Léčiva

Verze takových genů, označované jako alely, se poněkud liší co do sekvencí jejich DNA, a tak se od sebe liší i proteiny, které produkují. Existují nemoci, jako např. cystická fibróza, kde alela genu produkuje takové proteiny, které nemohou fungovat. Jiné geny predisponují ke vzniku onemocnění jen za předpokladu působení nějakého dalšího faktoru, jak tomu je například při rakovině prsu. Takovými dalšími faktory mohou být alely jiných genů, které vděčí za svůj vznik mutaci. Mluvíme pak o polygenetické nemoci. Jindy je tímto faktorem určitý vliv prostředí. Tak jedna z forem slabomyslnosti, fenylketonurie, se rozvine následkem genetické anomálie způsobené hromaděním fenylalaninu, který je součástí některých potravin, v organismu. Dieta bez fenylalaninu vzniku slabomyslnosti zabrání.

Výzkum genetických faktorů podílejících se na vzniku hypertenzní nemoci u individuálních nemocných by mohl napomoci při výběru nejvhodnějšího léku, aniž by lékař musel zkoušet všechny léky s antihypertenzním účinkem, které lze rozdělit do čtyř skupin: inhibitory ACE, beta-blokátory, diuretika nebo blokátory kalciových kanálů.

Nadějným modelem je Alzheimerova nemoc, jejíž rozvoj je vázán na gen apoE. Ten má tři různé verze. Dva vyvíjené léky pro tuto chorobu působí rozdílně na nemocné podle toho, která ze tří alel je příčinou. Jeden z léků působí dobře na nemocné s alelou apoE e₄, zatímco lék vyvíjený jinou firmou působí lépe na nemocné s ostatními alelami. Rozdíly v účinku léků v závislosti na rozdílech v genomu nemocných se zabývá nové odvětví farmakologie, tzv. farmakogenetika. Je pravděpodobné, že některé vážné nežádoucí účinky léků, které postihují jen část léčených (např. porucha krvetvorby přibližně u dvou procent nemocných schizofrenií léčených clozapinem), jsou způsobeny geneticky. Vyšetření genomu nemocných, kterým by clozapin mohl pomoci, by mohlo odhalit ty, jimž porucha krvetvorby hrozí, a ušetřit časté opakované vyšetření krevního obrazu u těch, jimž nehrozí.

Schizofrenie je onemocnění, jehož příznaky souvisejí mimo jiné se změnami účinku dopaminu a serotoninu a se změnami vlastností a počtu jejich receptorů. Mnoha nemocným, kteří jsou rezistentní na léčbu klasickými neuroleptiky (což donedávna byla jediná skupina léků při schizofrenii účinných) může dnes pomoci clozapin. Ani clozapin však není tak zázračný, aby pomohl všem. Navíc je ho třeba podávat řadu měsíců, než se ukážou známky zlepšení, takže zpravidla teprve po půlroční léčbě je možno rozhodnout, zda je léčba užitečná a zda se v ní má pokračovat. Už z těchto praktických důvodů se hledá něco, co by předem mohlo předpovědět, zda se nemocný pro léčbu clozapinem hodí, nebo ne. Ukazuje se, že takovým prediktorem by mohlo být mnohotvárné upořádání alely genu pro serotoninový receptor.

Je tedy naděje, že nemocné – a nejen duševně nemocné – s geneticky definovanou poruchou bude možno cíleně léčit pro ně nejvhodnějšími léky bez hledání a tápání. Není vyloučeno, že takové nové spolehlivé indikace léků budou překračovat hranice dosavadních diagnóz a že se vynoří zcela nové diagnostické jednotky – v závislosti na tom, čím je bude možno léčit.

Farmakogenetika by mohla podobným postupem rehabilitovat léky, které byly staženy z terapie, protože části léčených působily vážné komplikace. Nemocné s geneticky definovanou nemoci bude možno cíleně léčit pro ně nejvhodnějším lékem bez dlouhého hledání a tápání.