Medicína

Lidé závislí na alkoholu a drogách i patologičtí hráči chtějí příliš mnoho příliš rychle. Sotva se dostanou z nejhoršího, chtějí do práce. Sotva jsou v práci, chtěli by svým rodinám ihned vynahradit všechno, oč přišly v dřívější době. Chtěli by také, aby jim jejich blízcí začali okamžitě důvěřovat. Je to vlastně pokračování starého způsobu myšlení: okamžitě požitek za pomoci nějakého šidítka, okamžitě zbohatnout, okamžitě být šťastný, okamžitě se zbavit utrpení, okamžitě..., všechno okamžitě.

Bylo by nespravedlivé tvrdit, že spěch je problém pouze patologických hráčů a lidí jinak závislých. Žijeme v době, která je hodně netrpělivá, zbrklá a zkratkovitá. Rychlá a drahá auta končívají nezřídka v příkopech a instantní potraviny nesvědčí našemu trávení tak, jako pořádně uvařené jídlo. Naše časopisy a knihkupectví se hemží zázračnými metodami, jak pochopit sám sebe okamžitě a bez velké námahy, jak být uzdraven ze všech nemocí a ihned dosáhnout úspěchu v životě. Lidé hledají rychle působící léky na choroby, jejichž příčina spočívá v nezdravém způsobu života a v nedostatku pohybu. Tyto zázračné léky samozřejmě nefungují a oni pak hledají jiné exkluzívní léky, které je zase zklamou.

Honza byl závislý na “automatech” a měl, jako ostatně většina patologických hráčů, velké dluhy. To, jak je zaplatit, bylo podle něj nejdůležitější. K jeho nejoblíbenějším tématům hovoru patřilo, kde a jak sehnat “flek”, který by “vynášel”. To, že ne každá práce je pro člověka s jeho problémem vhodná, nebral vážně. Našel si místo jako pomocný číšník a kromě toho se pustil do jakéhosi dalšího obchodování, které zavánělo malérem. Jakmile mu bylo jasné, co bude dělat, nechal léčbu léčbou a šel vydělávat. Velice rychle se setkal se starými “kamarády” a zapadl do starého způsobu života. Vyčerpání, stres, námaha se spoustou příležitostí k hazardní hře i mnoho podnětů, které vyvolávaly nebezpečné vzpomínky, vykonaly své. Jednoho dne ho napadlo, co kdyby zkusil hrát. Třeba by vyhrál a dluhy splatil ještě rychleji. Mohl by také něco koupit manželce a dětem. Kdyby se pořádně vyspal a měl kolem sebe rozumné lidi, se kterými by si o svém “zlepšováku” promluvil, jistě by to dopadlo jinak. S narůstajícími dluhy i problémy přišel do léčebny podruhé. To už uvažoval jinak. V závěru léčby si sice bez velkého nadšení, ale přece jen, našel místo v nějaké továrně. Dohodl si, aby mu výplatu posílali na sporožiro, přesněji na sporožiro manželky. Vydělá méně než dříve, ale je na tom lépe. Dluhy postupně splácí, dokáže si udělat čas na sebe i na rodinu. Pochopil, že život není sprint, ale maratón nebo dálkový pochod.

Nabídnu vám nyní jiný příběh, tentokrát ze Spojených států. Vyprávěla mi ho sympatická psycholožka Loreen I. Rugle, která vede oddělení pro patologické hráče ve vojenské nemocnici v Brecksvillu (Ohio). Jeden z jejích bývalých pacientů odcházel po léčbě do malého města na americkém Jihu. V jeho městě nepracovala organizace Anonymních hráčů (Gamblers Anonymous), dokonce tam nebyli ani Anonymní alkoholici, kam mohou patologičtí hráči také docházet. Věděl, že dlouhodobé doléčování je pro něj velmi důležité, a rozhodl se skupinu Anonymních hráčů založit sám. Jednoho dne dal do místních novin inzerát, vylepil plakáty a v určený den a hodinu netrpělivě čekal, kdo přijde. Nepřišel nikdo. Přečetl si tedy zásady Anonymních hráčů, popřemýšlel o nich, zakončil modlitbou míru a šel domů. Následující týden se situace navlas stejně opakovala a vlastně se opakuje dodnes, ačkoliv uplynulo mnoho let. Nová skupina Anonymních hráčů sice nevznikla, ale alespoň jeden člověk vyvázl z pekla patologického hráčství. To není málo. V trpělivosti a v pokoře přijímat nevyhnutelné je obrovská síla. Važme si jí a učme se jí využít.

Postupujte vpřed zvolna, cílevědomě a krok za krokem. Váš způsob života by neměl být příliš stresující a přešponovaný, neměli byste se ale také nutit. Důležité je umět svůj život přiměřeně a dobře vyplnit.

Zvolna
Zvolna příteli,
zvolna, zvolna
pojď do domu, kde přebývám.
Není tu cesty
ani světla, které by tě vedla.
Uvnitř i vně jen tma
plná chyb minulých věků.
Pojď do domu, kde přebývám.

Kráčej tam, kde tma končí,
jdi a jdi dnem, nocí,
na podzim, z jara, v létě i v zimě.
Uchopils okraj roucha,
probouzej pravdu. Zvolna, zvolna,
pojď do domu, kde přebývám.

Podél cesty je mnoho nástrah,
potkáš mnoho překážek,
slepá tma tě obklopí ze všech stran.
Pojď do domu.
Zvolna, zvolna.

Paramahansa Satjánanda