Žaludeční vředy
Jak odhalit vřed
Pohled do nitra trávicího ústrojí pomocí speciálního endoskopického nástroje, vybaveného optikou a světelným zdrojem, eventuálně i zařízením k odběru vzorku tkáně. K řádnému vyšetření nemocného s epigastrickou bolestí patří i rentgenové a sonografické (ultrazvukové) vyšetření.
K objektivní diagnostice infekce Helicobacter pylori lze využít metod invazivních (založených na endoskopii a dnes zejména fibroendoskopii) i neinvazivních. Nevýhodou všech invazivních vyšetření je, že vyžadují “invazi” do organismu – tedy zavedení endoskopického nástroje do trávicí trubice a odběr bioptického vzorku k vyšetření mimo organismus.
Metody invazivní
1. Rychlý
ureázový test
Bioptomem se odebere ze žaludeční sliznice vzorek,
který se pak umístí do reakčního prostředí. Je-li ve vzorku přítomen H. pylori,
produkuje ureázu a ta zase vytváří amoniak. Výsledná změna pH vede k tomu, že
reakční prostředí získá krásnou purpurově fialovou barvu. Přednostmi tohoto
testu jsou jednoduchost, rychlost a nízká cena; nevýhodou pak to, že má jen
omezenou citlivost.
2. Histologické vyšetření
I toto vyšetření se provádí na
vzorku tkáně odebrané ze žaludeční sliznice endoskopickým bioptomem.
Histologická analýza umožňuje posoudit stav sliznice, je dostatečně citlivá, ale
její interpretace značně závisí na zkušenostech a schopnostech
vyšetřujícího.
3. Kultivace H. pylori
Podaří-li se na vzorku odebraném ze
žaludeční sliznice vykultivovat čili “vypěstovat” celou kolonii bakterií,
viditelnou pod optickým mikroskopem, lze to považovat za nejpřesnější
a nejspolehlivější důkaz. Jenže H. pylori je bakterie velice náročná
na podmínky kultivace, a pokud se je tedy nepodaří přesně dodržet, lze snadno
získat klamně negativní výsledek. Na Petriho misce se prostě bakterie ve větším
počtu vypěstovat nepodaří, ačkoli uvnitř organismu se spokojeně a bez problémů
rozmnožují. Této metody se proto užívá jen ve speciálních případech, například
při vyšetřování rezistence H. pylori na jednotlivá antibiotika.
4. Polymerázová řetězová reakce (PCR)
Jde o techniku
nejpřesnější, ale také velmi náročnou, a její využití v praxi je
proto zatím značně omezeno.
Metody neinvazivní
1. Rtg
vyšetření žaludku metodou dvojího kontrastu
Tato metoda je
srovnatelná s endoskopií, ale neumožňuje odběr bioptických vzorků k
histologickému vyšetření.
2. Dechový test
Běžný ve vyspělých zemích, zejména pro
sledování výsledků eradikační léčby. U nás prakticky nedostupný pro nedostatek
vhodných přístrojů a pro problémy s 13C. Princip spočívá v tom, že
vyšetřovaný vypije roztok močoviny značený izotopem 13C. Ureáza
(speciální enzym) H. pylori štěpí močovinu na amoniak a
13CO2. Značený oxid uhličitý se rychle resorbuje a dostává
se do vydechovaného vzduchu, ve kterém je stanoven.
3. Stanovení protilátek proti H. pylori
v séru
Sérologická metoda není vhodná pro posouzení aktuální
situace u jednotlivého nemocného (např. po skončené eradikační léčbě přetrvává
pozitivita protilátek až půl roku). Naopak vyhovuje pro epidemiologické studie,
screening (vyšetření větších vzorků populace), sledování rozšíření
infekce v rodinách apod.
Druhým nejčastějším projevem je zvracení kyselých žaludečních šťáv. Po něm se obvykle dostavuje úleva, a tak si je mnozí pacienti navozují uměle.
Často se projevují i pocity únavy nebo ospalosti. Jejich přítomnost je třeba sledovat zejména v průběhu léčby, protože pokud trvají, bývá to známkou neukončeného zhojení vředu.
U některých nemocných provází vředové onemocnění také pyróza čili pálení žáhy, říhání a zácpa. Chuť k jídlu bývá někdy snížena, ale většinou mají nemocní chuť k jídlu normální, a někteří dokonce častým jídlem tiší svůj bolestivý hlad a paradoxně přibývají na váze.
Někdy se vřed přihlásí velice dramaticky – to když už praskne a začne krvácet. Hlavní známkou této nebezpečné, někdy až život ohrožující komplikace je zvracení s příměsí krve. Bolest v těchto případech buď není přítomna vůbec, nebo není výrazná.
