Medicína
Snížení nadváhy
Tuk v oblasti břicha je
nejnebezpečnější
Z hlediska kardiovaskulárního rizika je důležitá
distribuce tělesného tuku. Tzv. viscerální či centrální typ obezity,
charakterizovaný nahromaděním tukové tkáně v oblasti břicha, má vyšší
riziko onemocnění a úmrtností, dvojnásobné u mužů a více než dvojnásobné u žen.
Mechanismus, proč právě abdominální typ obezity vede ke zvýšenému
kardiovaskulárnímu riziku, není zatím identifikován.
Obezita často doprovází jiné rizikové faktory vývoje aterosklerózy – nepříznivý sérový lipidový profil, hypertenze, diabetes mellitus – a je součástí tzv. metabolického syndromu X, spojeného s vyšším výskytem ischemické choroby srdeční u obou pohlaví. Byla dokumentována pozitivní korelace mezi hmotností a hladinou celkového cholesterolu i tukových částic (LDL, VLDL), které akcelerují vývoj aterosklerózy.
Ateroskleróza a cukrovka
Častý je výskyt hypertenze u
obézních jedinců, pokles hmotnosti je vždy spojen s poklesem hodnot
krevního tlaku. Hypertenze představuje rovněž hlavní rizikový faktor
progrese aterosklerózy. Navíc je nadváha spojena se zbytněním stěny levé komory
srdeční, představující rovněž nezávislý rizikový faktor nárůstu
kardiovaskulárních onemocnění a kardiovaskulární úmrtnosti. Nadváha vyvolává
dále inzulínovou rezistenci, tedy sníženou účinnost inzulínu ve tkáních.
Slinivka břišní musí následně produkovat vyšší množství inzulínu. Při delším
trvání obezity se u jedinců ve středním a pokročilejším věku vyvíjí nejprve
porucha tolerance glukózy a později diabetes mellitus. Oba tyto stavy, které
vznikly jako důsledek nadváhy a inzulínové rezistence, jsou poměrně často
zastoupeny v naší populaci. Tvoří tzv. metabolický syndrom X, jenž
je spojen se zhruba čtyřnásobným nárůstem rizika ischemické choroby srdeční u
obou pohlaví.
Jak nadváhu léčit
Terapie nadváhy se zaměřuje na
omezení přísunu energie, vytvoření co možná největšího energetického
deficitu. Problémem všech terapií je udržení dosahovaného úbytku
hmotnosti. Ve většině případů je pokles hmotnosti jen krátkodobý a následuje
návrat k původní váze. Při hodnocení různých léčebných postupů se ukázalo,
že největší vyhlídky na úspěch mají postupy zaměřené na trvalou změnu
hodnocení životních priorit a předsunutí snahy o redukci a udržení
zvolené váhy na jedno z prvních míst. Pouze změna životního stylu
jedince a praktické podřízení celého životního rytmu úkolu snižovat a později
udržet tělesnou hmotnost má naději na dlouhodobý efekt. Přitom je nutné opětovně
změnu životní filozofie posilovat. Zvolený dietní režim se odvíjí od představy o
rychlosti poklesu hmotnosti. Dietní strava o energetické hodnotě 4000 až 6000 kJ
(zhruba 1000 až 1500 kcal) je bezpečná a relativně pohodlná, razantní
terapeutické postupy doporučují denní energetický příjem 1600 až 2800 kJ (zhruba
400 až 700 kcal), většinou ve formě proteinů se substitucí vitaminů
a iontů. Po ukončení diety by měla následovat změna stravovacích návyků s
orientací na složené sacharidy (zelenina, ovoce, těstoviny, vláknina, tmavé
pečivo) a vyhýbání se jednoduchým sacharidům a živočišným
tukům.
Zvýšení pohybové aktivity zvyšuje energetický deficit méně výrazně, naopak nadměrná pohybová aktivita může v období hladovění vést k metabolické acidóze, stavu ohrožujícímu život jedince.
Léky? Jen ty vyzkoušené.
Farmakoterapie jsou jen
pomocným prostředkem druhotného významu. Spolehlivější účinek mají jen léky
testované v relevantních klinických studiích. Jsou to produkty
uznávaných farmaceutických firem, které nepotřebují sugestivní inzerci
s fotografickou dokumentací či zveřejnění řady děkovných dopisů. Léky
proti nadváze jsou t. č. na trhu dvojí: snižující chuť k jídlu a snižující
vstřebávání tuků ve střevní stěně. K objektivní informaci o
farmaceutických přípravcích používaných v léčbě obezity je nutné vždy
upozornit na výskyt nežádoucích účinků. Byla například zveřejněna informace o
nevratném postižení dvojcípé chlopně u několika jedinců po terapii kombinací
určitých anorektik (léků snižujících chuť k jídlu). Tyto léky byly samozřejmě
z lékáren staženy. Při vědomí určitých rizik by farmakoterapie měla být
nasazena převážně u obézních s již manifestním orgánovým postižením a
vedena odborníkem. Jedině tak farmakoterapie obezity může převážit potenciální
riziko závažných nežádoucích lékových účinků.
Základem snahy o snížení a udržení nižší hmotnosti je celoživotní kontrola energetického příjmu. Vede sice k poklesu kvality života, ale dopad snížení hmotnosti je mnohonásobný. Spočívá nejen ve vyvolání pocitu dobrého zdraví, nejen v obohacení života o vnímání estetiky vlastního těla, ale zásadní se jeví redukce předčasné úmrtnosti na kardiovaskulární i ostatní nemoci znamenající prodloužení života jedince, a zejména snížení celkové nemocnosti, invalidity a bezmocnosti.