady Ellenboroughovou. Další dobrodružství s Frances Sarah Lovellovou trvalo dokonce pět let. Také tato dáma zaplatila za spisovatele dluhy a porodila mu dítě. V průběhu jejího těhotenství si Balzac užíval s prostitutkami, často se dvěma najednou.

V roce 1841 konečně zemřel manžel Eveliny Hanské a Balzac – v té době již krutě pronásledovaný kávou postiženým žaludkem – se chtěl konečně usadit. Evelina v té době již byla s Balzacem těhotná a překvapivě sňatek odmítla. Dítě se narodilo mrtvé. Balzac se odstěhoval k jiné milence, Louise Breugnolové, tam se jeho zdravotní stav nadále zhoršoval. Teprve když byl již blízek smrti, slitovala se Evelina a po sedmnáctileté známosti se za něj provdala. Za pět měsíců potom Balzac zemřel, když jeho manželka spala ve vedlejším pokoji.

Honoré de Balzac proslul mimo jiné výrokem, že je daleko jednodušší být milencem než manželem ze stejného důvodu, jako je obtížnější být od rána do večera zábavný a duchaplný, než říci občas jeden dobrý vtip.