Závislosti

“Oni jsou tak strašně narcisističtí,” řekla mi americká psycholožka dr. Rugle o svých pacientech patologických hráčích. Velké zaměření hráče na sebe a jeho suverenita by mohly někoho mýlit. Ne, rozhodně to není zdravé sebevědomí, když se někdo zoufale snaží vyhrát, aby si mohl vážit sebe a koupit si lásku nebo úctu druhých. Cesty ke zdravému sebevědomí, k sebeúctě a schopnosti uspokojovat své potřeby a k tomu, aby člověk hájil oprávněné vlastní zájmy, vedou úplně jinudy. Následuje několik vyzkoušených způsobů, jak zdravé sebevědomí posilovat.

“Jak si mám sebe vážit, když jsem v takových obrovských problémech?” se možná ptá leckterý patologický hráč. To, že má někdo problém s hazardní hrou ho ještě zdaleka nevystihuje jako člověka. Může a nemusí při tom být chytrý, přátelský, laskavý, rozhodný, nadaný nebo zručný a mít nebo nemít spoustu dalších vlastností. Ty lepší vlastnosti se ovšem více uplatní, až když s hrou přestane. Z vědeckého hlediska je člověk to nejdokonalejší ve vesmíru, co známe. Každý člověk je jedinečným a neopakovatelným zástupcem nejpokročilejší formy života. Podobně i všechna velká světová náboženství rozpoznávají v člověku “Boží jiskru” nebo dotek Boží ruky. Můžete být tedy kritický ke vlastnímu dřívějšímu jednání a zároveň si sám sebe vážit.

Následující cvičení zabere jen malou chvíli a stojí za to. Vyjmenujte svých pět dobrých vlastností a pak pět věcí, které umíte lépe, než většina druhých lidí. Pro zajímavost uvádím, co o sobě napsal Michal:

Mé dobré vlastnosti: Jsem pracovitý, chci přijít věcem na kloub, dokážu se rozdělit, mám rád děti, mám rád přírodu.

Co umím: Rozumím vzduchotechnice, dobře hraji stolní tenis, umím opravit věci doma, znám houby a umím dobrou bramboračku.

To je jeden z nejúčinnějších způsobů, jak posílit sebevědomí. Těch, kdo potřebují v nějakém směru pomoc a kterým můžete být prospěšný, je velmi mnoho. Může to být někdo z rodiny, nějaký soused, někdo známý, dokonce i zvířata, rostliny, životní prostředí. Ale drobné varování: Nečekejte nějakou zvláštní vděčnost. Děláte to přece hlavně pro sebe a pro svůj dobrý pocit.

Druzí lidé mají většinou jiné starosti než nás chválit, i když bychom to zasloužili. Až uděláte něco dobrého, s čím můžete být spokojený, neváhejte a hned se pochvalte. Řekněme, že jste zlikvidoval náledí, které se udělalo před domem a na kterém by mohl někdo ošklivě upadnout. Až práci dokončíte, řekněte si třeba: “Franto, to jsi udělal dobře.”

Přijímejte své pocity a myšlenky, ale uvědomte si, že se jimi nemusíte řídit, ale máte možnost si z nich vybrat. Kdosi chytrý prohlásil, že neví, nač myslí blázni, ale v hlavách moudrých lidí, že je spousta nesmyslů. Je to pravda. Za své myšlenky a pocity zodpovědní nejsme. Zodpovědní jsme až za to, co z nich vybereme a co uděláme. Cesta k sebeovládání nevede přes potlačování vlastních pocitů nebo myšlenek. Ovládnout můžete pouze to, o čem víte. Sebepřijetí pomáhá sebeovládání. Zkuste si jednoduché jógové cvičení. Antar mauna z kapitoly o józe v závěrečné části knihy. Naučí vás přijímat myšlenky a pocity uvolněně a s odstupem.

Udělejte malý pokus. Postavte se před větší zrcadlo a uvědomte si, jak stojíte a jak se přitom cítíte. Pak se nahrbte, zakulaťte záda, svěste hlavu a znovu si uvědomte své pocity. Nakonec se přirozeně narovnejte, hlavu vytáhněte za nejvyšší místo vzhůru, ramena lehce táhněte dozadu a dolů, rozevřete hrudník a klidně a přirozeně dýchejte. Opět si při tom uvědomujte, jak se cítíte po duševní stránce, a porovnejte to s předchozími polohami. Takto můžete vnímat své tělo, své duševní pocity a souvislost mezi nimi i během dne. Změnou polohy těla můžete nejen posílit své sebevědomí. Vznosné a elegantní držení těla je také zdravější pro páteř a umožňuje správně dýchat.

Sebevědomí člověka přidá i to, když je čistě a přiměřeně oblečen, má vyčištěné boty a je oholen. (Jste-li dáma, poslední bod se vás netýká.) Samozřejmě to neznamená, že byste se kvůli nevyčištěným botám měli zhroutit. Vaše sebevědomí má hlubší základy uvnitř, ale proč ho nepodpořit i zvenčí?

Sebedůvěře napomáhá zodpovědné chování. Nabízím zajímavý, možná i trochu tajemný pokus. Podívejte se na sebe do zrcadla v době, kdy jste udělal nějaký malér nebo hloupost. Jak se sám sobě líbíte? Jste se sebou spokojen? A nyní zkuste stejný pokus za jiné situace. Celý den nehrajte a udělejte něco dobrého, čím prospějete sobě i druhým. Večer se pak zase podívejte do zrcadla. Nepřipadá vám, že jste zkrásněli? Dobré chování vede k sebedůvěře a dobrá sebedůvěra k rozumnému chování, rozumné chování posílí sebedůvěru a tak dokola. Tomu se říká “kruh ctnosti”. Jedna dobrá věc v něm posiluje druhou a druhá první. Tak čím začnete? Sebedůvěrou nebo chováním?

Z toho, co nás naučil pokus se zrcadlem jasně vyplývá, že libovat si v pocitech viny a výčitkách nemá smysl. Něco úplně jiného je přiznat si problém s hráčstvím a být ochoten s ním něco udělat. Sypání si popele na hlavu bez nejmenší ochoty se změnit je naprosto k ničemu. Nezřídka se za pocity viny skrývá hněv nebo nespokojenost. Z pasáže o přijímání vlastních myšlenek víme, že za to, co se v naší mysli vynoří, nemůžeme – ať je to agresivita, nespokojenost nebo pocity viny. Neměli bychom si ale v takových pocitech libovat nebo jim dokonce přizpůsobovat své jednání. O pocitech viny jsem s našimi pacienty vícekrát hovořil. Poprosil jsem je, aby dokončili následující větu: “Místo pocitů viny a vyčítání si, prospěji sobě a druhým... “Jedna z odpovědí zněla takto: “Místo pocitů viny a vyčítání si, prospěji sobě a druhým tím, že před vánocema umeju dveře a okna.” Dobrý nápad.

Ať chceme nebo ne, každý v sobě neseme i svoji minulost. Minulé zážitky, často i z dětství, ovlivňují naše vnímání světa i sebevědomí. Naštěstí to ale platí i naopak. Naše životní zkušenost ovlivňuje zpětně to, jak vnímáme svoji minulost. Chcete změnit svoji minulost případně i dětství, pokud bylo těžké a bolestné? I to je možné, nabídnu vám jeden ze způsobů jak na to. Jedná se ovšem o způsob dost náročný, který se nemusí hodit pro každého.

Jak budeme postupovat?

1. Pohodlně se posaďte nebo položte. Poloha by měla být dostatečně příjemná, abyste se mohli uvolnit, zároveň je ale třeba zachovat bdělost a neusnout. Kdybyste přece jen usnuli, nic si z toho nedělejte, asi jste spánek potřebovali. Pokud umíte nějakou relaxační techniku, tím lépe, můžete se uvolnit za její pomoci.

2. Vytvořte si vizi moudrého a laskavého přítele. Máte mnoho možností: může to být nějaký moudrý a laskavý člověk, kterého jste poznali, může to být světec nebo světice, pohádková nebo mytická postava, dobrá víla, božstvo, člověk žijící nebo dávno mrtvý a ožívající ve vaší fantazii. Vybavte si toho moudrého přítele co možná nejzřetelněji. Pokud možno se na něj dívejte, naslouchejte tomu, co říká, všímejte si jeho výrazu tváře, gest. Chce to určitou praxi a může to trvat i týdny nebo měsíce, než se naučíte svého moudrého přítele přivolávat. Ale rozhodně to není ztracený čas, tato setkání mohou být příjemná a důležitá. Postupem doby budete schopni si ho vybavovat poměrně zřetelně. Teprve pak můžete přejít k dalšímu stadiu, jinak by to postrádalo smysl.

3. Požádejte moudrého a laskavého přítele, aby se podíval na vaši současnou životní situaci. Možná vám k ní něco řekne, možná jen chápavě pokývá hlavou, možná vám nabídne radu nebo pomoc.

4. Pak můžete moudrého a laskavého přítele vzít na procházku svou minulostí a potkávat ho v různých obdobích svého života. Nechte ho, ať se s vámi setkává jako s dospělým i jako s dítětem, v dobrých obdobích i v těch těžkých a bolestných. I tam naslouchejte jeho slovům, přijměte útěchu, povzbuzení, vysvětlení, radu.

5. Váš přítel vás může provázet i do budoucnosti, dávat vám jistotu, že se vždy máte na koho obrátit, s kým se poradit.