Lidské tělo
Žaludek
Budiž řečeno hned na začátku, že jak Jonáš, tak baron Prášil by v břiše velryby těžko ve zdraví přežili, jedině snad v podobě rozpuštěné a vypuštěné. Těžko by někdo z nás dobrovolně podstoupil lázeň v koncentrované kyselině, která zesiluje účinek trávicího enzymu pepsinu specializovaného na štěpení bílkovin. A z čeho jiného jsou složeny tkáně lidského těla než z bílkovin?
Žaludek bývá považován za hlavní orgán trávicího systému, ačkoli většina trávicích procesů, především vlastní vstřebávání živin, neprobíhá zde, ale až v jednotlivých úsecích střeva.
Žaludek průměrné dospělé osoby pojme obsah 1 až 1,5 litru; každých 24 hodin vyrobí také zhruba stejné množství žaludečních šťáv, jejichž sekreci stimuluje jednak vzhled, vůně a chuť jídla, jednak vlastní vstup potravy do žaludku.
Stavba žaludku odpovídá základní stavbě všech úseků trávicí trubice. Žaludeční stěny jsou tvořeny několika vrstvami podélné a kruhové svaloviny, jsou vystlány výstelkou ze speciálních žlázových buněk produkujících trávicí enzymy, kyselinu a hlen a jsou bohatě zásobeny krevními cévami a inervovány četnými nervy.
Jíst každých 20 minut?
Třebaže hlavní funkcí žaludku je pokračovat v rozkladu potravy, který byl zahájen v ústní dutině a dokončuje se v tenkém střevu, působí navíc jako jakýsi přechodný sklad. Kdyby tomu tak nebylo, museli bychom přijímat potravu každých zhruba dvacet minut, a nikoli – jak je to obvyklé – třikrát za den.
Žaludek je tedy skladníkem a současně také překladačem potravy. Jeho horní, vakovitá část čili fundus zadržuje rychle snědenou potravu, kterou pak po částech dodává do dolní části – vlastní žaludeční dutiny.
Žaludek působí i jako barman vyrábějící mixované nápoje. Silné svaly v jeho stěnách se každých dvacet sekund rytmicky stahují, a dovolují tak rozmačkat a rozdrtit obsah uvnitř na lepkavou a blátivou hmotu, které se říká trávenina, cizím slovem chymus. Rozmělnění potravy účinně napomáhají žaludeční šťávy, jejichž základní složkou je koncentrovaná kyselina chlorovodíková a enzym pepsin. Hlavní funkcí trávicího enzymu, který ke své činnosti vyžaduje právě kyselé prostředí, je štěpení bílkovin na jednoduché vstřebatelné polypeptidy tvořené řetězcem aminokyselin. Tvorba tráveniny trvá různě dlouho v závislosti na druhu požité potravy. Obecně lze říci, že čím je strava tučnější a bohatší, tím déle v žaludku setrvává. Potrava obsahující hodně tuků se zdržuje v žaludku nejdéle – až 6 hodin. Potrava obsahující převážně sacharidy (cukry) opouští žaludek již za 2 až 3 hodiny.
Nejen mixér, ale i sterilizátor
Částečně natrávená potrava je v pravidelných intervalech stahy žaludku a uvolňováním svěrače vrátníku v dolní části žaludku vypuzována do dvanáctníku. Peristaltické pohyby se na žaludku objevují i při lačnění, tedy v období mezi jídly. Tato pohybová aktivita žaludku vzniká přibližně jednou za dvě hodiny a trvá několik minut.
Žaludek plní rovněž funkci sterilizátoru. Již zmíněná kyselina chlorovodíková, vylučovaná nástěnnými buňkami žláz ve výstelce žaludeční stěny, bez milosti usmrcuje většinu virů ve zkažené nebo ne zcela čerstvé potravě, kterou z nerozumu pozřeme.
Zbývá ještě dodat, že všechny buňky povrchu žaludeční sliznice se postupně vyměňují v průběhu 1 až 3 dnů. Obnovná chopnost žaludeční sliznice je stejně jako u ostatních částí trávicího systému pozoruhodná.
(Podle J. Šimka: Čísla o lidském těle a jak jim rozumět. Praha 1995.)
|
Jícen
|
|
|
Kardie (ústí jícnu do žaludku)
|
|
|
Klenba žaludku (fundus)
|
|
|
Tělo žaludku
|
|
|
Malé zakřivení žaludku
|
|
|
Velké zakřivení žaludku
|
|
|
Pylorická část žaludku (antrum pylori)
|
|
|
Pylorus (vrátník)
|
|
|
Bulbus duodena
|
|
|
Duodenum
|
|
|
Žaludeční epitel
|
|
|
Žaludeční klky
|
|
|
Slizniční vazivo
|
|
|
Svalovina žaludeční stěny
|
|
|
Lieberkühnovy krypty
|
