Závislosti

Přečtěte si, prosím, předchozí partii pro manželky a partnerky hráčů. I vás se totiž velmi týká udržování si vlastní kondice, cesta tvrdé lásky i hledání spojenců. Tím nejdůležitějším spojencem bývá většinou druhý rodič. Také pro vás je důležitý životní styl. Profesionální léčba je užitečná pro dítě a někdy možná i pro vás. Prosím také, abyste si přečetli kapitolu o prevenci. I tam najdete ledacos užitečného, i když tam uvedená doporučení nemusí stačit ke zvládnutí složitého problému.

Je samozřejmě jasné, že situace rodiče, jehož nezletilé dítě se stalo patologickým hráčem, je jiná, nežli kdyby se jednalo o dospělého manžela: Nezletilé dítě nelze prostě vyhodit z domu, nebo ho doma nechat a sám se přestěhovat jinam. To by bylo v rozporu se zákonem. Nezletilé dítě je na rodině v mnoha směrech závislejší nežli dospělý člověk. To je do jisté míry výhoda. Rodině to poskytuje větší možnost nátlaku ke změně chování. Je důležité, aby rodiče problémového dítěte dobře spolupracovali. Kdyby se jim to nedařilo, mladistvý hráč dovedně využije jejich rozporů, aby mohl v hazardní hře pokračovat. Pokud rodiče nedokáží řešit situaci sami, měli by uvažovat o rodinné poradně nebo jiné formě profesionální pomoci. Otec nebo matka někdy mívají ještě více než manželka nebo partnerka sklon hru omlouvat. Zahlazují maléry dítěte, pomáhají mu. To by bylo v pořádku, nesmí to ale vést k odkládání skutečného řešení, a tím je změna chování. Pokud toho není dítě schopno, musí začít léčba. Většinou jsou to právě hromadící se problémy, které hráče, ať zletilého nebo nezletilého, přimějí uvažovat o změně.

Opatřete si informace. Pomůže vám to situaci dítěte lépe pochopit a efektivněji jednat. V současnosti je nejlepším zdrojem informací o patologickém hráčství v češtině tato publikace.

Uvědomte si své možnosti. Mladistvý patologický hráč bývá většinou nezralý a neschopný se o sebe sám postarat. Může tisíckrát pohrdat názory rodičů, ale většinou si nedokáže opatřit základní prostředky k životu. V tom je vaše šance a síla. Určitou základní péči jste sice povinní nezletilému dítěti poskytnout, ale mělo by cítit, že je to jiné, když se chová rozumně a když ne. Cílem je, aby dítě pochopilo, že skutečná samostatnost předpokládá schopnost se o sebe postarat.

Vneste do finančního hospodaření dítěte pořádek, nedávejte mu větší částky peněz. Pokud má nějaké vlastní příjmy trvejte na tom, že budou přicházet na bankovní účet, s nímž nebude moci mladý patologický hráč sám disponovat. Finanční operace většího rozsahu provádějte zásadně sami.

Vytvořte zdravá rodinná pravidla. Dítě by mělo vědět, jaké předvídatelné důsledky bude mít jeho jednání. Mělo by mu být jasné, že je výhodnější, když se bude chovat přijatelně.

Předcházejte nudě. Musíte počítat s tím, že může být nutné trávit v prvním období s dítětem mnohem více času. Měli byste mít přehled, kde je, co dělá, zamyslet se nad jeho denním programem a životním stylem.

Pomozte mu se odpoutat od nevhodné společnosti. To má pro překonání problému často podstatný význam. Jestliže vám potomek tvrdí, že si s lidmi chce jen povídat, buď lže, nebo podceňuje nebezpečí. Počítejte s tím, že v prvním období je třeba s dítětem trávit podstatně více času.

Posilujte sebevědomí dítěte. Najděte a udržujte křehkou rovnováhu mezi kritickým postojem vůči chování dítěte (“nelíbí se nám, že hazardně hraješ”) a respektem vůči jeho osobnosti a lásce k němu (“vážíme si tě jako člověka a záleží nám na tobě”). Je to těžké, je to však nutné. Stejně nutné je i oceňovat třebas drobné pokroky a změny k lepšímu. Je také třeba viděl silné stránky dítěte, jeho možnosti a dobré záliby, které má možná z předchozí doby a na které se dá navázat.

Spolupracujte s dalšími dospělými. Velmi důležitá je spolupráce v rodině. Rodiče by se měli ve výchově problémového dítěte dokázat domluvit. Jenom tak totiž nebude dítě uzavírat spojenectví s tím rodičem, který mu právě víc dovolí. Není snad nutné zdůrazňovat, že to by se nakonec vymstilo oběma. Důležitá je i spolupráce v rámci širší rodiny zahrnující např. prarodiče, z nichž by dítě mohlo vylákat další peníze nebo je okrádat. Spolupracujte také s léčebnými zařízeními, školou, případně dalšími institucemi. Často až vážně míněná hrozba ústavní výchovy, nebo hrozba ohlášení krádeže v domácnosti na policii mohou jako krajní možnosti přimět dospívajícího přijmout léčbu.

Buďte pro dítě pozitivním modelem. K tomu je nutné, abyste myslel i na své zdraví a tělesnou a duševní kondici a abyste měl své kvalitní zájmy. Rodič upnutý pouze na problémové dítě je velmi snadno manipulovatelný a dá se lehce vydírat.

Neváhejte vyhledat profesionální pomoc pro dítě i pro sebe. V případě manželských nebo partnerských problémů se můžete např. obrátit na poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Užitečnou práci konají i linky důvěry, centra krizové intervence a další zařízení. Položte si otázku, co by bylo vašim největším problémem, kdyby bylo dítě v pořádku. Pamatujte, že zvládáním svých problémů zvyšujete i šanci na ovlivnění dítěte.

Přístup k dítěti, které má problémy s alkoholem nebo jinou drogou, shrnuje anglické sousloví “tough love” (čti “taf lav”), česky to znamená “tvrdá láska”. Myslí se tím dobrý vztah k dítěti, snaha mu pomoci, ale zároveň cílevědomost a pevnost.

Uvědomte si, že některá zaměstnání se pro dítě s tímto problémem nehodí (např. číšník, obchodník apod.) a pomozte mu najít si vhodnou školu nebo učební obor. Jak se o tom zmiňujeme na jiném místě, nejvhodnější je práce s pravidelnou pracovní dobou, práce, kde se nevyskytují volné finanční prostředky ani nepředvídatelné a nekontrolovatelné příjmy. Výplatu je správné odesílat na bankovní účet, s nímž by mladý patologický hráč neměl mít možnost sám disponovat.

Nepopírejte problém. Zbytečně by se tak ztrácel čas, prohluboval by se problém a rostly by dluhy.

Neskrývejte problém. Někdo se za takový problém stydí a tají ho. Aby se dokázal v situaci lépe orientovat a citově i rozumově ji zvládat, měl by si naopak o problému s někým důvěryhodným a kvalifikovaným pohovořit. Měl by také hledat spojence.

Netrvejte na rozumném vysvětlení. Dítě ho většinou není schopno poskytnout, i kdyby chtělo. Patologické hráčství nemá jedinou příčinu, ale jeho kořeny lze hledat v mnoha rovinách. Uplatňuje se zde nejen osobnost dítěte nebo rodina, ale také v dostupnost různých forem hazardní hry, žebříček hodnot ve společnosti, životní styl, tlak reklamy a další okolnosti.

Neobviňujte partnera. Na to, abyste si vyřizovali s druhým rodičem dítěte staré účty a navzájem se obviňovali, není naprosto vhodná doba. Minulost se změnit nedá, budoucnost naštěstí často ano.

Nezanedbávejte sourozence problémového dítěte. Sourozenci problémového dítěte jsou více ohroženi, problémem v rodině trpí a vaši péči a váš zájem potřebují.

Nefinancujte hazardní hru a neusnadňujte její provozování. S tím souvisí i to, aby rodina zabezpečila cenné předměty a nenechala se okrádat. U patologických hráčů bývá většinou otázkou času, kdy se začnou ztrácet peníze, šperky a další cenné předměty. Nejde tu jen o majetek, ale také o okolnost, že ukradený majetek slouží špatné věci, totiž rozvoji patologického hráčství. Argument, že by si dítě opatřilo prostředky jinak, např. krádežemi mimo rodinu, neobstojí. Pokud bude problém pokračovat, je pravděpodobné, že k tomu dojde stejně.

Nedejte se vydírat. Vyhrožování útěkem nebo sebevraždou je častým a oblíbeným způsobem vydírání rodičů. Tato rizika u patologických hráčů existují. Tím, že rodiče pod jejich tlakem ustupují, ovšem riziko nesnižují, ale zvyšují.

Riziko sebevražedného jednání nepodceňujte. Pokud o této možnosti dítě hovoří nebo máte v tomto směru podezření, vyhledejte odbornou pomoc. Můžete se obrátit na dorostového psychiatra, dorostového lékaře, psychologa v pedagogicko-psychologické poradně. V případě náhlého ohrožení života nebo zdraví neváhejte zavolat záchrannou službu (číslo 155).

Nedejte se vydírat pochybnými známými dítěte, kteří na vás vymáhají peníze, jež jim dítě údajně dluží. Dluhy za nezletilé dítě nejste povinni platit, pokud mu někdo hazardní hru umožnil, porušil zákon. Z jiného telefonu, nežli je váš, ohlaste celou záležitost na policii a s policií spolupracujte. O úmyslu informovat policii vyděračům neříkejte. Nemůžete mít jistotu, že zaplacením peněz by celá záležitost skončila. Možná by se právě naopak stalo dítě pro provozovatele hazardní hry o to přitažlivějším objektem zájmu.

Nevyhrožujte něčím, co nemůžete nebo nechcete splnit. Ztráceli byste tím důvěryhodnost.

Nemlaťte dítě s tímto problém. Fyzické násilí většinou nevede k cíli. Často jen živí v dítěti pocit ukřivděnosti, vede k sabotování snah rodičů a k útěkům.

Nejednejte chaoticky a impulzívně.

Nespoléhejte na prarodiče. Nastěhovat mladistvého patologického hráče k babičce má většinou předvídatelné důsledky. Babička bude okradena, možná i týrána a situace se bude zhoršovat. Problém, který obtížně zvládáte vy, sotva zvládnou prarodiče.

Nedělejte zbytečně dlouho “dusno”. Útěk do světa hazardní hry by se tím stával pro dítě ještě přitažlivější.

Nezabouchněte dveře navždy. I když dospělé dítě odejde, je dobré být připraven mu pomoci, pokud přijme určité podmínky.

Neztrácejte naději. Vaším tichým spojencem je přirozený proces zrání. Problém se dá překonat, i když to může trvat dlouho.

Michalovo podivné hospodaření s penězi a jeho finanční nároky dělaly rodičům trochu starosti. Pořádně je ale zarazilo až to, když se z domova začaly ztrácet peníze. Teprve pak vyšlo najevo, nač potřebuje “Míša” peníze. Na automaty. Rodiče se rychle dohodli. Michalovi hraní zakázali a zorganizovali si čas tak, aby s dítětem většinu času někdo byl. Po škole půjde za tátou do práce a podle svých možností mu vypomůže. Hotové peníze syn do ruky prakticky nedostane. Synovy protesty ustaly ve chvíli, kdy se zmínili o ústavní výchově. Protože problém zachytili poměrně brzy a jednali energicky, Michal hraní včas nechal.

Ondrovi rodiče měli se synem vleklý problém. Až krádež rodinných šperků, které syn prodal a peníze prohrál, je přivedla k rozhodnutí jednat. “Buď se půjdeš léčit, nebo ohlásíme krádež policii,” znělo nekompromisní ultimátum. Syn sice bez nadšení, ale přece jen léčbu přijal a rodiče při ní spolupracovali. Trochu je ale překvapila následující komplikace. Když rozruch kolem synových problémů utichl a on se začal chovat rozumně, objevily se neřešené problémy mezi nimi. Proto sami vyhledali pomoc v manželské poradně.

Když se Kučerovi dozvěděli, že syn hraje a kvůli tomu se dopustil i krádeže, reagovali na to úplně odlišně. Pan Kučera byl hned se vším hotov. Patnáctiletého syna chtěl vyhodit na ulici, ať se stará, když si neumí vážit peněz. Maminka z toho měla naopak velikou úzkost, měla o syna strach a všelijak ho omlouvala. Chtěla se především vypravit na policii a nějak urovnat drobnou krádež, které se syn dopustil. Nakonec se ale rodiče dohodli. Tatínek slevil ze svého radikalismu a uklidnil se. Maminka naopak pochopila, že jenom odpouštěním by se nic nevyřešilo, že je také potřeba klást rozumné nároky. Jednalo se o počínající problém a podařilo se ho zvládnout.