Medicína
Rozmarýn lékařský
Popis.
Rozmarýn lékařský je vytrvalá bylina či polokeř s celokrajnými,
čárkovitými listy Listy jsou tuhé až kožovité, na kraji podvinuté, stříbřitě
šedozelené. Po rozemnutí charakteristicky intenzivně voní. Rozmarýn kvete modře,
květy jsou uspořádány v přeslenech. Plodem jsou tvrdky.
Kde ho najdete. Rozmarýn je původním druhem jihozápadní Evropy. U nás se pouze pěstuje. V zimním období ho musíme chránit před mrazem. Nejlépe přezimuje ve studeném skleníku, lze ho také pěstovat jako pokojovou rostlinu.
K čemu se používal dříve. Rozmarýn byl používán už ve
starověku nejen jako koření, ale i jako léčivá bylina a kadidlo.
Rozmarýn byl, a do dnešních dnů zůstal, symbolem lásky i smrti. Motiv rozmarýnu
je často zmiňován v lidové poezii a písních. Z Matthioliho herbáře se
dozvídáme, že rozmarýnové dřevo sloužilo k výrobě louten.
V 16.
století byl rozmarýn známý jako prostředek proti žaludečním obtížím,
onemocnění jater a sleziny. Používal se proti revmatismu,
byl posilňujícím lékem. Rozmarýnový květ s chlebem a solí požívaný na lačno
prý ostřil zrak. Rozmarýn byl samozřejmě i v našich zemích už
ve středověku oblíbeným kořením, zvláště do nádivek a k masu. Matthioli
o rozmarýnu mimo jiné uvádí, že ”libou vůni a velmi dobrou chuť
přináší”.
Sběr. V době květu, nebo po odkvětu sbíráme listy rozmarýnu (Folium rosmarini), nebo z nedřevnatých částí větviček celou nať (Herba rosmarini). Listy sušíme ve stínu, v dobře větraném prostoru. Teplota při sušení by neměla překročit 30 až 35°C.
Obsahové látky. Hlavní obsahovou látkou celé čeledi hluchavkovitých jsou silice. V rozmarýnu ji je až 2,5 procenta a skládá se z cineolu, borneolu, bornylacetátu, kafru, kamfenu, limonenu, pinenu. Dále obsahuje flavonidy, alkaloidy, třísloviny, organické kyseliny, hořčiny, fytocidní látky, saponiny.
Vlastnosti. Stomachikum, spazmolytikum, tonikum, nervinum, balneologikum, aromatikum, diuretikum, derivans.
Účinky na organismus. Rozmarýn podporuje trávení i chuť k jídlu. Zvyšuje totiž prokrvení trávicího ústrojí, zvyšuje vylučování žluči a ovlivňuje tvorbu trávicích enzymů. Rozmarýn zlepšuje celkovou psychickou i fyzickou kondici, používá se v rekonvalescenci i při léčbě chronických omenocnění srdce a cév u starších pacientů. Rozmarýnová koupel působí povzbudivě předvším díky dráždění pokožky a čichových receptorů. Droga působí také močopudně a zvyšuje prokrvení v oblasti malé pánve. Dříve byl rozmarýn používán jako abortivum. Dále je rozmarýnová silice přidávána do ústních vod a mastí, vylepšuje chuť i vůni čajových směsí.
Použití. Na zápar se používá jednotlivá dávka 1,5 g drogy, nebo 1 kávová lžička na šálek vody. Při dlouhodobém používání rozmarýnu je tato dávka také zároveň maximální denní dávkou. Na studený macerát používáme dávku 2 kávové lžičky. Při přípravě aromatické koupele použijeme 50 g drogy na 2 litry vody, které dále ředíme v koupeli. Při zevním použití na obklady je dávka 10 g drogy na sklenici vody.
Toxicita a vedlejší účinky. I nepatrné zvýšení terapeutických dávek může vyvolat zdravotní obtíže a může být nebezpečné zvláště pro těhotné ženy. Používání rozmarýnu jako léčivé rostliny patří proto výhradně do rukou lékaře.
Další význam. Rozmarýn patří k oblíbenému koření především v oblasti Středomoří. Je vhodný pro ochucení zeleniny, především rajských jablíček, tykví, lilku, dále skopového a jehněčího masa. Přidává se do octů i likérů. Rozmarýnová silice se používá v kosmetice. Rozmarýn je také atraktivní okrasnou rostlinou, která je vhodná nejen pro venkovní výsadby, ale také do truhlíků a mobilních nádob, kde můžeme rozmarýn kombinovat s dalšími bylinkami – např. šalvějí, bazalkou, pažitkou či tymiánem. Takto sesazené rostliny nejenže lahodí oku, krásně voní, ale máme vždy po ruce čerstvé koření pro naši kuchyni.
Zajímavosti. Botanické jméno rozmarýnu pochází z řečtiny a znamená v překladu “mořská rosa”. Asi proto, že rozmarýn ve své domovině rostl s oblibou na mořském pobřeží.
