Medicína
Psilocybinové houby (lysohlávky)
Z
historie omamných hub. Tyto houby považovali původní obyvatelé Mexika za
posvátné a nazývali je “teonanacatl”, což je aztécky “boží tělo” či “boží maso”.
Na území Guatemaly a některých dalších států Střední Ameriky byly objeveny
zvláštní kamenné sošky hub, které pravděpodobně souvisejí s jejich
užíváním. I když se v místech původu užívají po tisíce let, první vzorky
těchto hub k analýzám se podařilo získat až ve 30. letech tohoto století.
Botanický popis. Mezi nejvýznamnější
halucinogenní houby patří druhy rodu Psilocybe, lysohlávka, z čeledi
Strophariaceae, límcovkovitých, charakteristické mimo jiné modráním
dužniny. Typickým představitelem je Psilocybe mexicana, lysohlávka
mexická, rostoucí v jižním Mexiku (stát Oaxaca). Z této oblasti
pocházejí i P. aztecorum, lysohlávka aztécká,
P. caerulescens, P. semperviva, P. yungensis
aj. Další druhy tohoto rodu rostou i v Indonésii, Japonsku
a Austrálii.
Také Evropa má svoje lysohlávky. Známá je Psilocybe
semilanceata, lysohlávka kopinatá, která roste v celém mírném
pásu, a to v lesích, převážně smrkových, ale i na lukách
a pastvinách, podél cest, v příkopech a jinde. Typicky naší je
P. bohemica, lysohlávka česká, která byla počátkem
50. let nalezena v údolí řeky Sázavy. Nejvíce psychoaktivních látek
však má P. cyanescens, lysohlávka modrající.
Účinné látky obsažené v houbách. Hlavními
účinnými složkami psilocybinových hub jsou indolové alkaloidy psilocybin
a psilocin. Vzhledem k tomu, že obě látky vykazují zhruba
stejnou psychoaktivitu, lze je jako halucinogeny považovat za rovnocenné.
Jak se projevují účinky. Počátečními příznaky intoxikace jsou bolesti hlavy, pocit neklidu a malátnosti, křeče, poruchy rovnováhy, třes a pocení, ale také změny nálady. Tyto pocity jsou po krátké době vystřídány celkovým tělesným uvolněním. Dochází ke zrakovým halucinacím, poruchám vnímání času a prostoru. Spolu s halucinacemi vznikají falešné představy a ukvapená rozhodnutí, která bývají příčnou nehod a úrazů.

Způsoby užití. Velmi často se houby užívají
syrové, jindy se rozemílají a z drtě se připravuje odvar. Jinou
možností je přidávání houby do polévek a jiných jídel, ale lze je i sušit a
následně vařit v čaji, v některých případech se také kouří suché.

