Léčiva
Jak vyrobit laciný lék ?
Syntetizovat novou molekulu nebo vybrat ji z knihovny takových molekul, ověřit její biologické účinky, a dokončit tak vývoj kvalitativně nového léku, který umožní léčit dosud neléčitelné onemocnění nebo zlepšit možnosti léčby onemocnění dosud obtížně léčitelného, je proces, který dnes trvá nejméně 10 let a stojí v průměru 500 až 600 miliónů dolarů.
Firma, která takovýto lék dostala na trh, zhodnotí svou investici vysokou cenou nového léku. Při zavádění nového léku do praxe musí jednat rychle, poněvadž musí využít krátké doby, po kterou má na nový lék monopol. Nový lék totiž může vyrábět kdokoli, jakmile vyprší patent. Tato doba trvá 15 až 20 let, ale nejméně polovina této doby uplyne už během vývoje před zavedením na trh, protože o patent se musí žádat nejpozději v okamžiku, kdy začíná etapa klinického hodnocení nového léku.
Každý svůj lék
Jiným firmám přitom stačí jen lehce obměnit originální chemickou strukturu patentovaného léku a zavést svůj “také nový lék” (“me too drug”) jako svého druhu novinku a prodávat ji levněji ještě v době platnosti patentu. A co teprve laciné léky generické, zaváděné houfně na trh poté, co patent vyprší! Konkurence v oblasti zavádění nových léků je neobyčejně intenzivní.
Ekonomický tlak nutí k hledání cest, jak vývoj nových léků urychlit. Tento tlak je v souladu s potřebou nových léků, s nutností pokroku v terapii a neobyčejně stimuluje vědecký výzkum, který s vývojem nových léků někdy souvisí jen nepřímo. Tak např. poznatek, že neuroleptika (jimiž lze léčit příznaky schizofrenie) blokují účinky dopaminu v určitých částech mozku, vedl k rozvoji koncepce, že příznaky schizofrenie jsou způsobeny zvýšením aktivity dopaminergních struktur mozku a k prohloubení studia role dopaminu při regulaci neuropsychických funkcí.
Giganti a továrny na hnojiva
Linka – lékovod (viz Léčivé čaje ustoupily “lékovodu”), kudy procházejí molekuly kandidátů na nové léky – je potrubím velice “děravým”. Jen jedna z 10 000 molekul, vložených do potrubí na jeho začátku, projde úspěšně přes všechna stadia vývoje až do lékáren. Do rutinní medicínské praxe se dostane jen jedna molekula z desíti, které prošly úspěšně úskalími preklinického vývoje (a složily “maturitu”) až k hodnocení terapeutického účinku u nemocných. Investovat do takového procesu si mohou dovolit jen kapitálově velmi silné firmy a není divu, že se konkurenti často spojují v nové silnější giganty, kde se neúspěch v jedné oblasti vývoje může kompenzovat úspěchem v jiné oblasti, a snižuje se tak riziko katastrofálních ztrát.
Jinou cestou, jak zajistit finanční stabilitu, je zapojení farmaceutické výroby do širšího výrobního programu firmy, pro kterou je trvalým spolehlivým zdrojem příjmů chemická výroba – např. umělých hnojiv, chemikálií pro laboratoře, umělých hmot jako poloproduktů pro jiná odvětví průmyslu, kosmetických výrobků atd.
