Medicína

Je to směr jógy pro moderní lidí velmi důležitý. Mistři se shodují v tom, že bez karmajógy je pro naprostou většinu lidí vnitřní rozvoj nemyslitelný. Tradice jógy říká, že v každém člověku je ohromná možnost vnitřního rozvoje. Zdůrazňuji, že v každém, ať se mu v životě daří, nebo ne, ať je zdravý, nebo nemocný, mladý, nebo starý. Tělesná a duševní cvičení jsou pouze jedním z mnoha způsobů, jak se vnitřně zdokonalovat. Dalším způsobem je práce. Směr jógy, který využívá každodenních činností k sebezdokonalení, je právě karmajóga. Rozpor mezi zájmy jednotlivce a celku při ní mizí. To co prospívá vnitřnímu rozvoji karmajógína, prospívá i dobrému ve světě a naopak. Stručná definice karmajógy zní: “Účinnost v jednání a vyváženost mysli je karmajóga.”

Technika karmajógy. Když jsem se Paramahansy Nirandžanánandy ptal, jak se zbavit stresu při každodenních problémech, dostalo se mi odpovědi, která se mi v první chvíli příliš nelíbila. Zněla následovně: Zapomeň na své ego. Když čas od času dokážete zapomenout na svá malá choulostivá já v zájmu něčeho, co nás přesahuje, žije se nám skutečně lépe. To ovšem neznamená, že by nás za to druzí museli mít jenom rádi. Můžete totiž bezděky zkřížit jejich plány anebo bez zlého úmyslu poranit jejich ega.

Dalším principem karmajógy je nečekat odměnu. Odměnou je činnost sama, protože pomáhá člověku na cestě vzhůru. Zde bych opět citoval Paramahansu Satjánandu: “Neubližuji a jsem ke všem lidem laskavý a soucitný ne proto, že je to etické, ale proto, že se tím vyčerpává moje karma a mé srdce bude čisté.” To samozřejmě neznamená, že by karmajógín odmítal mzdu za svoji práci. Jenže peníze pro něj nejsou tak důležité, aby si ho někdo mohl za ně libovolně kupovat.

Podstatným rysem karmajógy je také dobré vnímání sebe sama. Dobré sebeuvědomění je důležité pro udržení zdraví. Např. člověk, který rozpozná příznaky blížícího se nachlazení, udělá si bylinkový čaj a odpočine si, tak může snadno předejít vážnějšímu onemocnění, k němuž by později mohlo dojít. Umět přiměřeně odpočívat souvisí právě s tímto bodem. Člověk, který dokáže realisticky posoudit vlastní síly, může být i prospěšnější druhým. Schopnost sebeuvědomění má i další hlubší dimenzi. Jóga i jiné duchovní tradice předpokládají, že v hloubi duše každého člověka je cosi dokonalého a jedinečného, co by se v jiné duchovní tradici dalo nazvat dotykem Boží ruky. Schopnost si právě tento rozměr vlastního bytí uvědomovat je prostředkem i cílem současně.

Dobrá schopnost realisticky vnímat vnější svět a vztahy v něm je nutná k tomu, aby se v něm člověk dokázal pohybovat a efektivně jednat. V Indii koluje historka o Rámakrišnovi, který poslal jednoho ze svých žáků na trh nakupovat. Žák utratil za nákup hodně peněz a učitel se ho ptal proč. Žák odpověděl, že jako duchovní člověk nechtěl s prodavači smlouvat, což je jinak v Indii běžné. Žákovi se pak dostalo následujícího poučení: “Pamatuj, že pravý světec se neštítí ničeho a nepohrdá ničím. Dokud budeš chodit po tržištích života, do té doby se budeš muset učit, abys dokonale poznal jejich zákony.”

Schopnost vnímat sebe a svět nepřináší jen příjemné poznatky. I proto je tak důležitou zásadou karmajógy odstup, schopnost neosobního, nepřipoutaného a věcného pozorování. V této souvislosti se často mluví o postoji diváka, svědka, pozorovatele, který se nedává mechanicky vtahovat do hry svých myšlenek nebo pocitů či do zmatků vnějšího světa.

Umět obrátit negativní v pozitivní vychází se zásady, že karma sama o sobě není dobrá nebo špatná. Je to něco, co má člověka čemusi důležitému naučit. Jakmile to zvládl, karma mizí a cesta před ním je volná.

Karma a milost. Křesťanská tradice ve shodě s mistry jógy připouští cosi z hlediska velmi podivného. Že totiž milost Boha nebo světce může zbavit nepříznivé karmy. Pokud k něčemu takovému skutečně dojde, je to důtklivou výzvou k tomu, aby člověk změnil své jednání. Jinak by se do stejných nebo i větších problémů dostal rychle znovu. Různé duchovní tradice proto zároveň doporučují také tu či onu formu pokání. Za Gándhím přišel fanatický hinduista, který v náboženských nepokojích zabil muslimské dítě. Gándhí mu uložil, aby se ujal nějakého muslimského sirotka a vychoval ho v náboženské víře rodičů dítěte.

V józe se také často mluví o pojmu dharma neboli povinnost. Vnímat své povinnosti k sobě, ke druhým lidem, ke společnosti a k světu a dostát jim je logickou podmínkou duchovního růstu. Koncept dharmy lze ilustrovat na historce z Japonska. Za zenovým mistrem přišel lékař, který si stěžoval, že obvazuje a léčí raněné vojáky, kteří poté, co se uzdraví, jdou znovu do nekonečných válek a sporů. A vracejí se pak v ještě horším stavu. Lékař strávil s mistrem nějaký čas a pak se vrátil ke své práci. Když se ho ptali, proč v ní pokračuje, odpověděl: “Protože jsem lékař.”

V souvislosti s karmajógou se také někdy hovoří o odevzdání se. Častým problémem moderního člověka je to, že má sklon přebírat odpovědnost za věci, které není schopen ovlivnit. Jedna kolegyně se sebeironicky přiznala, že se občas vnímá jako “ředitelka Evropy”. Člověk by měl udělat pro dobrou věc, co je v jeho silách. To další už je vyšší moc. Jógíni někdy používají mantru Óm Tat Sat. Křesťan by místo toho řekl: “Děj se vůle Boží.”

(Tento text byl připraven na základě zkušeností, které autor získal v Bihárské škole jógy v severní Indii.)