Agorafobie

1. Vyhýbat se všem situacím, v nichž pociťujete úzkost. V případě agorafobie to znamená vyhýbat se tomu, co vlastně potřebujete zvládat-cestování, nakupování, kulturnímu vyžití apod. V případě panické poruchy – tělesnému pohybu, milování, samotě atd. Důsledkem bude ochuzení života, závislost na druhých, neschopnost pracovat a bavit se.

2. Další možností je začít užívat léky, které změní biochemickou nerovnováhu na některých spojích v mozku, čímž dojde ke snížení základní úzkosti. To umožní začít cestovat, nakupovat, chodit do kina atd.

3. Obtížnější cestou je naučit se zvládat svou úzkost a strach u agorafobie i panické poruchy expozicí – místo abychom se situacím vyhýbali, vystavujeme se jim postupně tak dlouho, až se jich bát přestaneme. Aby expozice mohla být účinná, musí probíhat od lehčí k obtížnější, v hierarchicky uspořádaných krocích.

4. Další možností je postupně změnit svoje myšlení o tom, čeho se bojíme. Tomu se odborně říká kognitivní rekonstrukce a člověk se při ní učí zbavovat se iracionálních myšlenek typu “Určitě mi tam zase bude špatné!”, “Nevydržím to, co když dostanu infarkt?” a nahrazovat je myšlenkami, které více odpovídají dané situaci, myšlenkami konstruktivními.

5. Velmi vhodné je naučit se zvládat svou úzkost a strach zklidněním dechu a aplikovanou relaxací. Při aplikované relaxaci se člověk naučí snižovat své napětí před obávanou situací nebo přímo v ní.

Z toho, co jsme si dosud řekli o vyhýbání se situacím spjatým s agorafobií a panickou poruchou, vyplývá, že nejúčinnějším způsobem, jak rozrušit bludný kruh úzkosti, bude vystavit se situacím, jichž se bojíme, a naučit se jim čelit. Během expozic poznáme, že po určité době (asi půl hodině), úzkost sama poklesne, protože působky (zejména adrenalin), spouštějící reakci “boj nebo útěk”, se postupně metabolizují. Po určité době, ovšem za předpokladu, že se obávané situaci nevyhneme nebo z ní neutečeme, se pocity strachu sníží samy od sebe.