Sex a zdraví

Dnes se v odborné terminologii spíše používá termín “hypolibidimie”, který znamená sníženou sexuální touhu, nebo “alibidimie” – její naprosté chybění.

Žen, které jsou tímto nedostatkem postiženy vrozeně a takových, u nichž se nechuť k pohlavnímu životu projevuje ve vztahu ke všem mužům, je jenom velice málo. Pokud tato porucha nepostihuje mladou dívku, ženu začátečnici (tedy takovou, u níž pohlavní touha čeká teprve na jakési “probuzení”), jedná se většinou o problém, který vzniká až v průběhu sexuálního života a který navíc nepostihuje vztah ke všem mužům, naopak se jedná většinou o poruchu libida ve vztahu k muži jedinému. Vzhledem ke kategorizaci ženských funkčních sexuálních poruch tedy můžeme říci, že snížení pohlavní touhy bývá nejčastěji poruchou sekundární a selektivní.

Jak se během života mění zájem o sex
Typická situace nastává v mladých manželstvích. Po přechodném období líbánek, kdy je sexualita obou zúčastněných ovlivněna působením tzv. “hormonu zamilovanosti” – phenylethylaminu (PEA), přichází po určité době útlum, který postihne většinou ženu, zatímco muž zažívá sexuální apetit v nesnížené míře. Tato situace mladých manželství se sníženým libidem ženy a neutuchající sexuální touhou muže jsou přímo učebnicovým případem a potíže jsou často umocněny narozením dítěte, kojením a péčí o novorozence a domácnost. Kojící žena je totiž pod vlivem hormonu prolaktinu, který slouží nejen k podpoře tvorby mateřského mléka, ale působí také jako znamenitý sexuální tlumič. Kojící žena vykazuje téměř vždy hormonálně podmíněný sexuální nezájem, který může být ještě zvýšen různými stresovými situacemi, starostmi o dítě a nedostatkem spánku.

Když děti pomalu dospívají a ve středním věku ženy se tyto potíže s nedostatkem libida často upravují a v tomto věku to bývá zase naopak muž, který začíná projevovat snížený sexuální zájem. Teprve s nastupujícím klimakteriem se opět u žen někdy projevuje snížená sexuální apetence, často spojená s klimakterickými potížemi (návaly horka, psychická rozlada, nespavost, změny nálady, sklon k obezitě a poruchy menstruace). Nemusí to být ale pravidlem, naopak některé ženy s nástupem klimakteria udávají naopak zvýšenou sexuální touhu, která snad může být v důsledku odpadajícího strachu z nežádoucího otěhotnění.

Je zajímavé, že i užívání různých léků může působit jako tlumič sexuálních vášní. Na prvním místě je tu třeba jmenovat sedativa, ale podobně mohou působit i léky snižující krevní tlak.

Co s tím?
 - Pokud má žena "nízké nastavení" své sexuality už od narození, je léčba obtížná. Pokud však dojde ke změnám v průběhu života, musíme pátrat po příčinách. Velmi často to bývají narušené partnerské vztahy a různé neshody. Lidé jsou často náchylní zaměňovat příčinu a následek. Domnívají se, že se hádají v důsledku špatně fungující sexuality, zatímco bývají pravou příčinou hádky kvůli úplně jiným věcem a sexualita je pouze jejich citlivým barometrem.

- Z léků někdy pomáhají dopaminergní látky (Lysenyl, Bromokryptin), ke slovu může přijít třeba i oblíbený yohimbin, nebo dokonce i mužské pohlavní hormony. Taková léčba však nesporně patří do rukou odborného lékaře.