Léčiva

Farmaceutický průmysl (stejně jako žádné jiné průmyslové odvětví) není charita – jeho produkty jsou sice určeny ušlechtilému poslání zmírňovat lidské utrpení, léčit choroby a oddalovat smrt, ale aby mohl fungovat, musí vydělávat a investovat, prodávat a inovovat a neustále se rozvíjet. Plakat nad tím, že léky stojí peníze, je farizejství – nic není zadarmo.

Místo ceny léku je důležité posuzovat spíše jeho hodnotu. Ta kromě ceny zahrnuje i vliv léku na celkový zdravotní stav pacienta.

Ze zisků farmaceutických firem jsou ve stále větším rozsahu hrazeny vědecké studie, výchova a vzdělávání, vydávání knih a časopisů, pořádání kongresů a konferencí a spousta dalších užitečných aktivit. V určitém smyslu platí, že místo snah o regulování a omezování dovozu nebo cen léků bude vhodnější hledat cesty, jak od těch nejlépe prosperujících firem získat co nejvíce prostředků zpátky do zdravotnictví.

Navíc je nezbytné místo ceny léku posuzovat spíše jeho hodnotu, která kromě vlastní ceny zahrnuje i jeho vliv na celkový zdravotní stav pacienta. Druhou stranou mince, kterou zaplatíme za lék, totiž mohou být úspory v podobě jeho lepší krátkodobé i dlouhodobé účinnosti a bezpečnosti, menšího počtu dalších nutných návštěv lékaře, vyšetření a ošetření, nižšího výskytu méně závažných nežádoucích účinků, vhodnějšího dávkovacího schématu a způsobu podání, omezení bolesti a utrpení a celkového zvýšení kvality života pacienta. Na téže straně mince můžeme najít ještě jiná pozitiva: zkrácení nebo vyloučení dalších hospitalizací, zkrácení pracovní neschopnosti, zvýšení výkonnosti a soběstačnosti pacienta a zlepšení jeho socioekonomických šancí.

Zatím se snahy o úspory soustřeďují především na léky, a vychází se při tom nikoli z jejich skutečné hodnoty, nýbrž jen z ceny. Pro medicínu zítřka ovšem už rozhodně izolovaný údaj o ceně léku, a dokonce ani o celkových nákladech na léčbu určitého onemocnění nepostačí. Aby bylo možné co nejlépe rozhodnout o oprávněnosti celkových zdrojů na zdravotní péči a o jejich optimálním rozdělení, bude nezbytné vycházet z hodnocení a porovnání účinnosti a úspěšnosti jednotlivých léčebných postupů a celkových nákladů na ně vynaložených v nejširším socioekonomickém kontextu.

Proto v současnosti vzniká a rychle se rozvíjí nová disciplína, která dostala název farmakoekonomika a která se snaží pro takové srovnávací studie nalézt kritéria a postupy. Zatím (jak vyplývá i z názvu) jde hlavně o léky. Ale v budoucnu čeká podobné hodnocení nesporně i další lékařské služby – diagnostické nebo chirurgické procedury či využití nejrůznějších technických prostředků ve zdravotnictví.

Ve vztahu k farmokoekonomice dochází mezi představiteli státní správy, průmyslu, akademické obce a zdravotnictví k různým kontroverzím a objevuje se řada obav. Farmaceutický průmysl vytváří vlastní týmy odborníků, neboť se obává nedostatku znalostí a zkušeností u těch, kdo hodnotí výsledky jejich práce zvenku. Mezi zdravotníky se projevují obavy, že vlády se mohou snadno dostat do pokušení využít farmakoekonomických údajů jako prostředku k oddálení dostupnosti některých léků a léčebných postupů. Akademická obec proto neustále zdůrazňuje nebezpečí podjatosti farmakoekonomických studií a nutnost zachování integrity vědy a výzkumu.

Autor: Mgr. Jaroslav Hořejší