Choroby

Co představuje pravidelné měření krevního cukru, kůže rozpíchaná do nekonečna opakovanými injekcemi inzulínu, dietní omezení, stálé rozhodování o složení a množství potravy a následné aplikaci inzulínu, nepřetržité nároky na čas a pozornost.

Nutnost dodržování potřebného časového rozvrhu měření glykémie (koncentrace krevního cukru) a aplikací inzulínu může například zcela znemožnit výkon některých povolání a může poznamenat i osobní vztahy pacienta.

Diabetes je navíc onemocněním, které nezná prázdniny nebo dovolenou. Kamkoli se diabetik vydá, všude s sebou musí mít inzulín a pomůcky pro jeho aplikaci a kontrolu glykémie. Na přítomnost onemocnění je třeba myslet bez výjimky při jakékoli aktivitě. Diabetici musejí i ve svém volném čase nepřetržitě plánovat a přemýšlet. Kdy a kde budou moci konzumovat příští jídlo. Kolik tělesné aktivity si mohou v určitém časovém období dovolit. Jak tělesné aktivitě a plánované stravě přizpůsobit načasování a dávku inzulínu. Jak zabránit tomu, aby se u nich v důsledku toho nevyvinula hypoglykémie (nízká koncentrace krevního cukru)…

Václav žije se svým diabetem (v tomto případě II. typu) už čtvrtý rok. Ještě před šesti měsíci mu ke kontrole cukrovky stačilo dodržovat dietní režim a užívat perorální antidiabetika. V průběhu několika posledních týdnů se však jeho stav výrazně a zásadně zhoršil. Lékař mu předepsal tři injekce inzulínu a čtyři měření glykémie denně. Ačkoli tím by se jeho cukrovka určitě znovu dostala pod kontrolu, pan H. injekce inzulínu a měření krevního cukru v průběhu dne odmítá. Proč? Musel by o své chorobě informovat zaměstnavatele a mohl by přijít o místo.

35letá Helena vzpomíná, jak to bylo dříve: Když šla s přáteli na koncert, musela si před jeho začátkem na toaletě píchnout depotní inzulín a poté s půlhodinovým odstupem již v koncertní síni nenápadné pojíst několik sušenek (tři sacharidové jednotky). O požitku z hudby nemohlo být ani řeči. Po koncertu jde celá společnost do italské restaurace. Přátelé jedí špagety, tortellini nebo lasagne, paní Helena salátovou mísu s půlkrajíčkem chleba (jedna sacharidová jednotka druhé večeře). A s radostí v hlase srovnává, co si může díky inzulínovému analogu dovolit dnes: žádná nutnost brzké večeře, žádné píchání inzulínu “dopředu”. Po koncertě stačí změřit si v restauraci hladinu krevního cukru, píchnout dávku a vybrat si jako ostatní z bohatého jídelníčku italské kuchyně. Neuvěřitelný dvojí požitek – nádherný koncert a poté i chutné jídlo.

Ludvík žije s diabetem tři desetiletí. Teprve v posledních několika letech však začal mít potíže s očima a minulý měsíc podstoupil laserovou operaci. Když se jeho manželka dozvěděla, že teď bude několik měsíců v pracovní neschopnosti, a nebude tudíž vydělávat tolik, na kolik byla zvyklá, dost nešetrně se do něho pustila. Ve zlosti ho osočila, že je to jeho chyba, protože o sebe dost nepečoval. Manželský pár spolu žije deset let, mají tři děti, a teď se to všechno rozpadá...

21letý Pavel přišel do Prahy studovat ekonomii. Už několik let si píchá inzulín a je velmi poctivým pacientem. Nikdy si ale sám neměnil dávky inzulínu, protože ho to nikdo neučil. Navíc od chvíle, kdy odešel z domova a je odkázán sám na sebe, nedodržuje přesně kontrolovanou dietu. A do třetice – aby se neodlišoval, zašel si s kamarády zahrát fotbal. Výsledek? Dvě epizody těžké hypoglykémie v nočních hodinách. Kombinace drobných chyb a nadměrné tělesné zátěže, která ho stála mnoho energie, udělala své.

26letá Marcela s humorem líčí, že když si dříve objednala knedlíky a mohla se do nich pustit až po třiceti či čtyřiceti minutách, mnohdy ji chuť přešla. Leč málo platné, sníst je musela. Jinak by vysoká hladina inzulínu v jejím těle způsobila hypoglykémii. Inzulínový analog pro ni znamená možnost jíst tehdy, když má na jídlo čas a chuť.