Děti

V bývalém Československu proběhla první velká epidemie dětské přenosné obrny v roce 1939 a další se opakovaly v intervalu 3 až 5 let.

Poslední velká epidemie přišla na jaře 1957. Každoročně bývalo nakaženo více než 600 dětí, z nichž umíralo více než 50. Tehdy byla poprvé použita inaktivovaná očkovací látka, která úspěšně epidemii zastavila. Teprve v roce 1960 po zavedení živé oslabené vakcíny se podařilo toto onemocnění eliminovat a od té doby u nás nebyl zaznamenán žádný případ této choroby. Současná proočkovanost populace dosahuje téměř 99 procent.

Co je dětská přenosná obrna.
Jedná se o onemocnění, jehož příčinou je virus dětské přenosné obrny. Tato velmi nebezpečná nákaza se přenáší orofekálním způsobem, neboť tyto viry bývají vylučovány ve stolici a zpětně mohou infikovat člověka prostřednictvím špinavých rukou, kontaminované vody, potravin a předmětů. U některých infikovaných osob se toto onemocnění nemusí vůbec projevit. Stávají se nositeli infekce a virus se dále šíří kapénkovým způsobem.

Z historie dětské obrny.
Historické nálezy a vykopávky, antické texty a jiná stará vyobrazení naznačují, že dětská přenosná obrna je velmi dávným infekčním onemocněním. Teprve v roce 1838 německý lékař Jakob von Heine popsal klinické projevy dětské přenosné obrny, kterou označil jako “míšní obrna”, aby ji odlišil od dětské mozkové obrny. V roce 1890 švédský dětský lékař Karl Oskar Medin zjistil, že toto onemocnění se chová infekčně a o téměř dvacet let později, v roce 1909, se podařilo Karlu Landsteinerovi identifikovat virus dětské obrny - poliovirus.

V roce 1949 se poprvé podařilo kultivovat poliovirus v různých tkáňových kulturách, což napomohlo při vývoji první očkovací látky proti dětské obrně. První vakcínu, která obsahovala usmrcené polioviry, připravil a zavedl americký badatel Jonas E. Salk v roce 1954. Již v roce 1955 Salkův kolega Thomas Francis přednesl zprávu o 90procentní úspěšnosti očkování, potvrzenou poklesem výskytu onemocnění o 80 procent. Inaktivovaná očkovací látka proti dětské obrně je dosud používaná, ale její výroba doznala velkých technologických změn.

Velmi krátce po zavedení inaktivované vakcíny byla vyvinuta a připravena americkým virologem Albertem Brucem Sabinem další vakcína proti dětské obrně, která obsahovala živé oslabené polioviry. Tehdejší Československo bylo prvním státem, kde se v roce 1960 poprvé celoplošně podávala tato živá oslabená poliovakcína. Úspěch byl triumfální, počet nově nakažených dětí byl nulový. Sabinova vakcína byla zavedena pro celoplošné očkování také v ostatních zemích od roku 1962.

Jak se dětská obrna projevuje
Virus dětské obrny se zachytí a začne pomnožovat na sliznici v nosu, ústech, krku, a zejména střevním traktu infikované osoby. Inkubační doba onemocnění je 7 až 14 dní. Infekce polioviry probíhají v naprosté většině skrytě, přechodně se vylučuje ve stolici a hlenech a nakažené osoby se stávají nositeli viru pro ostatní lidi. Mírnější formy dětské obrny obvykle začínají náhle a trvají po dobu několika málo dní. Může se objevit zvýšená teplota, nevolnost, bolesti hlavy a bolesti břicha. Někdy pacienti mohou cítit bolest a ztuhlost zad a nohou. Zasáhnou-li viry dětské obrny centrální nervový systém, může dojít k rozvinutí těžší formy dětské obrny.

Onemocnění může probíhat ve dvou fázích. V první fázi se nemoc projevuje obdobně jako chřipkovité onemocnění, po několika dnech se zdravotní stav zlepší a potom nastupuje druhá fáze, která odpovídá obrazu zánětlivého postižení nervové soustavy. Přibližně u jednoho procenta infikovaných osob může dojít ke vzniku paralytické dětské obrny (s ochrnutím), která začíná se shodnými příznaky, obvykle doprovázenými velikými bolestmi svalů. Přitom může dojít k rozvoji obrny jako důsledku zničení některých nervových buněk. Nejčastěji bývají zasaženy končetiny, především dolní. Postižení mozkového kmene může vést k selhání životně důležitých orgánů, což ohrožuje život pacienta.

Očkování
Živá oslabená očkovací látka proti dětské přenosné obrně je podávána ústy; obvykle se nechají dvě kapky vykapat přímo do úst, nebo se může vakcína nakapat na lžičku se sirupem nebo kostku cukru. Dávka se nemusí zvyšovat ani opakovat v případě, kdy dítě mírně sliní. Dojde-li k bezprostřednímu zvracení po podání vakcíny, je vhodné dávku opakovat. Kojení neovlivňuje účinnost perorálního očkování proti dětské přenosné obrně, a proto není nutné kojení přerušit, je-li dítě očkováno. Podobně ani podávání jídla či nápojů významně neovlivňuje slinění u dítěte, a proto není nutné dodržovat časový odstup mezi očkováním a jídlem.

Očkování se provádí kampaňovitě ,a to vždy v březnu a květnu: první dávka se podává od 10. týdne věku, druhá od 18. týdne (doporučuje se zachovat minimálně dvouměsíční interval mezi oběma dávkami), třetí dávka od 15. měsíce věku a čtvrtá od 17. měsíce. Základní imunita vůči dětské přenosné obrně je získána již po obdržení prvních dvou dávek. Zbývající dvě dávky zajistí vysokou hladinu protilátek proti dětské obrně u téměř všech očkovaných dětí. Očkování proti dětské přenosné obrně se zakončí pátou zesilující dávkou, podanou ve věku 13 let, která zaručuje dlouhodobou, téměř celoživotní ochranu vůči tomuto infekčnímu onemocnění.

Inaktivovaná vakcína proti dětské přenosné obrně podle Salka, která se podává injekčně, nitrosvalově, se v ČR používá výjimečně. Základní očkování je prováděno třemi dávkami v časových intervalech 1 až 2 měsíců. Zesilující čtvrtá dávka se podává po jednom roce. Obecně se používá v těch případech, kdy očkování živou vakcínou není vhodné.

Celoplošné povinné očkování proti dětské přenosné obrně jednoznačně prokázalo důležitost a prospěšnost očkování jako prevence vůči přenosným infekčním onemocněním.

Tweet